Autoforum

/

Foto: Continental

Jít o následek přirozeného vývoje, nemělo by smysl nad tím žehrat, tak se ale v tuto chvíli věci nemají. Výrobci aut a jejich dodavatelé jsou do elektromobility nuceni a nezbývá jim než šetřit, kde se dá.

S postupným zefektivňováním prakticky veškeré lidské činnosti se spousta pracovních pozic stává zbytečnými. Co dříve dělalo několik lidí, dnes zvládne jeden člověk a vývoj v mnoha odvětvích některé pracovní pozice učinil zbytečnými zcela. Jakkoli pro ty, na něž situace tímto způsobem dopadne, je to nepříjemné, nemá smysl nad tím dlouze žehrat - pracovat jako servisní technik psacích strojů nebo telefonních budek už nikdy nebude terno, je třeba to vzít jako fakt a přeorientovat se na jinou činnost.

Jedná-li se o férový výsledek evoluce, následek změny preferencí zákazníků nebo cokoli podobného, nebývá zase tak složité se s tím vyrovnat. O dost hůře se ale podobné následky akceptují v momentě, kdy vyjdou z vůle orgánu stojícího mimo trh a jdou proti dosavadním výsledkům evoluce a vůli zákazníků. A přesně to se nyní děje v automobilovém průmyslu.

Že zejména Evropská unie tlačí na stále vyšší efektivitu aut, by nutně nemuselo vadit, pokud by její regulace vedly k hledání objektivně lepších a při zohlednění všech dopadů skutečné efektivnějších řešení. To se ale neděje. Když řeknete, že elektromobily mají nulové emise (což nemají) a jejich prodeje dokonce započítáte vícekrát, aby průměrné emise všech prodaných aut té které automobilky ještě více snížily, nehledáte nejlepší cestu, nařídili jste konkrétní technické řešení. A to je vždy první krok ke katastrofě.

Skutečně efektivní řešení má volný trh přirozenou tendenci hledat, a tu takto jen zabíjíte. Efektivita je v zájmu všech - touží po ní zákazníci, protože logicky chtějí vůz co nejúspornější, ať už přímo nebo nepřímo (a o ničem jiném emise CO2 nejsou), a proto po ní touží i výrobci, protože efektivní auta nejsnáze prodají. Když do tohoto procesu zapíchnete modro-žluté vidle a řeknete jedné straně obchodu, co má chtít a druhé, co má vyrábět, nemůže to fungovat.

Tak se stalo, že na přelomu let 2019 a 2020, v podstatě na vrcholu konjunktury, začaly automobilky churavět. Mohou si vybrat, zda budou vyrábět auta, která lidé chtějí (ale zaplatí za ně pokuty Bruselu), nebo auta, za která pokuty platit nebudou, ale možná je také nikdo nebude kupovat. To je dilema k pohledání, dobrého východiska není.

Automobilkám - a v návaznosti na ně i nespočtu dalších firem - tak nezbývá než šetřit, protože to je jediná cesta, jak se připravit na horší chvíle. Je docela absurdní, že řada firem už začala propouštět či oznámila plány na rozsáhlé propouštění v následujících letech v momentě, kdy mají za sebou kolikrát nejlepší roky své existence.

Analytici mají často tendenci přičítat to přesunu k jednodušší výrobě elektromobilů, což je obecně vzato pravdivá úvaha, v tuto chvíli ale není relevantní. K žádnému přesunu zatím nedošlo a v nejbližší době stěží dojde - přes veškeré dotace na straně vývoje, výroby i prodeje jde o nechtěné zboží, jehož odbyt meziročně klesá v USA, ještě více klesá v Číně a propadá se i na největším evropském trhu s elektromobily. Kdo za této situace přesouvá personál k výrobě elektromobilů? Nikdo, maximálně část dosavadních nebo dokonce nových zaměstnanců vyvíjí a vyrábí auta, která následně kupuje 1 či 2 procenta lidí.

Propouští se kvůli výše zmíněnému, tedy nutnosti investovat do zatím zjevně nerentabilních produktů nebo nutnosti smířit se s pokutami za prodej těch přirozeně rentabilních. Německá Národní platforma pro budoucí mobilitu, která byla zřízena tamní vládou, tak předpokládá, že v následujících letech přijde jen v Německu o práci 410 tisíc lidí. Nepůjde zdaleka jen o zaměstnance automobilek - k propouštění sice již přistoupily firmy jako Audi, BMW nebo Mercedes, ještě více ale budou škrty znát u jejich dodavatelů. Například jen Continental a Vitesco omezením aktivit v bavorském Rodingu připravily o práci přes 500 lidí - ve městě s 12 500 obyvateli je to obrovská rána.

Zrovna Continental má v plánu propustit desítky tisíc lidí, a to zdaleka ne jen v Německu. Česká republika je v tomto případě první na ráně, neboť své fabriky tu má řada zahraničních firem a existuje zde i nespočet českých dodavatelů. Ani tyto subjekty nemohou zůstat mimo hru o úspory, neboť k ničemu jinému nedává uměle vytvořený - a ve své podstatě nesmyslný, neboť reálné snížení emisí CO2 nepřinášející - rozpor mezi představami automobilek a jejich zákazníků prostor.

Jak jsme již podotkli, jít o následek přirozeného vývoje, nelze než nad tím mávnout rukou. Toto ale není ten případ. Je to uměle vytvořený problém, který činí firmy z Evropy pouze méně konkurenceschopnými ve srovnání s těmi, které podobně absurdním a podobně absurdně tvrdým regulacím nejsou vystaveny. To všechno pro co? Abychom produkci emisí CO2 přesunuli z jednoho místa na jiné a ještě ji „podpořili” vývojem a výrobou věcí, které fakticky nikdo nežádal? To je vskutku absurdní motivace.

Zdroje: Reuters, Continental

Petr Miler