Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Na výjimečná řešení některých výjimečných aut hledíme s obdivem jako na něco vizuálně zajímavého a přitom praktického. Realita jejich každodenního používání ale může být úplně jiná.

Supersporty z principu dostávají jedinečná řešení některých prvků. Exkluzivní přístup se týká celého vozu a jak víme z historie, ani vcelku obyčejná věc jako dveře nezůstává u designérů bez povšimnutí. V minulosti jsme byli svědky individuálních způsobů otevírání u aut Lamborghini, McLarenu nebo Mercedesu, ale specifické řešení dveří má i první novodobý Ford GT.

Ani u něj nejde jen o designové cvičení. Dveře, s nimiž se otevírá i kus střechy, byly vynuceny velice nízkou stavbou původního Fordu GT40. Číslo v názvu znamenalo výšku v palcích, převedeno na nám známé jednotky to představuje asi jeden metr. Poskládat se do takového auta bokem, tedy standardním způsobem, je velmi obtížné. A protože stvořen byl pro Le Mans, kde se při střídání jezdců šetří každá sekunda, vznikla úprava, která nastupování výrazně ulehčovala - součástí dveří se stal rovněž kus střechy, a tak se do auta leze i tak trochu shora.

Pozdější ideový nástupce, tentokrát již čistě silniční model, se tohoto tvaru dveří podržel. Částečně z úcty k originálu, částečně ze stejného důvodu - jde znovu o velmi nízké auto, do kterého by se běžným způsobem soukalo obtížně, zvláště pak vyšším lidem. Jenže skončilo to jako se vším, co bylo vyvinuto primárně pro specifické použití za určitých podmínek. V boxech závodního okruhu je místa spousta a dveře lze otevřít doširoka, tam kus střechy visící na dveřích nevadí. Jenže skutečný život, malé garáže a stísněná parkoviště, to už je trochu jiná písnička.

V rychlosti to už kdysi demonstroval Jeremy Clarkson a teď to do detailu rozvedl Doug DeMuro. Ten si pořídil ojetý Ford GT první generace jako naplnění svého snu. Auto jako takové jej stále okouzluje, samo provedení dveří ho ale rozčiluje natolik, že se rozhodl všem divákům ukázat, že to vážně není praktické řešení.

Doug před kamerou předvedl zásadní negativa spojení střechy a dveří. Po otevření ve stísněných podmínkách spojení se střechou opravdu nepomáhá - dveře se neotevřou dost, a tak není možné využít prostoru nahoře, žádný není. Za volant tedy musí lézt po čtyřech hlavou napřed. Pokud vedle silného Fordu zastaví na parkovišti jiné vozidlo, je to znovu to samé - bez nacvičené gymnastické sestavy se na místo řidiče nebo naopak ven z auta nedá dostat.

První nedostatek ale není poslední. Když už se podaří zastavit tak šikovně, aby šly otevřít dveře do plného úhlu, stačí se vytočit na sedačce a vystoupit - u normálních automobilů žádný stres, ale Ford GT je jiný případ. Když si neuvědomíte, v čem sedíte, na cestu vám auto udělí ještě ránu do hlavy. Kus střechy otvírající se s dveřmi prostě zasahuje do míst, kde se obvykle nic nenachází. A jakkoli řidič si na to dříve nebo později zvykne, cestující dostávají úder rovnou do lebky prakticky pokaždé.

Ani to ovšem není všechno. Střešní část otevíraná při nastupování a vystupování zároveň slouží jako gilotina pro vysoké řidiče nebo pasažéry. Pokud se urostlí lidé při zavírání dveří neskloní, snadno dostanou zásah hranou. Znovu - řidič se to po pár jizvách, pro spolujezdce je to velký nezvyk.

Není tedy divu, že Ford toto řešení použil jednou a už se k němu nevrátil. Systém udělaný původně pro usnadnění vystupování nebo nastupování funguje v praxi povětšinou přesně opačně. Kdo nemá s autem delší zkušenosti, bude při kontaktu s ním bolestně potrestán...

Zdroj: Doug DeMuro@Youtube

Mirek Mazal