Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Studie ukázala i to, že rozdíly mezi muži a ženami jsou též v přístupu k autům jako takovým - pro ženy je to nástroj, pro muže spíše pokusný králík.

Zkoušeli jste někdy, jak daleko dojedete, když na ukazateli dojezdu palubního počítače svítí nula? U některých aut to znamená, že v nádrži skutečně není téměř žádný benzín, u jiných ujedete klidně dalších padesát kilometrů. Podobné rozdíly jsou v rozsvěcení „hladového oka”, tedy obvykle oranžové kontrolky nízké hladiny paliva - s některými auty ujedete ještě sto kilometrů, u některých zbývá třeba třicet.

Studie Institutu dopravních studií na americké UC Davis (University of California) se zaměřila na chování mužů a žen za volantem elektromobilů. Výzkumníci zpovídali vlastníky elektromobilů v letech 2011 a 2012 ve městech San Diego a Los Angeles. Výsledky se dají stručně říci asi takto: muži vidí elektromobily spíše jako výzkumný projekt, na kterém se jejich vlastnictvím a používáním podílejí, ženy se na tato auta dívají více jako na auta, tedy jako na nástroj pro použití v normálním, každodenním životě a oceňují minimální náklady na doplnění energie.

Po stránce dobíjení se ti ze San Diega spoléhali na domácí zdroje kvůli pomalému vývoji veřejně dostupných nabíjecích míst. Veřejné dobíjení však bylo důležité jen pro některé, mělo to záviset na cenách, které tito respondenti odvozovali od toho, kolik je stojí dobití auta doma. To do jisté míry odpovídá evropským výzkumům dobíjení elektromobilů. Nabíjení v práci bylo v San Diegu dostupné jen málokomu, některým dokonce zaměstnavatelé zabavovali kabely či jinak přímo znemožnili použití jinak fyzicky dostupné zásuvky.

Řidiči elektromobilů z obou měst uvedli, že plánování nabíjení se stalo nedílnou součástí jejich dne. Elektromobil používali každý den, nemohli však vyrazit na delší cestu, a to z pochopitelných důvodů - malého dojezdu a prakticky nulové dostupnosti rychlých nabíječek po trase. Zejména pro majitele Nissanů Leaf to údajně bylo frustrující, protože při nákupu auta žili v tom, že dostupnost veřejných nabíječek poroste.

Rozdíly ve vnímání problematického nabíjení mezi muži a ženami byl zejména v tom, že ženy zcela pochopitelně viděly šesti- a vícehodinové dobíjení v nákupních centrech jako nepraktické na delších cestách, zatímco muži hovořili spíše o cenách nabíjení u veřejných nabíječek a počítali s jejich existencí ve velmi blízké budoucnosti. Naopak pro denní jízdu oběma dojezd 120 - 140 km stačil k většině provozu. To naznačila také studie americké UCS.

Někteří, podobně jako s nabíjením, cesty elektromobilem detailně plánovali, aby se ujistili, že to baterie zvládnou. A jiní také účelově zkoušeli, kolik ujedou na jedno nabití v různých podmínkách, aby zjistili, jaký je skutečný dojezd jejich vozu a co skutečně znamená nula svítící na displeji. V případě Leafu téměř všichni jeho řidiči, muži i ženy, nepovažovali údaje na displeji za spolehlivé.

Zajímavé rozdíly byly v přístupu k tomuto faktu. Všechny frustrovala značná fluktuace onoho údaje. Ženy to řešily tak, že než vyrazily, auto muselo ukazovat aspoň dvojnásobek, než chtěly skutečně ujet. U mužů tomu tak nebylo, nepotřebovali mít onu jistotu před startem. Mnoho mužů také vymýšlelo vlastní způsoby, jak vypočítat zbývající dojezd.

Jak muži, tak ženy údajně vnímali pozitivně nižší náklady na provoz elektromobilu, protože za elektřinu zaplatili méně než za benzín. Podobně viděli také podpory k pořízení elektromobilu ve formě slev či daňových úlev. Studie však nezmiňuje, jak do těchto údajných úspor započítali vyšší cenu pořízení elektromobilu; dost lidí však svůj vůz mělo pronajatý, např. v případě zkušebních Mini E od BMW.

Studie je samozřejmě obsáhlejší, celou si ji můžete stáhnout zde, pochopitelně v anglickém jazyce. Zejména část o dojezdu a o jeho vnímání muži či ženami, kterou jsme zde přiblížili, nám přijde zajímavá - všichni evidentně mají s dojezdem jisté problémy, jen muži to řeší trochu méně.

Zdroj: UC Davis

Marek Bednář