Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Na Ibize po faceliftu mnoho nového není, vzali jsme proto na projížďku hned dvě verze. A v jednom případě jsme měli šťastnou ruku.

Budoucnost Seatu je zatím poněkud nejasná. Podle velkolepých plánů Volkswagenu byl španělské adoptivní dceři souzen temperament, spoustu „emotión“ a v nejsmělejších plánech německých manažerů byla připravena dát definitivní mat italské značce známé svým někdejším sloganem „cuore sportivo“. Místo toho se o trápení Alfy Romeo postaral samotný Fiat a ve VW se jaksi dodatečně zjistilo, že sportovní může být v koncernu hlavně Audi, a pokud vzniknou nějaké vozy GTI a verze R s logem „veverek“, vedení a pan Piech se jistě zlobit nebudou.

Předurčená jiskřivá povaha španělské dcery se začala pozvolna vytrácet. Přestože jízdními projevy na tom Seaty pořád nebyly špatně, automobilka se nešťastným způsobem zacyklila s designem Leonu a místo jednotné tváře svých modelů začala produkovat stejné auto zvednuté do výšky, prodloužené do velikosti XL a jako vrchol i s nafouklým zadkem. A najednou se s překvapením přišlo na to, že Seat stojí ve slepé uličce.

Ve snaze zachránit, co se ještě dalo, kontroverzní Toledo s rokokovou zádí potichu skončilo, v Ingolstadtu oprášili výrobní linku staré Audi A4 a vůz na jejím konci přejmenovali na Exeo. Nebyl to špatný nápad, ale skutečnou hranicí mezi bezradným plaváním v mělké louži a uvědoměním si, že se může Seat opět postavit na vlastní, byla asi až Ibiza představená v roce 2008.

Neměla to ani trochu lehké. Volkswagen na začátku tvrdošíjně odmítal uvolnit pro Seat nové přeplňované motory 1,2 a 1,4 TSI a ani naftové devatenáctistovky či tříválec TDI nepatřily k posledním technologickým výkřikům. Přesto byla Ibiza přijata hlavně díky svému příjemnému designu vesměs kladně, objevily se výkonnější varianty FR a Cupra s turbomotory a později také třetí karosářské provedení ST, tedy pětidveřový kombík.

Čas překvapivě nebyl k tomuto vozu natolik neúprosný, a pokud jde o pozdější náběh modernější techniky, opak je spíše pravdou, prospěl mu. Ibiza pořád vypadala mnohem lépe než spousta mladších i koncernových konkurentů, nicméně přes tabulky plánovačů vlak nejel. A tak se musela Ibiza podrobit kosmetickým úpravám, které vedly i ke vzniku tohoto testu.

Když to funguje, stačí trochu přepudrovat nos

Poznali jste facelift od pohledu? Protože já ne. Po převzetí klíčků a usednutí za volant jsem po chvilce raději vystoupil a jal se zkoumat příď, jestli jsem si omylem nevzal starší verzi. Poznat novější auto na oficiálních fotkách bylo snadné. Na nich se Ibiza povětšinou předváděla s nepřehlédnutelnými LED pásy v předních světlech. Jenže výrazné diody se kombinují výlučně s xenonovými výbojkami za příplatek a i zadní LED jsou pouze součástí nejdražší verze FR. Jenže testovací vůz nic z toho neměl.

Přiznávám bez mučení, že jsem si musel pomoct vedle stojící Ibizou dřívějšího data výroby. Až pak jsem si všiml, že modelový rok 2012 má jinak vykrojenou spodní část předních světel, do šířky roztaženou masku chladiče, hranaté mlhovky a místo zvláštního prolisu v předním nárazníku, který navozoval dojem, jakoby se Ibiza usmívala od světla k světlu, nyní dostala nasávání působící spíše zamračeně.

Jestli tohle vzhledu prospělo, nedokážu dost dobře posoudit. První auta s LED vypadala nenápadně asi jako naháč v klášteře plném jeptišek. Dnes je má ale na autě kde kdo, nezřídka bůhví odkud a jejich efekt proto značně devalvoval. Na Ibize snad nevypadají špatně, ale Seat vám je zadarmo nedá. Bez nich zase Ibiza vypadá skoro stejně, a tak mi tato modernizace připadá, že proběhla hlavně z principu.

