Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Kdo touží po SUV za nízkou cenu, jistě narazí na Dacii Duster. V nabídce jsou verze 4x4 i 4x2, kterou vybrat? A neztratí Duster v provedení 4x2 smysl?

Kategorie vozů SUV je oblíbena u mnoha řidičů. Vedou je k tomu různé důvody od lepšího výhledu, přes praktické rozměry až po schopnosti odolávat alespoň trochu náročnějšímu terénu. První náznak SUV od Dacie se objevil v roce 2009 na autosalonu v Ženevě, kde automobilka světu ukázala odvážně tvarovaný koncept Duster. Finální model se pak dostal na trh v roce 2010, z konceptu ale vycházel jen v několika málo ohledech. Dacia u novinky vsadila na svou praktičnost a nízkou cenu, díky čemuž se kategorie SUV rázem otevřela pro širší spektrum zákazníků. Vždyť jako vůz pro cesty na chatu, nebo pro mladé rodiny se díky svým schopnostem skvěle hodí a navíc se kvůli jeho pořízovací ceně nemusíte upsat ďáblu. Úspěch se dostavil velmi rychle a Duster je dnes i v našich končinách velmi úspěšným vozem - v únoru byl nejprodávanějším vozem s pohonem 4x4 a titul nejprodávanějšího SUV mu unikl jen o vlásek.

Duster je v nabídce ve dvojím provedení. Jako plnohodnotná čtyřkolka a jako verze s náhonem předních kol. My jsme tentokrát otestovali provedení 4x2 s dieselovým agregátem 1,5 dCi. Tak se podívejme, jak se Duster osvědčil.

Rumunský svalovec

Duster mě na první pohled překvapil svými mohutnými proporcemi. Aby také ne, vždyť je rozchod vozu o téměř 8 cm větší než u Loganu. Duster je oproti Loganu nejen širší, ale pochopitelně také vyšší. Se světlou výškou 205 mm se před konkurencí stydět nemusí (Škoda Yeti 180 mm, Suzuki Jimmy 190 mm, Fiat Sedici 190 mm, Lada Niva 220 mm). Působí robustním svalnatým dojmem, za což můžou především blatníky kol, které z celku karoserie vystupují do stran.

Při pohledu z profilu mě zaujaly krátké převisy karoserie, které zajišťují větší nájezdové úhly. Kromě terénních proporcí se u Dusteru designérům z Dacie povedlo dosáhnout i osobitého vzhledu. Přední části vévodí rozměrné dvojité světlomety, které se díky tvaru kapoty trochu mračí. Spojuje je neméně výrazná, nicméně vkusná chromovaná mřížka chladiče se znakem Rumunského výrobce. Příď dotváří nárazník s náznakem ochranné mříže a ochranným krytem ve spodní části.

Zadní část vozu je pak stejně vkusná, i když již méně výrazná. Světla vystupují z těla karoserie a oživují tak jinak jednoduché zadní víko kufru. Zadní nárazník je laděn stejně terénně jako ten přední. Je tedy vybaven spodním krytem proti poškození. Z čistě praktických důvodu je zde také nekryté tažné oko.

Námi testovaný model byl ve stříbrné metalíze „Platine“ (9 000,- Kč) a byl dovybaven příplatkovým paketem Pack Look (15 000,-Kč), obsahujícím 16“ disky, podélné střešní lišty, již zmiňované kryty nárazníků, chrániče prahů a zatmavená zadní okna. Všechny doplňky působí vkusně a Dusteru sluší. Celkový dojem ze vzhledu vozu trochu kazil jen bok auta. Ten působí, jako kdyby neměl s přední a zadní částí nic společného. Mohly by to vyřešit doplňkové plastové kryty spodních částí dveří (součást Styling Packu za 8 990,- Kč), kterými však náš vůz nebyl vybaven. Za zmínku stojí také širší spáry mezi díly karoserie, než je u dražších vozů zvykem. I tak se mi ale Duster na rozdíl od Loganu a Sandera líbí.

Kvalita interiéru odpovídá ceně

Po nasednutí jsem si ihned připomněl, že sedím v autě levnější kategorie. Přeci jen někde se to šetření projevit muselo. Interiér je prakticky identický jako ten v Sanderu a většina interiérových plastů je tak tvrdých, jak si jen dovedete představit. Vzhledem k ceně je to ovšem omluvitelné. Nelíbily se mi ale kliky určené k otevíraní dveří. Levný stříbrný plast pochopím, méně už však ostré hrany výlisku, které jsou na dotek nepříjemné.

Celý interiér je sestavený jednoduše způsobem „přilož a našroubuj“. Najdete zde tedy spoustu viditelných šroubků, naštěstí ale všechny části drží na místě tak, jak mají. Zajímavým prvkem je využití gumové pěnovky pro vyplnění prostoru mezi palubní deskou a čelním sklem. Kupodivu nezpůsobuje žádné rachocení nebo skřípání. To se ovšem nedalo říct o levé části palubní desky, odkud se ozývalo rezonování při nižších otáčkách motoru.

Kaplička s budíky mě nepřekvapila. Grafika je identická se staršími Renaulty Clio, byla ovšem doplněna o stříbrné plastové obroučky. Za zmínku stojí displej, který zobrazuje stav paliva a teplotu motoru. Kromě toho ukazuje i funkce palubního počítače. Ten mě svou samotnou přítomností mile překvapil. Naopak zamrzela drobnost jako nutné manuální setření okna při ostřikování. U ovládacích prvků mě ještě zaskočil dnes již neobvyklý klakson na páčce blinkru, ale proč ne.

Středový panel nabízel příplatkové rádio s MP3, audio vstupem a ovládáním pod volantem (7 000,- Kč) a manuální klimatizaci. Nachází se zde také několik tlačítek, netradičně i na stahování předních oken. Nešťastná mi připadá volba dekoru v naší výbavě „Arctica“. Ten má z nějakého důvodu odstín hnědé metalízy a nijak nekoresponduje se zbytkem vozu. Navíc je na něm poznat každé smítko prachu.

Pochvalu si zaslouží posaz za volantem. I přes mou výšku 190 cm se mi podařilo najít příjemnou pozici, kdy jsem pohodlně dosáhl na volant. Ten byl kožený (s koženou řadicí pákou za 3 000,- Kč) a měl trochu tenčí věnec, než by mi bylo příjemné. Sedadla jsou po vzoru mateřského Renaultu příjemně měkká, o bočním vedení ale nemůže být řeč. V obou předních sedadlech se také skrývá boční airbag, který je kromě nejlevnější výbavy Acces standardem. Z místa řidiče je vzhledem k proporcím vozu dobře vidět, jen vzadu by se hodily parkovací senzory. Vzhledem k politice Dacie a Renaultu je však u Dusteru nedostanete ani za příplatek.