Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Nová verze DS3 se hlásí k prémiovým mini ještě hlasitěji. Motor 1,6 THP z ní dělá kabelku, kterou si může půjčit i muž. Jde mu k pleti?

Charakterem oslní, paliva nežádá mnoho

Malé turbo jsem v útrobách testovaného Peugeotu 308 vnímal jako motor se slušným výkonem a takřka atmosférickým charakterem, jenomže působilo v některých režimech celkem letargicky a bylo kvůli zpřevodování prosté výraznější výkonové špičky. To v DS3 má s takovým projevem společného pramálo. Tím pramálem mám na mysli turbodíru, která se dostavuje v nejnižších otáčkách až do chvíle, kdy dosáhnete 1 800 otáček, a delší převody manuálního šestikvaltu. V Citroënu ovšem reaguje na sešlápnutí plynového pedálu rychleji a snad bych to i přičítal sportovnějšímu výfuku. Není to stále žádný zázrak, ale jeho ovladatelnost je prostě lepší, přirozenější a pro dynamické svezení vhodnější. Je vidět, že DS3 je od podstaty opravdu větší agesor.

Delší zpřevodování déesku sice zůstalo, i když ne až takové, aby s ním byl vůz schopný oprostit se od zemské přitažlivosti. Motor zde působí jednoznačně jadrněji, tak nějak rvavěji a navíc dokáže kolem šestitisícové hranice hrát celkem solidní divadlo, tam už 308 docházel dech. Těsně předtím než přijde v 6 600 otáčkách omezovač, DS3 vás v tu chvíli ještě tlačí do sedadla. Tato závěrečná gradace motoru přichází po celkem silném středním pásmu tisícovku před maximem. Můžete ji ještě pocítit, když budete vůz déle tlačit na čtyřce, na další dva kvalty už ale budete usilovat jen o snížení spotřeby. Při 130 km/h to znamená v překladu 2 750 otáček.

Jedničku a dvojku vůz proletí ve slušném čase, dvojka a až 115 km/h je dílem chvilky, trojka do 165 km/h už se trošku táhne, ale ještě vystačí na solidní honičky. Zrychlení na stokilometrovou rychlost za sedm sekund toho o potenciálu vozu ale mnoho neříká. DS3 THP je schopno dosahnout maximální rychlosti ještě na čtyřku. Schválně se podívejte na přiložené video - asi dojdete k závěru, že pomalá tahle DS3 není ani omylem.

Každá jízda je ozdobena příjemným a nerušivým zvukem, kterému se dá vytknout snad jen výrazný sykot turba při vyšší zátěži, i když to by se některým mohlo líbit. Na libozvučné tóny od výfuků si budete muset počkat do chvíle, kdy motor DS3 pořádně rozparádíte. Pak se totiž začne po ubrání plynu ve vyšších otáčkách dostavovat i příjemné brumlání. Že by ale bylo THP nějak nenasytné a za každou jízdu chtělo pořádně zaplatit, to je to poslední, co bychom mu mohli přišít. Přirovnání „Adéla ještě nevečeřela“ se prostě nekoná. Tentokrát začnu apetitem při ekojízdě.

Pokud se zcela uklidníte a pojedete předpisově (mimo dálnice) pak se dá dostat spotřeba až pod pětilitrovou hranici. Jakmile začnete trochu šílet a seznamovat pravidelně plyn s podlahou, stropem bude 14 litrů. Ještě stále svižná kombinace znamená na palubním počítači hodnotu 10 litrů a plynulá dálnice do 160 km/h jde absolvovat ještě za sedm. V rámci českého dálničního limitu lze počítat zhruba s odběrem šesti a půl. Pokud bych měl potenciálním zákazníkům vyvěštit z křišťálové koule nějaký reálný dlouhodobější průměr, pak to bude při občasných projížďkách ucpaným městem, ale i s příležitostným využívání maxima možností, vcelku sympatických 7,6 l/100 km (odpovídá dosaženému průměru v testu).

Překvapivá show, i když v omezené míře

Citroënu se opravdu podařilo měkkost a plavnost běžné cétrojky vymýtit, i když k hot-hatchům má DS3 svým chováním stále ještě daleko. Při normální jízdě je tedy citelně tužší, i k když tomu, aby z vás vyloženě chtěla vytřást duši, se nesníží nikdy. Skutečně, tlumení běžných nerovností zvládá se vztyčenou hlavou, i když na šestnáctkách by byla pro každodenní ježdění a třeba i pravidelnější jízdu po kočičích hlavách určitě přívětivějším společníkem. Jenomže tím by přeci mohl utrpět celkový šmrnc zevnějšku.

