Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Už nemá smysl se ptát, zda je nová i30 dobrým autem. Otázkou je, co vše bude muset VW provést s novým Golfem, aby se Korejci vyrovnal.

Podvozek z říše fantazie

Možná si říkáte, kde že je ta neuvěřitelná povedenost i30. Však všechny dosud zmíněné vlastnosti jsou sice hodnoceny v celkem obvyklých mezích. Asi máte pravdu, jsou tu sice určité jedinečnosti jako supernízká spotřeba paliva nebo do detailu vypiplaný interiér, na které se žádný z relevantních konkurentů nechytá, to by ale samo o sobě nestačilo. To, co činí i30 natolik výjimečnou, je kvalita jízdy, na které se některé ze zmíněných detailů podílejí. Zcela zásadní vliv na ni má ale podvozek, který si troufnu označit v rámci daných možností za dokonalý.

Jeho hlavní předností přitom nejsou jízdní vlastnosti z hlediska jejich „akčnosti”. Ty sice nejsou špatné a vůz se i při maximálně ostré jízdě chová jistě, je neutrální a nabízí až nečekanou trakci obou os, není to rozhodně jeho nejsilnější stránka. Sedněte si do Focusu a budete se v tomto směru pořád cítit lépe, i30 je totiž minimálně s motorem CRDi trochu těžká na předek a směr nemění tak snadno, jak by bylo vhodné.

Čemu se ale nikdo z konkurentů v této třídě zdaleka nemůže rovnat je sofistikovanost podvozku z hlediska jeho schopnosti po všech stránkách tlumit sebevětší nerovnosti a přitom zůstat pevný a jistý. Třeba to budete vnímat jinak, ale podle mě je tohle podvozkový svatý grál.

Někteří dělají tužší podvozky, které z vás na první nerovnosti vytřesou duši. Auto navíc „poskočí”, tedy ztratí kontakt se silnicí, nerovnost otřese i interiérem, který se rozezní všemi křupavými tóninami a jede se dál. To všechno za cenu jistého chování v zatáčkách. Proč ne, ale misky vah mají k rovnováze daleko.

Jiní (je jich tedy stále méně) dělají podvozky pro změnu měkčí a v první zatáčce vám dají poznat pocity cestujících výletního parníku na posledním tažení. Komfortní to je, jízdní jistota je ale bez nadsázky v háji a navíc takto řešená zavěšení na velkých nerovnostech stejně ztrácí přilnavost. Interiéru navíc stav silnice stejně nezřídka dávají „sežrat”.

Mezi těmito dvěma cestami existuje řada kompromisů, řešení použité Hyundai je ale po mém soudu mimo tato obvyklá měřítka. Podobný podvozek jsem naposledy zažil v BMW 3 E46 s M paketem, který se ve spojení se 17" koly projevoval velmi podobně - byl pevný a naprosto jistý při jakkoli náročné jízdě, přesto s bravurou filtroval většinu nerovností tak, že vám vůbec nevadilo, že pod vámi nějaké jsou. Žádná ztráta trakce, žádný otřes karoserií, žádný hluk, žádné pohyby palubní desky.

Přesně takto se chová i30 a mám zato, že jde ještě dál než svého času BMW řady 3. Je prakticky zcela netečné i vůči velkým příčným nerovnostem, což bavorským autům přece jen občas dělá problém. Je obtížné to popsat, ale s tímhle autem vás bude i zvráceně bavit projíždět propadlé kanály, najíždět na vystouplé dilatace nebo brázdit po kostkách starých měst - auto to zvládá tak dobře, že je až příjemné to z pozice řidiče zažívat. Jako by to i30 bylo úplně jedno. Vjedete do díry, ve které včera už zmíněné nové BMW 3 F30 jako by nechalo půl nápravy a v Hyundai se neděje skoro nic. Ozve se jen decentní tlumená rána od kola a jede se dál.

Musím přitom zopakovat, že podvozek přitom vůbec není měkký, i když o žádného tvrďáka také nejde. Je to ten kompromis, který se mi líbí a otevřeně mohu říci, že takto si představuji dokonalost u normálně využitelného auta. Ano, i30 by mohla být více do akce, ale potřebuje to někdo z těch, kteří si vůz nakonec koupí? Nikoli. Naopak zvláště na našich silnicích budou majitelé za toto fungování podvozku i30 líbat tlumiče - můžete s ním jezdit prakticky kdekoli, jakkoli a to s kombinací komfortu a jistoty, o které si nechává zdát i řada aut střední třídy.

Neobyčejně kvalitní projev

Když si k tomu přidáte již zmíněný propracovaný interiér, dostatek prostoru, snadnou ovladatelnost resp. uživatelskou přívětivost a zatím nezmíněný (a také nevýznamný) aerodynamický hluk až do maximální rychlosti i velmi dobře odhlučněné cokoli (autorům bych vyčetl jen mizerné odhlučnění zadních podběhů kol, které spočítají všechny větší kamínky na silnici), máte na světě auto, jehož kvalita jízdy je na absolutní špičce nižší střední třídy.

Je to do značné míry subjektivní, ale musím říci, že za volantem i30 jsem okusil něco, co v nových autech nepoznávám často - radost z jízdy. Ne z rychlosti nebo jízdních vlastností, tohle i30 až tak dobře neumí, ale z oné kvality, příjemnosti a skutečně pečlivé vyladěnosti. Prostě si jedete svých 100 km/h po normální okresce průměrné kvality a užíváte si to. Proč? Protože takhle dobře si po takové silnici s jiným kompaktem nesjedete.

Měl jsem z i30 opravdu dobré pocity už kvůli tomu, jak kvalitní svezení se snaží dopřát komukoli, kdo našetří pár set tisíc korun. Je sice zajímavé projet se novým čtyřlitrovým sporťákem a okusit jeho sportovní vlohy, co ale takové auto řeší? Hyundai se pokusilo dále posunout snad nejracionálnější automobilový segment a stále za rozumné ceny nabízí něco, co může dělat radost statisícům, milionům lidí. A mně se to prostě líbí.

V testované specifikaci tedy nejde zrovna o levný špás, hodně drahý motor a spousta zbytné výbavy na palubě ale - a to už se znovu opakuji - nedělala testovanou i30 tím, čím byla.