Autoforum

/

Foto: Mansory

Vlastně to za trest trochu je, tedy mohlo by být, kdyby mu byla nadělena jedna z typických kreací německého úpravce. Jezdec Haasu ale dostal přece jen přijatelnější stroj, tedy alespoň na poměry toho, co za čertoviny je jinak Mansory schopno vytvořit.

Lamborghini Countach se vyrábělo v letech 1974 až 1990, tedy hodně dlouhou dobu i na tehdejší poměry superaut. Během ní vznikla celá řada variant, ovšem pouze fanoušci značky uznávají především ty původní kvůli čistotě jejich tvarů. Automobilka totiž postupně začala na karoserii věšet stále víc plastů, čímž sice narůstala vizuální agresivita, auto ovšem zároveň získávalo také ne jisté pouťovosti. Všemožná křídla a spoilery navíc nebyly vždy ku prospěchu věci, neboť zhoršovaly akceleraci a snižovaly nejvyšší rychlost. Navýšený přítlak byl pak jen slabou útěchou, však kdo ho ocenil? Lamborghini řádící na okruhu je přinejmenším v Evropě výjimečný zjev.

V podobném duchu Lamborghini pokračovalo také u modelu Diablo, které k původnímu čistému klínovitému tvaru přivedlo až Audi jakožto nový vlastník značky. Pod taktovkou Němců se pak ukázalo i Murciélago, které původní filozofii zcela opustilo - přeplácané totiž nebylo ani v úvodu, ani uprostřed a ani v závěru své kariéry. Všemožné speciální a limitované edice Aventadoru, který za tento model zaskočil, ovšem již byly vyvedeny ve stejném duchu jako třeba Countach LP5000 nebo Diablo GT.

Tyto dvě verze nezmiňuji tak úplně náhodou, neboť se musím přiznat, že mi jsou bližší než originální Countach a Diablo bez spoilerů. Přeplácaný Aventador mi ale kupodivu nikdy nic neříkal a podobně se stavím také k jeho nástupci Revuelto. To přitom „neprzní“ pouze samotná automobilka, na zoubek se mu rozhodla podívat také nechvalně známá tuningová firma Mansory. Jak se u ní dalo předpokládat, vzhled opravdu nezlepšila, i když vlastně udělala totéž, co kdysi samotné Lambo. A na své poměry se držela ještě docela zkrátka.

Revuelto se tedy dočkalo celé řady dodatečných prvků, na které úpravce navíc použil kovaný karbon, se kterým automobilka operuje v poslední době tuze ráda. Jenže tady jen došlo k naplnění pořekadla „všeho moc škodí“. Novou čelní kapotu s výrazným ventilačním otvorem totiž doplňuje nadmíru komplikovaný nárazník, na který navazují rozšířené boční prahy. Vzadu pak došlo hlavně na rozšíření již tak masivního difuzoru. Všechny tyto prvky přitom musely vést ke zvýšení hmotnosti, nikoli naopak

Z toho důvodu se Mansory rozhodlo navýšit výkon dvanáctiválcového hybridního pohonu z 1 015 na 1 070 koní. Vůz tak má zvládat stovku za 2,4 sekundy, tedy o desetinku rychleji než sériový model. V rámci nejvyšší rychlosti se pak úpravce dostal na 354 km/h, byť nejspíše asi jen u počítačových simulací. Ačkoli společnost získala zajímavého partnera, který by této mety měl dosáhnout hladce a bez obtíží skoro kdekoli.

Mansory se totiž upsal Esteban Ocon, tedy pilot Formule 1. Ten jezdí za Haas, který sice má vazby na Ferrari, ovšem jinak jde o privátní tým, který nespadá pod žádnou automobilku. Ocon tedy při výběru svého „služebního vozu“ není ničím vázán, načež tedy bude moci využívat upravené Revuelto. Úpravce na jeho pokyn přišel s červenými detaily na černém podkladu, stejně jako s odkazy na startovní číslo francouzského závodníka.

Dá se předpokládat, že Ocon za vůz nezaplatil ani haléř, místo toho si vše musí odpracovat nošením helmy, na které se nově objevuje logo Mansory. A je možné, že nejde o první a poslední auto, které od Mansory dostal. Ostatně je také možné, že o upravené Revuelto po pár měsících přijde, aby jej nahradila nějaká nová kreace firmy. Ta následně „ojeté“ Lambo prodá s obrovským ziskem, neboť v černo-černém sedadlu řidiče se přeci vozilo pozadí jezdce F1. A něco takového prodává už od dob, co bylo Lamborghini založeno.

Zdroj: Mansory

Petr Prokopec