Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Elektromobily jsou mnohem dražší než srovnatelná auta s konvenčním pohonem, jejich skutečná cena to ale zdaleka není, jsou přímo i nepřímo dotována na mnoha úrovních. Jen Mercedes jednou nabídl své elektrické SLS bez ohledu na dotace.

Jaká je skutečná cena elektromobilů? Zjednodušeně řečeno se dá říci, že vysoká. Dokonce natolik, že bez dotací a pobídek by si vozy s alternativním pohonem koupilo jen pár nadšenců, kterým by navíc o ekologii nejspíše vůbec nešlo. Místo toho by se spíše opájeli tím, že vlastní vůz, který nepotkáte na každém rohu. Přesně do tohoto tábora patří lidé, kteří si svého času pořídili Mercedes-Benz SLS AMG Electric Drive, tedy elektrickou verzi prvního vlastního počinu sportovní divize z Affalterbachu.

SLS Electric Drive bylo v produkční verzi odhaleno v roce 2012, přičemž o necelý rok později zamířilo do prodeje. Za 751 koní ovšem zákazníci museli zaplatit neskutečných 416 500 Eur, tedy asi 10,85 milionu korun, což z vozu dělalo nejdražší Mercedes vůbec. Levnější byla i vrcholná benzinová varianta Black Series, která při nižším výkonu (631 koní) zvládala zrychlení na stovku o něco lépe (3,2 sekundy versus 3,9 sekundy). Zároveň uměla jet až 315 km/h.

Takové dynamice se elektrické provedení paradoxně nemohlo rovnat i proto, že víceméně šlo o konverzi benzinového supersportu. Vůz tedy nedokázal naplno využít svůj potenciál, přesto však stál nemalé peníze. Za modelem s osmiválcem pod kapotou pak nezaostával jen ve zrychlení, ale i v rámci praktičnosti - baterie o kapacitě 60 kWh totiž vystačily na dojezd pouze na 250 km, jež navíc vycházely z cyklu NEDC. Reálně tak stačilo ujet ostře pár desítek kilometrů a byli jste „na suchu“.

Ve výsledku tedy není překvapivé, že Mercedes nezvládl prodat ani sto exemplářů. Automobilka navíc odmítla nést dodatečné náklady a promítla je do ceny vozu. A jak jsme již zmínili, šlo pouze o konverzi již existujícího benzinového modelu. Pokud by tedy třícípá hvězda musela odstartovat na nepopsaném listu papíru, byla by výsledná suma ještě vyšší.

V tomto ohledu je třeba zavzpomínat na legendární GM EV1, průkopníka na poli elektromobilů, který koncern General Motors nikdy neposlal do prodeje. Místo toho si jej vybraní zákazníci mohli pouze pronajmout, a to za 250 až 500 dolarů (dnes 460 - 920 USD, tedy 10 až 20 000 Kč) měsíčně. Jelikož podobné půjčení benzinového auta v dané době stálo zhruba 100 až 300 dolarů, řada lidí došla k názoru, že GM pronájmem pokryl veškeré náklady.

Jak nicméně již asi tušíte, realita byla jiná. Kdyby americký koncern skutečně vzal veškeré náklady a rozpočítal je mezi zhruba 1 100 vyrobených aut, dostal by se u každého na sumu 340 tisíc dolarů (dnešních 13,8 mil. Kč). Tedy na sumu, kterou by za EV1 zaplatila snad jen smetánka Hollywoodu.

Ani při pouhém započtení přímých nákladů na výrobu, tedy nikoliv těch vývojových, by ovšem GM neměl se svou elektrickou prvotinou úspěch. Vůz by v roce 1992 vycházel na 16 až 18 tisíc dolarů (dnešních cca 680 000 Kč), kvůli čemuž by byl dražší než takový Chevrolet Silverado. Jeden z nejpopulárnějších pick-upů Ameriky navíc za danou cenu nabízel mnohem větší praktičnost a u nemuseli jste se u něj bát, že do cíle nedojedete.

Tyto údaje jen připomínají, že přes vysoké ceny dnes nabízených elektromobilů pořád zdaleka nevidíme cifry, které by u jejich nabídek měly svítit. Dotace probíhají na mnoha úrovních - automobilky staví dotované továrny s daňovými úlevami, jejich dodavatelé baterií dělají totéž, výroba je nepřímo dotována skrze pokuty za emise CO2 či přeprodej emisních povolenek, prodejní cena je snížena o různé formy dotací, provozní náklady jsou snížené o úlevy na silničních daních, dálniční poplatky a tak dále. Přes to všechno většina lidí elektrická auta nechce, kolik lidí by je asi chtělo za jejich skutečné ceny? Asi bych vážně nebylo o mnoho více než u elektrického Mercedesu SLS AMG.

Zdroj: Jalopnik

Petr Prokopec