Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Mají stejný typ karoserie, ale úplně jinou koncepci. Jedno se ohání sekyrou, druhé šarmem, jen na porcování dnes přesto nedojde.

Ovladatelnost jako francouzská lekce pro FHI

Nechápejte dosud řečené špatně, pod kapotami obou aut se sešly výborné motory. Jen nevyužitý potenciál atmosférického boxeru dovolil německo-francouzskému turbu se mu vyrovnat a jeho lepší převodovka, jej v celkovém dynamicko-uživatelském projevu překonat. Tak či onak jde v obou případech o výkonné a relativně efektivní jednotky, které vás budou více těšit než cokoli jiného a pouze v určitých extrémech se vyjeví menší nadvláda toho či onoho z nich. Trochu jiná situace ale panuje v případě ovladatelnosti nejen motorů, ale celých aut.

Už v testu RCZ jsem zmínil, že je to zcela mimořádně povedená hračka a že je to právě tento faktor, který vozu dovoluje být rychlý a zábavný. Srovnání s BRZ tuhle výjimečnost francouzského kupé jen podtrhuje, neboť malé Subaru není tím vozem, který by se vám podbízel a dovolil ze sebe dolovat maximum s takovou samozřejmostí. Co je u RCZ naprosto samozřejmé, vyžaduje u BRZ podstatně více úsilí.

Určitě to někdo může vnímat jako přednost, neboť některým řidičům přijde snadná dostupnost maxima možného nudná a naopak nutnost si o něj důrazně říci zábavná. Navíc je tu i ten faktor, že taková auta přirozeně odpuzují řidičské „lamy”, které jej vůbec nedokážou ovládnout, a to jejich atraktivitu v očích schopných řidičů podvědomě zvyšuje. Docela tomu rozumím, pěkně se zapotit při pilování zatáček a postupně dosáhnout ovládnutí ne zcela poddajného stroje je svým způsobem uspokojivé, z racionálního hlediska je to ale pitomost. A vlastně nejen z něj.

RCZ je rozhodně dost rychlé auto na to, aby využít jeho maximální potenciál chtělo pořádné zkušenosti, schopnosti a odhodlání. Možnost vůz relativně jednoduše ovládnout i na zdánlivé hranici pak znamená, že můžete mnohem více pozornosti věnovat pilování drobných nuancí. Můžete se v některých situacích pouštět i lehce za hranici a neustále objevovat její skutečnou pozici a to je také uspokojivé pro velmi náročné řidiče. Pokud musíte věnovat veškerou pozornost elementárnímu ovládnutí auta, zažíváte podobné pocity, ale na nižší rychlostní úrovni a nakonec lze celou věc vnímat i opačně. Tedy že jste si jako „poloviční lama” koupili to hůře ovladatelné auto, abyste se nemuseli pouštět do naprostých extrémů, neboť už normální rychlá jízda v daném voze extrémem svého druhu je.

Jeden známý, který BRZ už si objednal, argumentoval podobně - že se v předokolce při rychlé jízdě v podstatě nudí a o něčem jako RCZ ani neuvažoval. To na jednu stranu chápu, i já tuto koncepci preferuji, s nudou bych ale v tomto případě příliš nešermoval. Souhlasím sice s tím, že v BRZ si lépe užijete třeba lehce přetáčivý průjezd zatáčkou ve stovce, zatímco s RCZ můžete v takovou chvíli volit leda čistou stopu. Jsem si ale jist, že existuje jen velmi málo lidí, kteří si dovolí rozhodit si zadokolku třeba ve 220 km/h, aby nasměrovali záď do lehce se utahující parabolické šikany. S RCZ se tohle udělat dá a je to nejen zábavné, ale i efektivní a ve výsledku tedy rychlé.

Chci tím říci, že nezáludnost a skvělá ovladatelnost není bořičem zábavy, jen ji posouvá do náročnějších situací. Ale to podle mě není negativum. Pokud by platil opak, pak nejlepší auto bude to, které se vám v 50 km/h na dvojku na suchu v lehké zatáčce okamžitě „urve” do přetáčivého smyku, nebo takové, se kterým budete bojovat, abyste se vůbec rozjeli. A tím se oklikou vracím zpět k samotné ovladatelnosti.

Ta u BRZ v absolutním měřítku není špatná. Motor je trochu svéhlavý, ale o poznání méně než u GT 86, což činí méně přesnou i práci s řazením. To se samo o sobě ve své kulise pohybuje sice trochu těžce, ale i tak relativně rychle a v krátkých, přesných drahách a pochválit znovu musím velmi slušné řízení s elektrickým posilovačem a nepřeposilované brzdy umožňující velmi přesné dávkování. Tohle auto je rozhodně dobře ovladatelné, jeho potíž je prostě jen v tom, že RCZ je lepší a zejména při extrémní jízdě vám jde více na ruku.

Klíčovým rozdílem je ovladatelnost motoru, spojky a řazení, které je na turbo skutečně úchvatné. Spolu s precizním a tedy i velmi vyzpytatelným zpřevodováním činí ze všeho od dávkování plynu přes řazení nahoru až po podřazování s meziplyny nesmírně jednoduchou úlohu až do úplné krajnosti. Pokud z toho všeho uděláte naprostou samozřejmou a přitom stejně přesnou činnost, můžete mnohem více pozornosti věnovat dalším rozhraním. Plyn ji mnoho nevyžaduje, neboť i pod zátěží se projevuje dosti mírnými prodlevami (též patrné z jednoho z videí) a brzdy, jakkoli bych raději ty z BRZ, také nepatří k problémům. Řízení má své limity ve zpětné vazbě, jeho přesnost a ostrý převod ale báječně sedí k naladění podvozku.

Mít tohle ovládání BRZ, bude to snad nejlepší řidičské auto na světě. U Subaru neodvedli vůbec špatnou práci a věřím, že minimálně tento konkrétní testovaný kus dokáže na náročného pilota, který bude s to od BRZ žádat více a nejlépe vše (pořád platí, že při normálním přesunu Toyobaru není s to zaujmout), udělat velmi dobrý dojem, vedle RCZ ale jeho přitažlivost klesá. Právě to je smysl srovnávacích testů - zdánlivě dobré může být překonáno ještě lepším. RCZ je v tomto směru tak dobré, že BRZ může dávat lekce. Pokud v FHI tápou, co v rámci faceliftu s BRZ provést, pak vzkazuji: kupte si Peugeot RCZ a dopřejte svému kupé tuhle ovladatelnost. Pak si ho snad půjdu koupit i já.