Autoforum

/

Foto: Porsche

Jméno Andrej Babiš se člověku krade na mysl, když vidí, co se odehrává v nejlidnatějším městě USA. Program určený k tomu, aby elektrická auta dostal k obyčejným lidem, využívají hlavně bohatí.

O všemožných projevech přerozdělování, mezi které dotace na cokoli patří, se s pochybnostmi vyjadřujeme pravidelně. Realita nakládání s nimi nám ale nedává prostor k ničemu jinému. Prostředky, které mají sloužit alespoň teoreticky ušlechtilé věci, jsou nejčastěji využívány k tomu, aby se penězi z kapes obyčejných lidí pakovali hlavně ti, kteří je potřebují ze všech nejméně.

Pro příklady nemusíme chodit daleko, vidíme je dnes a denně v případě jednoho z nejbohatších Čechů, který toho času zastává post předsedy vlády. Nevíme, k jakým závěrům dojde justice, bez ohledu na trestně-právní rozměr je ale morálně naprosto pochybné, aby si jeho firma nechala obrovskými částkami přispívat na stavbu luxusního hotelového komplexu. Skoro se divíme, že takovým lidem není stydno si o takové peníze vůbec říci, nejde ale zdaleka jen o český problém.

Pozoruhodnou analogii, třebaže v tomto případě pochybnou jistě jen morálně, nabízí zkušenost Američanů s programem Drive Clean, který odstartoval v roce 2017 v New Yorku. Ten začal nabízet možnost koupě elektrického auta s příspěvkem od 500 do 2 000 dolarů podle ceny vozu a jeho čistě elektrického dojezdu. Skutečně minimálně 500 USD (skoro 11 tisíc Kč) si mohl nechat vyplatit jakýkoli kupec alespoň plug-in hybridního auta, a to i pokud jeho cena přesáhla 60 000 USD (1,3 milionu Kč). Pod touto hranicí bylo možné na ryzí elektromobily (tedy třeba hned několik Tesel) čerpat až ony 2 000 USD (bezmála 43 tisíc Kč).

Jaká je bilance tohoto programu po třech letech? Lidé z newyorského StreetsBlogu zjistili a zveřejnili, že 30 procent nejbohatších obyvatel města se na čerpání dotací podílelo z celých 62 %. Pouze 21 % prostředků pak mířilo k 50 procentům lidí z opačného spektra společnosti. Jinými slovy - skoro 2/3 peněz od všech občanů města zamířily k lidem, kteří je zcela jistě nepotřebují a sotva mohou poznat, jestli je mají a nebo nemají. Je to podobný Absurdistán jako celé Čapí hnízdo snad jen s tím rozdílem, že tady jde i absolutně o docela malé peníze.

Ještě jasněji vyznívá analýza příjemců dotací z hlediska místa pobytu. V bohatých městských částech, jako jsou Upper West Side nebo Brooklyn Heights, kde se průměrný příjem jednotlivce pohybuje okolo 2,8 milionu Kč za rok, se našly stovky příjemců zmíněné. Naopak z Hunts Pointu v Broxnu jde o pouhé dva lidi. Na jednu stranu je to dáno charakterem dotačního program, morální rozměr ale zůstává nezměněn.

Divíme se, že kupcům aut, jako je Porsche Taycan často za několik milionů, není hloupé si vůbec říci o dotaci 11 tisíc korun. Za to si na Porsche nekoupíte ani jinak zbarvené mřížky ventilace, je to prostě zanedbatelná suma. Přesto to zjevně hromadně dělají a na Tesly Model 3 a Model Y si nechávají přispívat maximální sumou. Čest výjimkám z řad těch, kteří by se pak na sebe nemohli večer podívat do zrcadla, takových ale zjevně není mnoho.

Zdroj: NYC StreetsBlog

Petr Miler