Autoforum

/

Foto: Stellantis

Velmi tvrdá slova po záplavě nových regulatorních opatření zazněla z úst šéfa páté největší automobilky světa a hlavy řady slavných automobilových značek. Podle něj už EU dávno nejde o žádné klimatické cíle, chce primárně změnit naše životy.

Pro racionálně uvažujícího Evropana se zálibou v autech přinesly poslední týdny další krutě studené sprchy. Evropská unie nejprve naplánovala konec aut se spalovacími motory a aby toho nebylo málo, zkomplikovala i jejich existenci v nadcházejících letech. Sice si sama není jistá, jestli to náhodou není úplná pitomost, v tuto chvíli ale rozkaz zní jasně: Auto s benzinem nebo dieselem za 12 let a 1,5 měsíce nesmí projet. A už o 10 let dříve musí plnit naprosto nesmyslné limity a někdy se i podrobit neustálému sledování s rizikem vypnutí jeho chodu, pokud nepoběží v tom správném režimu.

Neřešme nyní, jak absurdní to je, pozoruhodné na tom už po léta je, že výrobci automobilů tomu ve většině tleskají. Nechali se zlákat představou trhu zregulovaného až do té míry, že se nebudou muset zabývat tím, co kdo vlastně chce, ani zkoumat, s čím může přijít konkurence. Přijde nám to velmi krátkozraké, protože v dlouhodobém horizontu vždy zvítězí racionalita všeho druhu a pro ty, kteří se jí snaží vzepřít, si přijde s nabroušenou kosou.

Ale tak to zkrátka je a ani snad nechceme citovat, co dnes třeba Škoda říká svým dealerům na konferencích s nimi. Česká značka už ústy svých zástupců zcela otevřeně uvedla (a máme to potvrzené nezávisle od dvou velkých místních dealerů), že ji v podstatě nezajímá, co kupci aut chtějí nebo ne, tzv. ESG donutí firmy kupovat jejich elektrická auta, i kdyby náhodou nechtěly. A zbytek je jim ukradený. Co je tohle za drzost?

Najdou se ale výjimky, které sice drží krok, ne však ústa. Tou nejviditelnější je šéf Stellantisu Carlos Tavares, který opakovaně oponuje plánům EU a po výše zmíněných krocích si už nebral servítky. V rozhovoru pro nizozemský magazín AD dokonce řekl, že by „jako volič měl obavy a zeptal by se svých volených zástupců, jak je podle nich důležitá má osobní svoboda pohybu". Na odpověď by ale asi nečekal: „Pokud bych byl kupcem auta, vzbouřil by se hned teď,” říká v interview.

Na rozdíl od jiných si zjevně uvědomuje, že „tržní” prostředí řízené EU je celou ke zmenšení celkových prodejů, které na jím řízený byznys nikdy nemůže mít pozitivní dopad. Osobně už je přesvědčen, že Brusel vůbec nezajímají klimatické cíle, kterými se ohání - ostatně v tomto ohledu nemohou z globálního hlediska elektrická auta prodávaná v Evropě změnit prakticky nic. Je to podle něj už jen politika a snaha omezovat lidi v tom, co mohou a nemohou dělat.

„Myslím, že současná politika už nemá nic společného s klimatickými cíli, ale hlavně s touhou politiků změnit náš způsob života,” říká dále Tavares. „Celá tato operace stojí extrémní množství peněz a zákazník to rozhodně pocítí. Vypadá to, že EU chce dostat obyčejné lidi z aut," dodává. A elektromobilita pro takové lidi podle něj nic neřeší, elektrická auta si nemohou dovolit a jejich použitelnost je o mílové kroky za spalovacími vozy.

Byl by raději pro přirozený, EU neřízený vývoj, neboť nás prý čeká ještě hodně dlouhá cesta, aby se ceny elektromobilů a spalovacích aut dostaly na podobnou úroveň. „Lidé v Bruselu jsou ale k této realitě hluší a slepí,” říká závěrem. Můžeme to zas jen podepsat a současně se podivit nad tím, kolik jeho podřízených bude za pár dnů horovat za opak. I toho jsme bohužel pravidelně svědky. Diktátu EU se automobilky měly dávno postavit a táhnout za jeden provaz se zákazníky, ti jediní je živí. Zvláštní uspořádání Evropy nás ale dostalo do docela jiné situace a nejsme si jisti, zda z ní existuje ještě nějaká rozumná cesta zpět.

Zdroj: AD

Petr Miler