Jediné, po čem by snad mohla posádka volat na delším výletu, pak to bude lepší odhlučnění. Ve vyšších rychlostech (řekněme nad 140 km/h) totiž už docela výrazně pocítíte, jak rychle jedete a to nemusíte mít ani panoramatickou střechu. Hluk jde pocitově od kol a také v něm poznáte obtékající vzduch. Na aerodynamiku bych to přímo nesváděl, i když hodnota cx 0,315 k nominaci na nejaerodynamičtější vůz segmentu stačit nebude. Že jde o malý hatchback se v tomto ohledu rychle pozná. Dlužno říct, že karoserie působí poměrně tuhým dojmem a uvnitř si nic v testovacím voze nevrzlo... Jak je na tom tedy DS3 se zábavou a zapojení řidiče do děje?

Abych pravdu řekl, některá Mini jsou na mě příliš tvrdá a DS3 je v tomto směru ohleduplnější. Na druhou stranu, aby mohla konkurovat tak zvučnému a zaběhnutému jménu, k tomu jí něco přeci jen chybí. Aby mohla ukazovat svaly a baculatou záď vyloženě sportovně orientovaným hatchbacků, musela by dohnat některé rezervy. Copak v utažených vlásenkách, tam se DS3 cítí velmi dobře a sebevědomě. Nedělají jí problémy rychlejší změny směru ani přenášení těžiště, netrpí velkými náklony karoserie ani přehnanými sklony k nedotáčivosti. Spíše budete překvapeni, co si nechá líbit.

Pokud v zatáčce v tempu uberete plyn, záď se s deaktivovanou stabilizací ráda zapojí do hry a snaží se vás narolovat do toho správného směru. DS3 není zákeřná, je hravá, o čemž vás přesvědčí i občasným přizvednutím zadního vnitřní kola. Manévrovatelnost je vynikající a vůz působí místy až lehkonoze. V takových režimech zkrátka funguje minimálně obstojně, i když pro větší dovádění by snesla kratší trojku.

Absenci samosvoru na přední nápravě byste mohli pocítit jen při plném nasazení, jakmile budete přidávat příliš brzy v zatáčce. To se zpočátku bude dít docela často, protože se budete učit kalkulovat s onou turbodírou. Až dosud jsem ovšem přiblížil chování jen o hladkém asfaltovém koberci a při jízdě na první tři rychlostní stupně. Jakmile se povrch začne vlnit a objeví se první díry či rychlost vzroste, DS3 trochu znervózní.

Začne se snad kvůli vyššímu těžišti a relativně měkčím stabilizátorům lehce kolébat a záď s jednoduchou nápravou začne vycházet najevo. Neposednější zadek se pak v plné „kráse“ projeví na výraznějších příčných nerovnostech a z rovnováhy se DS3 nechává do určité míry vyvést i pod plnými brzdami. Je to škoda, pokud zjistíte, jak dobře je lze dávkovat a s jak přesvědčivou razancí vůz i opakovaně zastavují. Na velkých nedokonalostech českých tankodromů se občas od podvozku ozývají rázy.

Problémem číslo jedna je ovšem řízení, které má k dokonalosti zatraceně daleko. Jeho 3,1 otáčky mezi dorazy už říká něco o neoslnivé strmosti (i když to ještě není zásadní problém), velký volant (navíc ještě vespod částečně zkosený) tomu ale zrovna reputaci nevylepší. Největší problém ale spatřuji v nedostatku citu a informací od přední nápravy. Samotný odpor variabilního posilovače ještě ujde, ale už kolem středu vám chybí nápověda o tom co se děje na styčných plochách se silnicí, v zatáčce pak indicie kam ta přední kola směřují. Víte jen, že vás na jedničku zatahají za volant a že se rády pro ten velký průměr chytají vyjetých kolejí a děr. Musím tedy jen zopakovat to, co už zaznělo v testu Racingu, a sice že řízení DS3 je prostě tupé jako motyka. Nebýt jeho, byl by dojem z DS3 daleko lepší.

Totéž se naštěstí nedá tvrdit o manuálním šestikvaltu. Změny rychlostních převodů sice neprobíhají po nejkratších drahách, ale s přesností ani vymezením kulisy žádné problémy nebyly. Odpor jednotlivých kvaltů je dobrý a spojka je navíc i celkem příjemně tuhá. Pro bezproblémové meziplyny při skotačení by jen nemusel být ten plynový pedál oproti brzdě tolik zapadlý. Když se s těmito věcmi naučíte v DS3 žít, může vás občas i pobavit. Jeho úhlavní nepřítel či vzor v podobě Mini ale zůstává pro lepší chování při rychlé jízdě a komunikaci s řidičem nadále nepřekonán. Jak by si vedla DS3 proti MiTu, to si raději netroufám tvrdit.