Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) GT-R je pro automobilové puristy noční můrou. Jedno mu ale upřít nelze - vzhledem ke svým parametrům i ceně je až nepochopitelně rychlý.

Rychlý pro každého, superrychlý jen pro lví srdce

Ale což, nemůžete očekávat, že si koupíte jedno z nejrychlejších aut světa a budete s ním jezdit se spotřebou naftové Octavie. Dynamika prostě něco stojí, ale jaká je vlastně ta dynamika?

O akceleraci v přímce už řeč byla, ale to jen věc výkonu. Konec konců, i dvoulitrová Octavie může jezdit hodně přes 350 km/h, na složitější trati než solná pláň byla převedla jedno velké nic. Tohle GT-R netrápí, to je ostatně zjevné i z jeho dechberoucích časů ze Severní smyčky Nürburgringu. Někteří říkají, že Nissan s časy podvádí a docela to chápu - okolo 500 koní a 1 800 kilogramů, to není kombinace na lámání rekordů na této spletité trati. Jenže tohle je právě to největší kouzlo tohoto auta - ono je hrozně rychlé, i když to nedává žádný smysl a ani vám takové nepřijde.

Přesto musím v prvé řadě důrazně popřít, že by superrychlá jízda s GT-R byla něco naprosto samozřejmého a snadno dosažitelného. Sportovnímu Nissanu se nadává do Playstationu a uznávám, že podobný první dojem udělá. Ale představa, že pošlete Marušku v GT-R z Nürburgu pro jahody kamsi do hor u francouzských hranic a ona se vám vrátí za 7 minut a 20 sekund je naprosto mylná.

Ano, GT-R se ani rychle nevodí těžko. Nebo jinak, ono je pocitově trochu těžkopádné vždy, ale pokud s ním jedete třeba na 80 nebo 90 procent jeho možností, nemáte pocit, že byste jej museli k něčemu přemlouvat a přesto je vzhledem k jeho potenciálu mimořádné rychlé. Podívejte se na přiložené video s jízdními momentkami, které jsem nazval „vycházkové”. Není to žádná drsná jízda, limitům možností auta se neblíží, přesto je rychlá jako čert a na záběrech se přitom neděje nic zvláštního. Samozřejmá dostupnost vysoké rychlosti, to je to, co GT-R v tomto režimu nabízí.

Věřím, že zajet Smyčku v čase okolo osmi minut zvládne více řidičů, než byste si byli s to bez přímé zkušenosti s vozem představit. Ale ukrojit těch dalších 40 sekund? To už bude sakra dřina pro piloty s hodně velkým srdcem.

Právě při jízdě blížící se hranici možností začnete pociťovat nejen výhody chytrého podvozku, který dokáže vůz směrovat kam potřebujete i v extrémních rychlostech, ale také druhou stranu mince. Vůz se pochopitelně snaží být za všech okolností trochu přetáčivý a snadno se nechá při jízdě na hranici přilnavosti poslat bokem pod brzdami i pod plynem. A to klidně v rychlostech okolo 150 km/h. Tohle už není nic pro Marušku a její trénink z Playstationu, tohle chce pořádné zkušenosti a odhodlání.

Když se to navíc spojíte s omezenou ovladatelností, hlavně nepovídavým řízením, začíná jít do tuhého. GT-R je extrémně rychlé, zatáčivé a přitom se s ním musíte tak trochu prát a ne úplně cítíte, co chce udělat, než to skutečně udělá. K tomu je tu pořád ona vysoká hmotnost a zní vyplývající setrvačnost, na kterou může být jednou každá kontra krátká. Ani brzdy pak nejsou z těch, které by (i přes solidní ovladatelnost) nebylo možné utahat. Musím na tomto místě opakovat podobná slova, která byla vyřčena v testu M5 - při takové jízdě auto dokáže být zábavné, je ale někdy těžké poznat, kdy se zábava mění v pouhý strach. Zcela ovládnout potenciál GT-R je vzhledem k jeho fyzickým proporcím a faktickým možnostem jednoduše obtížné.

Komfort čekejte jen ve vysokých rychlostech

O GT-R se často říká, jak komfortní auto se vzhledem ke své rychlosti nejedná. Já bych řekl, že je to trochu jinak. Možná před lety bylo v kombinaci těchto dvou vlastností hodně vysoko, dnes je ale jednoznačně roztrháno M5 a předpokládám i podobně laděnou M6 F13, jejich komfort je násobně větší a rychlost v mnoha ohledech srovnatelná. Navíc GT-R v určitých režimech nemohlo být jako vyloženě GT vnímáno nikdy.

Problém je hlavně zmíněná akustika převodovky a diferenciálů, které vám zaplavují kabinu hlukem, který přestali vnímat leda pravidelní účastníci seriálu DTM. Je to hrubé a intenzivní, v tomhle když zkusíte odvézt děti, rozpláčou se. Navíc ani podvozek si v nízkých rychlostech není s to s většími nerovnostmi poradit s bůhvíjakou bravurou - zatřese s vámi a již zmiňovaný interiér s omezenou kvalitou zpracování vám k tomu s chutí zarachtá. Jenže s rostoucí rychlostí tyto projevy ustupují do pozadí.

Prostě GT-R je jedno z těch aut, které s vámi ve 30 km/h na dilataci zalomcují jak orkán s topolem, ale ve 130 nebo 230 km/h se zachovají v podobné situaci mnohem jemněji. Navíc ony hluky začne přebíjet hlavně projev odvalujících se pneumatik (aerodynamický svist je až do 300 km/h neobtěžující) a kvalita rychlé jízdy je najednou úplně jinde. Ano, GT-R umí být dobré GT, ale spíše na německé dálnici než na pražské magistrále.

Tyto schopnosti ovlivňuje i dosud nezmíněný faktor - možnosti nastavení diferenciálu, odpružení a stabilizace. S komfortem souvisí hlavně to druhé (k dispozici jsou režimy normální, Comfort a R) a v komfortním režimu se opravdu snaží filtrovat nerovnosti relativně jemně, luxus eSkového Mercedesu ale vážně nečekejte. Nastavení diferenciálu poznáte jen při opravdu aktivní jízdě a i se stabilizací je radno si hrát až po zkušenostech. Je možné ji úplně vypnout, ale i poloomezený režim R dovolí s autem dělat věci, které by spodní prádlo méně otrlých jedinců nemuselo přežít bez poskvrny.