Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nejmenší Lexus by jako obvykle rád útočil na pozice držené tradiční evropskou konkurencí, novinka místo toho zatím ale spíš orá pole neorané. Co za tím vězí?

Pohon? Ticho i řev po pěšině

To, že je Lexus CT důkladně převlečený Prius, názorně předvádí pohled pod oděv, který skrývá totožnou hybridní technologii. Je tu tedy klasická zážehová osmnáctistovka s nepříliš oslnivými 73 kW, a potom dva elektromotory, z nichž jeden má čistě podpůrné úkoly spjaté s nabíjením baterie a startováním benzíňáku, druhý, osmdesátikoňový pak přímo participuje na pohonu auta a to buď v součinnosti se spalovacím motorem, nebo i samostatně. 100 kW, které dává celá hybridní soustava, není ani na papíře u 1 410 kg vážícího auta nikterak závratné číslo a praxe bohužel ukázala, že živější je v provozu i onen Prius. Ale nepředbíhejme, zatím se v klidu usaďte za volant, stiskněte tlačítko Power a vyčkejte v tichosti rozsvícení nápisu „ready“.

Ke klidnému rozjezdu si pohonný konglomerát totiž vystačí jen s libozvučným bzučením vysokého napětí, takže řidiči z českých metropolí mimo Prahu mohou vzpomenout na jízdu trolejbusem. Možnosti výhradního elektropohonu jsou samozřejmě omezené, jakkoli lze na elektriku jet překvapivě dlouho. Limitní rychlost je okolo 45 km/h, ujetá vzdálenost většinou nepřesáhne 4 km. Chcete-li se vpřed pohybovat pouze silou vysokého elektrického napětí, musíte se k pedálu plynu chovat nanejvýš obezřetně, v opačném případě bude automaticky zahájen proces spalování benzínu v klasickém agregátu. Praxe je tedy taková, že pokud máte hroší kůži a nevadí vám, že pomalý rozjezd z křižovatky drásá řidiče ostatních vozidel, vystačíte si s elektřinou, kdo ale chce jet normálně, musí se smířit s blafnutím benzíňáku a nepříjemným hučivým zvukem spojeným s jeho náběhem do otáček. Co se plynulosti jízdy týče se ale nástup konvenčního pohonu děje zcela neznatelně a tuto skutečnost vyčtete hlavně z neustále kmitající ručičky eko-indikátoru nalevo od tachometru.

Malý displej vedle palivoměru zobrazuje momentální toky energie v hybridním systému, takže přesně vidíte, kdy a do jaké míry se vám vaše eko snaha zrovna daří. S atraktivní, důmyslně propracovanou grafikou Hondy a její hrou se sběrem zelených lístečků se jednoduché zobrazování v Toyotách nemůže ani zdaleka měřit, leč i suchá řeč čísel a hranatých čáreček určitý psychologický moment v honbě za nízkou spotřebou představuje. Výhradně elektrifikovaný je pohyb auta jen při couvání.

Aktuální dynamiku auta přímo ovlivňuje volič jízdních režimů, který doplňuje dosti tupou bezstupňovou automatiku e-CVT. Její netradiční joystick nabízí vedle klasických poloh i písmeno „B“ podporující zvyšováním otáček brzdění motorem a tedy i rekuperaci. Vedle umístěný otočný volič nabízí výběr z módu Eco a Sport, když nezvolíte ani jeden z nich, auto se přizpůsobuje vašemu stylu v režimu Normal. Pokud to stav nabití baterií a nespočet dalších ukazatelů umožní, po stisknutí tlačítka EV (electric vehicle) lze jet výhradně na elektřinu. Tento mód je velmi zábavný pokud chcete děsit chodce zcela neslyšným přiblížením, v praxi přijde velmi vhod hlavně při pomalých posunech v kolonách. Nejpřirozeněji působí jízda v módu Eco, který svojí vláčností řidiči nenuceně podsouvá ekonomický jízdní styl. Opačným posláním vládne Sport, jehož volba znamená o poznání pohotovější reakce na přidání plynu, strmější řízení a benevolentněji naladěnou stabilizaci.

