Autoforum

/

Foto: Christophe Gateau, DPA

Je to daleko nejhodnotnější automobilka světa, její šéf je jedním z nejbohatších lidí planety a její produkty jsou dotované na všech úrovních. Kudy dál? A co třeba dát Tesle desítky miliard z veřejných peněz?

Patrně jste nepřehlédli, že nejsme zrovna příznivci přerozdělování peněz jiných. Má-li stát či jakýkoli obdobný celek fungovat co nejefektivněji, musí nechat maximum peněz v rukou těch, kterým patří, neboť jen ti o nich rozhodují odpovědně. S takovými představami jsme se ale narodili do špatné doby, neboť celá Evropská unie je založena na pravém opaku a většina vyspělých států uvažuje velmi podobně.

Pikantní je, že na snahy o toto společenské uspořádání obvykle slyší hlavně obyčejní lidé, kteří mají pocit, že se tak dostanou k části peněz těch, kterým se daří lépe. Teorie je to dobrá, ale v praxi nefunguje. Ono je totiž těch bohatých relativně málo na to, aby jejich daně „uživily” masy těch méně šťastných (tedy alespoň ve smyslu materiálního blahobytu), a tak se obvykle stane, že původně socialistické experimenty začnou stále více a více sahat do kapes těch chudších. A ti bohatší si postupem času najdou cestu, jak se k těmto penězům dostat a přes zdánlivě vysoké odvody na daních si pomoci „jinak”.

Snahy o rozmach elektromobility bohužel dopadají úplně stejně. V jejich případě tedy ani primárně nejde o to pomáhat chudším, pomáhá se planetě, přírodě, něčemu takovému. A i když bychom tento cíl vzali za svůj a viděli v něm smysl, role státu má být nanejvýš v tom, že se postará o věci, které soukromý sektor zajistí obtížně - infrastrukturu. I do té se tedy investuje, mnohem více všemožných dotací ale míří do elektromobility samotné a má to přesně výše popsaný efekt.

S jejich pomocí se totiž alternativní pohon stává zajímavým jen pro velmi úzkou skupinu lidí, kteří by si jej mohli pořídit tak jako tak. Nicméně by tak neučinili, neboť bez dotací by jim elektromobil nenabídl prakticky nic navíc oproti vozu se spalovacím ústrojím. Pokud za ně ale část jeho ceny zaplatí stát, pak není důvod, proč neusednout třeba za volant Tesly. Tedy pokud ta zrovna nějaký bude mít. Dostat peníze těch druhých je pro mnohé lákavější než mít samotný vůz.

U nás takové dotace naštěstí nemáme, v Německu, Francii, USA a dalších zemích už se ale přišlo přesně na výše zmíněné - že v podstatě jen zlevňují auta pro úzkou skupinu nejbohatších lidí. A má to logiku. Však když sotva máte na Škodu Fabia za 300 tisíc, asi si nepůjdete pro Škodu Enyaq za 1,3 milionu, když vám na ni někdo 200 tisíc přidá. Koupíte si pořád Fabii, už jejím pořízením přispějete na pokuty EU za nadlimitní emise a jejím provozem budete odvádět peníze na dodatečném zdanění paliva či vyšších silničních a podobných daních - to první platí i u nás, to druhé třeba v Německu či Nizozemsku.

Enyaq si koupí člověk řádově bohatší, dostane na něj dotaci při koupi, automobilka jej nepřímo dotuje díky ušetřeným odvodům za nadlimitní CO2 (protože 0 gramů „ve výfuku” je 0 gramů kdekoli), benzin nebo naftu nepotřebuje, silniční daň má nižší nebo žádnou... Šetří on, na úkor těch méně majetných. Takhle si to asi Robin Hood nepředstavoval.

Dotace, ač z nich lid nezřídka jásá, skutečně nejsou ničím jiným než lupem, který politici vybírají od těch chudších, aby je následně mohli přidělit těm bohatším. A nejde jen o příspěvky na koupi nového vozu či finanční zatížení jeho provozu, státní podpora je daleko širší, dnes skoro nekonečná. Situace zachází až tak daleko, že již zmiňovaná Tesla má nyní dostat dotaci takřka 1,14 miliardy Eur (cca 28,97 mld. Kč) od Němců. To je opravdu nemalá suma, která zamíří do poklady nejhodnotnější automobilky světa ovládané jedním z nejbohatších lidí planety.

Tato suma má padnout na výstavbu továrny na výrobu baterií, o kterou bude rozšířena berlínská Gigafactory. Výměnou za to pak Tesla zaměstná dalších zhruba dva tisíce lidí. To je prý hlavní motivace, že by pak každé pracovní místo stálo asi 14,5 milion korun, zjevně nikomu nevadí. A to ani nic takového nebylo potvrzeno, neboť Elon Musk dosud mluvil jen o náboru polovičních pracovních sil. Stejně tak automobilka zatím nemá peníze na účtu, neboť celý proces ještě nebyl uzavřen - detaily mají být zveřejněny do konce roku.

Der Tagesspiegel, který o případu informuje, to ale s odvoláním na své zdroje považuje za prakticky hotovou věc. To bude skutečně vrchol absurdity. Normální člověk, který si nezřídka nemůže dovolit žádné nové auto, tuplem pak elektrické, tak bude dávat peníze sousedovi na koupi jeho Tesly, peníze automobilce na všemožné přímé i nepřímé dotace na úrovni výroby auta a nyní i dotace na stavbu továrny, která poslouží výrobě akumulátorů pro ně. A to jsme vyjmenovali jen nejviditelnější část přerozdělování, do kterého se v Německu pouští. Kdo na tom vydělá a kdo prodělá, už asi nemusíme opakovat.

Zdroj: Der Tagesspiegel

Petr Prokopec