Interiér skoro beze změn, tudíž i s chybami

Utvrdil mě v tom také interiér. Kromě fontu přístrojového panelu a drobně pozměněné grafiky je výčet úprav v kabině téměř kompletní. Aby byl opravdu úplný, nutno zmínit nepatrně větší přihrádku před spolujezdcem. A mít auto v lepší výbavě, mohli bychom se rozplývat ještě nad neviditelně pozměněným panelem klimatizace a přípojce pro USB.

Myslím, že daleko důležitější je říct si, zdali je tohle auto příjemným místem k práci nebo prostému bytí. Za sebe můžu tvrdit, že je. Ale mohlo být ještě lepší. Co chválím, je skoro dokonalá přehlednost hlavních ovládacích prvků. Kde mohli španělští soudruzi trochu zabrat, je zastaralá grafika audiosystému a logika jeho panelu - špatně se rozeznávají některé funkce a chybí jednoduchá tlačítka s číselnými předvolbami.

Časem by se na to asi dalo zvyknout, na rozdíl od základních sedaček. Jak můžete vidět, projel jsem se v hatchbacku i kombi, ale ani v jednom jsem si na delší cestě nedokázal najít pohodlnou pozici. Bránily tomu krátké sedáky, v našich testovacích vozech absentující bederní opěrky a i bez přehnaných závodních ambicí chybělo v zatáčkách boční vedení.

Ti vzadu na tom ale budou ještě poněkud hůře. Když nic jiného, má řidič a jeho spolujezdec ve všech směrech alespoň dost místa (i když schránka klimatizace umí na sebe upozornit otlačenou nohou), ti vzadu ovšem budou muset trochu více přitáhnout kolena k uším. Ibiza sice stojí na novější platformě než Fabia, ale o čtyři milimetry delší rozvor je příliš chabý bonus, aby si člověk normálního vzrůstu mohl protáhnout nohy. Nemůže a při delším rodinném zájezdu se vzadu pohodlněji rozvalí jen děti. Na třetího pasažéra uprostřed raději ani nepomýšlejte, pokud se náhodou nejedná o beznohou chřadnoucí anorektičku.

K nějakým těm „auto emoción“ posbíraným z vedlejších silniček se dostaneme až za chvíli, teď si ještě musíme říci, že Ibiza umí lehce vydráždit nervovou soustavu i jinak. Předně asi jedním dokonale utopeným tlačítkem, kterým je spínač výstražných směrovek umístěný na středovém tunelu před řadicí pákou. Doporučoval bych tomu břídilovi, co tohle vymyslel, aby na něj zkusil sáhnout ve spěchu před náhle stojícím provozem na dálnici. A pak také asi nevkusný plastový věnec volantu, který je ve vyšších výbavách naštěstí potažený přesvědčivě vypadající umělou kůží.

Přesvědčivě vypadá po otevření pátých dveří rovněž zavazadlový prostor. Nakládací hrany jsou příjemně nízko, a i když se můžou majitelé srovnatelných karosářských verzí Fabie chlubit větším objemem, líbí se mi využití nabídnutého půdorysu a u verze ST chytře umístěná schránka pod krycím platem. Že musíte při manipulaci se sedadly vyklopit nejdříve sedáky, je asi jistá daň nepohodlí za levnější auto, ale dost dobře nechápu, jestli skutečně nebylo možné navrhnout systém tak, aby po sklopení opěradel nezůstával na podlaze docela vysoký schod.

Přes některé vážnější výtky si troufám říct, že interiér Ibizy bude bez ohledu na karosářskou verzi příjemným místem na trávení delších chvil. Kvalita montáže je přesvědčivá, materiály občas měkčené a struktura povrchů dotažená do nejmenších detailů. Šedivé odstíny jsou fádní, ale zase vás tu nic nerozptyluje, nemáte potřebu zbytečně si s něčím hrát a ani po přejetí ukázkové díry na silnici se z palubní desky nebo ze dveří neozve pazvuk. Zní to trochu jako levný argument, jenže Ibiza má být především levným autem, a podobné drobnosti nejsou všude samozřejmostí, takže je počítám k plusovým bodům.