Náběh výkonu bývá skutečně slibný a žhavou atmosféru na palubě se snaží navodit i náhle zrudnuvší podsvícení a ekonoměr proměněný v otáčkoměr. Úvodní nadšení bohužel vyprchá velmi záhy, neboť výkonu se zkrátka nedostává. V dálničních kopcích nebo při snahách o rychlé předjetí benzíňák jen bezmocně vyje v nejvyšších otáčkách, požadované akce se však bohužel jaksi nedostavuje. Že jsem podobný projev motoru zažil naposled u Volva 340 s vylágrovaným variátorem asi svědčí za vše. Stokrát si přitom můžete opakovat, že tohle auto je hybrid a je to tedy normální. Na takové alibistické odsudky si však Lexus nasadil svým vzhledem, podvozkem i samotným marketingem laťku příliš vysoko.

Velmi příjemně se naopak s „cétéčkem“ jezdí po městě, kde hybridní systém pracuje optimálně, což se blahodárně projevuje na spotřebě. Platí totiž zvrácené pravidlo, že čím hustší provoz, tím lépe. Počítač tak v podvečerní Praze zpravidla vykazoval něco mezi 4,3 - 4,8 litru na sto. Stále velmi příznivá je i konstantní jízda okolo stovky, kdy stěží překročíte 4,5 litru. Dálniční limit znamená apetit lehce přes 6 litrů. To je číslo plně srovnatelné s podobně výkonnými nafťáky, jejich dynamika je ale obvykle lepší, a to více, než by papírové informace o výkonu nasvědčovaly.

Schopný, ale zbytečně tvrdý podvozek

Chování hybridního Lexusu CT na silnici nevykazuje ve srovnání s klasickými auty žádná zvláštní specifika. Příspěvkem budiž i lepší rozložení hmotnosti dané benzínovým motorem vpředu a elektrickou výzbrojí situovanou nad zadní nápravu. Auto ve výsledku není o moc těžší než obtloustlé kompakty a podle toho vypadají i jízdní vlastnosti, které jsou na nadprůměrné úrovni. Projevuje se zde dvojité lichoběžníkové zavěšení zadních kol, což je podstatný rozdíl oproti Priusu, který se musí spokojit s jednoduchou vlečenou nápravou s torzní příčkou. Žádné přískoky se tedy nekonají a relativně těžké auto se zatáčkami prosmýká snadno jako laňka. Nedotáčivost je takřka neznámý pojem, to už se spíš v režimu Sport setkáte s jemným ustřelením zádi, které bohužel v zárodku eliminuje nevypínatelná stabilizace. Zcela naroveň špičce třídy řadím řízení, které je zejména ve sportovním módu krásně komunikativní a přesné.

Potud by bylo vše výborné, pokud bychom hovořili o sporťáku. Kamenem úrazu našeho auta se sedmnáctipalcovými koly se bohužel ukázala být přílišná tvrdost odpružení, která jaksi nekoresponduje s předpokládaným využitím auta na horších městských cestách. Uvnitř sice nic nechrastí ani nevrže, ale tupých rázů od sebemenších nerovností bylo nezdravě mnoho a to i na poslech. Takové naladění by mělo své opodstatnění v kooperaci se silným šestiválcem, u líného hybridního stroje, kde agilní chování v zatáčkách nemáte šanci plně využít je to ale zbytečný „luxus“.

Testovanému Lexusu nechyběl příplatkový přednárazový bezpečnostní systém (PCS) (+ 60.000,- Kč) vyhodnocující za pomoci mikrovlného radaru hrozící riziko srážky. Jeho součástí byl i adaptivní tempomat, který se na rozdíl od toho v IS250 choval citlivěji a nepřipravoval řidiči žádná skoková zpomalení. Samozřejmostí je návrat k původní nastavené rychlosti po objetí překážky, adaptování lze ale i zcela deaktivovat. Jak tomu už u Toyot a spol. od pradávna bývá, brzdy nejsou právě jedovaté, svou funkci ale bez problémů plní a pochopitelně také rekuperují brzdnou energii zpět do akumulátorů.