Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Pokud by německý koncern aplikoval Evropě stejný postup jako v USA, přišel by na buben. A donutit jej k tomu podle všeho nelze.

Zanedlouho tomu bude rok, co zámořská organizace pro ochranu životního prostředí EPA vytáhla na světlo světa kauzu Dieselgate. Ta se stala největším skandálem v historii koncernu VW Group a možná i celé historii automobilismu, který pro firmu mohl být i likvidační. Nedávné skutečnosti ale naznačily, že tak dalekosáhlé důsledky mít nebude. Volkswagen totiž dosáhl dohody s americkými regulátory, díky čemuž jej tamní část kauzy vyjde na 14,7 miliardy dolarů (cca 361,34 mld. Kč).

To je pro běžného smrtelníka nepředstavitelně obrovská suma peněz, pro aktuálně největší automobilový koncern světa jde ale o peníze, které dokáže dát dohromady. Do této sumy jsou navíc započítány opravdu veškeré myslitelné náklady, včetně investice do fondu na ochranu životního prostředí a na vývoj „bezemisních“ vozů. Volkswagen se v rámci této dohody také zavázal vykoupit zpět všech zhruba 482 tisíc aut osazených dieselem TDI EA 189 s tzv. odpojovacím zařízením a odškodnit musí i majitele, pakliže o to či ono tedy budou stát. O výši částek bude rozhodovat poměrně komplikovaný mechanismus, který jsme též do detailu popsali.

Zrovna tato část dohody je trnem v oku evropským politikům, kteří pro motoristy ze Starého kontinentu požadují stejnou kompenzaci. Komisařka Evropské unie Elzbieta Bienkowska v tomto směru dokonce uvedla, že by nebylo fér, kdyby se Volkswagen choval ke zdejším zákazníkům jinak než k těm americkým jen proto, že zde existuje odlišný, tedy rozumějte benevolentnější, systém týkající se emisí.

Na tento fakt ovšem nezapomíná šéf koncernu Matthias Müller, který se tento týden sešel s Bienkowskou v Bruselu. Při té příležitosti jí přitom vysvětlil, že „ve Spojených státech jsou limity přísnější, což dělá modifikace (motorů) mnohem komplikovanějšími. A zpětný výkup aut je (ze strany zákazníků) dobrovolný, což by kupříkladu v takovém Německu možné nebylo.“

Tím Müller jen narážel na zákony, které by zřejmě Volkswagenu přikázaly povinný výkup všech inkriminovaných vozů. To by již v rámci německého trhu mohlo být likvidační, stejně jako by pro koncern byla neúnosná kompenzace ve stejné míře jako ve Státech. „Nemusíte být matematikem, abyste si uvědomili, že tak vysoké sumy by přesáhly možnosti VW.“

Přestože tedy na Volkswagen tlačí více politiků než jen Bienkowska, evropští zákazníci se kompenzace definitivně nedočkají. Zčásti i proto, že Volkswagen věří, že na Starém kontinentu žádná pravidla neporušil. V tom mu dávají zapravdu kauzy jiných značek, ve kterých jde taktéž o jistou formu odpojovacího zařízení. To ale v případě takového Opelu prý primárně slouží k ochraně motoru, pročež je legální.

Německá automobilka má sice své tvrzení podložit důkazy, nicméně ty si nejspíše obstará velmi snadno. Dá se tedy předpokládat, že kdyby došlo k odhalení „chytrého“ softwaru v Evropě, Volkswagen by namísto přiznání použil podobnou mlžící taktiku a nikdo by neřekl ani slovo. Na tento fakt ale politici evidentně raději zapomněli a místo toho nyní raději honí politické body...

Zdroje: Reuters

Petr Prokopec