Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Už nemá smysl se ptát, zda je nová i30 dobrým autem. Otázkou je, co vše bude muset VW provést s novým Golfem, aby se Korejci vyrovnal.

U „pumpy” ale potěší, a to pořádně

Jestliže svým projevem je motor - řekněme - přijatelný, svou spotřebou je zcela mimořádný. Potvrzuje tak starou známou pravdu o tom, že naftové motory rozdávají radost jen u čerpacích stanic. V tomto případě navíc opravdu pořádnou.

Budu na tomto místě opakovat řádky použité v naší upoutávce na tento test, žádný lepší pohled na věc ale nemám. Na i30 je totiž zajímavé nejen to, že je úsporná a jak moc je úsporná, ale i za jakých podmínek. Motor sice svým těžším projevem nezazáří, vůz se ale jinak vyhýbá jakýmkoli pomůckám, které spotřebu snižují leda na papíře, nebo i ve skutečnosti, ale pouze za cenu dramatického zhoršení použitelnosti celého auta. Žádný uškrcený motor, žádné galusky s nízkým valivým odporem na kolech, žádná superdlouhá převodovka, žádný systém start/stop. V i30 CRDi zkrátka nebylo nic jiného než samotný úsporný motor, v našem případě navíc pohánějící kola obutá do zimních pneumatik za teplot až okolo 20°C. Přesto vykazoval lepší výsledky než všelijaké konkurenční ekolegrácky.

Kombinovaná papírová spotřeba vozu je ambiciózních 4,1 litru, ale ona ani v nejmenším nepřehání. Musíte totiž mít hodně velké srdce, abyste s tímto autem zvládli jet byť jen s desetilitrovou spotřebou, to je absolutní maximum všech maxim, kterého se dočkáte jen při drásání vozu na velmi technické trati. V provozu už musíte jet dost rychle, abyste uviděli na palubním počítači číslovku 6,5 a pokud spatříte 7,5, znamená to, že pravidelně atakujete rychlosti mezi 180 a 190 km/h.

Maxima možná tak zajímavá nejsou, ale s kolika auty se dnes ani takovým rychlostmi nedá jezdit ani za 10 litrů? Pozoruhodné ovšem je, že úplně obyčejnou jízdou na tempomat podle předpisů s krátkým startem a „přistáním” ve středně velkém městě (což je jakási mimodálniční kombinace) jsem bez jakéhokoli odříkání jezdil se spotřebou 3,6 litru nafty na 100 km při rychlostním průměru 78 km/h.

Tyto hodnoty reflektují obyčejný přesun mezi městy vzdálenými 47 kilometrů. Jedinou zvláštní vlastností potřebnou pro takový výsledek je trpělivost, rychleji ale beztak jezdí málokdo. Předjela nás jen dvě auta...

To už hodně zajímavé, minimum to ale pořád není. Vůz jsem vytáhl i na šestatřicetikilometrový „economy run” (což je snad již reprezentativní vzdálenost) snažíc se o maximálně nízkou spotřebu. Pneumatiky zůstaly nahustěné jako kdykoli dříve, světla svítila často dálková, rádio hrálo, navigace navigovala. Pouze rychlost jízdy byla velmi nízká (maximálně 70 km/h) a styl hodně umírněný. Výsledná spotřeba činila 2,3 litru nafty na 100 km při průměrné rychlosti 61 km/h.

Takto samozřejmě v provozu nikdo jezdit nebude, ale schopnosti definují extrémy a nejen ty jsou u i30 zcela mimořádné. Nejpříjemnější je na spotřebě této i30 fakt, že přichází sama, bez jakýchkoli dodatečných systémů, omezení, zvláštní snahy. S tímhle autem zvládne jezdit pod 4 litry snad úplně každý a prakticky kdekoli, klidně i se zapnutou klimatizací plně vybaveným vozem „pod zadkem”. Je tu skutečně úsporný motor, žádná pantomima pro evropské testy. Nepoznal jsem za poslední dekádu žádný jiný kompakt, který by s motorem o výkonu 94 kW něco takového dokázal.

Sám sice nejsem zrovna fanda úsporného ježdění, ale věřte, že i mně je velmi příjemné jet v podstatě jak chci, na spotřebu se nikterak neohlížet a na 53 litrů v nádrži ujet bez tankování skoro tisíc kilometrů.

Bohužel, i tato mince má dvě strany. Pokud si projdete český ceník i30, zjistíte, že 1,6 CRDi je oproti výkonnějšímu 1,6 GDI dražší o plných 70 000 Kč a to je sakra moc peněz. Kdybyste s CRDi zvládli dlouhodobě jezdit s o 2 litry nižší spotřebou než s GDI, ušetříte s ním 0,7 Kč na kilometr a ona ohromná investice navíc se vám vrátí po 100 000 najetých km. A to GDI nemá vstřiky a čerpadlo trpící na kvalitu nafty nebo turbodmychadlo. I přes velmi příjemnou spotřebu CRDi je tedy třeba říci, že investice do něj se vyplatí málokomu, pokud vůbec někomu.

Snaha o maximálně úspornou jízdu vyzněla takto. Na zimních pneumatikách a s veškerým pohodlím. Porovnání vykazovaných hodnot s reálným doplněním paliva větší optimismus palubního počítače neodhalilo.

A mimochodem, jízda maximální rychlostí s aktuální spotřebou 10 litrů také není k zahození...

Uživatelsky nadmíru přívětivý

Další silnou stránkou nové i30 je uživatelská přívětivost. Řídit tento vůz je zkrátka velmi snadné a to ani dnes není něco samozřejmého. Zřejmě nejpříjemněji se pracuje se spojkou, plynem a řazením - spojka jde zlehka a zabírá velmi čitelně, spojení motoru s plynovým pedálem je pak neobyčejně přímé (pomineme-li prodlevy turba při zátěži, ale to je trochu jiná záležitost) a řazení krátké, přesné a lehce jdoucí. Přesně „sázet” v i30 kvalty jakýmkoli směrem je neobyčejně snadné, i snahu o rychlé řazení s meziplyny reflektuje vůz mimořádně vstřícně. Radost řadit, opravdu, což je u mnoha dieselů nesplnitelný sen.

Velmi podobným způsobem se projevují i brzdy, které jsou vhodně naposilované, vcelku čitelné a když už jsme u nich, také skvěle brzdí. Ne, že by mě to zrovna s tímto vozem táhlo na oblíbené technické trati, ale i tak jsem se na ně podíval a přivést brzdy do úzkých je s daným výkonem a hmotností vozu (1 365 kg v základu, to nakonec není úplně málo) rozumnou ostrou jízdou prakticky nemožné.

Na řízení bych z hlediska podobného ježdění ódy nepěl. I když elektrický posilovač skýtá také nastavení Sport (dále pak Comfort a Normal - zásadní rozdíly mezi těmito režimy jsem nevysledoval), zpětná vazba od kol je minimální. Ale o tu tady vážně moc nejde a přesné a především dobře naposilované (s ohledem na konkurenci rozumějte hlavně absurdně netuhnoucí) řízení je opět docela příjemné.

Toto auto může zkrátka přesně (a troufnu si říci i s jistou radostí) vodit skoro každý, i pořádné řidičské poleno. Vyzkoušel jsem to na pár méně nadaných jedincích a cestovat s nimi vážně nebylo takové utrpení, jakým jízda s nimi v jiných vozech bývá.