Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Když Ferrari řekne někomu ne, stojí za tím slovo jednoho konkrétního člověka. Muže, který dokázal celou produkci LaFerrari Aperta rozprodat poštou.

Pokud jste ještě neslyšeli o Enricu Gallierovi, stoprocentně nepatříte mezi zákazníky Ferrari. Z pohledu klientů firmy jde o jednoho z jejích nejdůležitějších zaměstnanců, pomalu bychom mohli říci o skutečného Boha světa Ferrari. Z pozice prodejního a marketingového šéfa je to právě on, kdo vybírá, který z vyvolených bude ještě vyvolenější. Právě on rozhodne o tom, jestli vám italská automobilka prodá vůz, po kterém toužíte - ať už máte peněz, kolik chcete.

„Nejnáročnější části mé práce je říkat ne,“ popisuje svůj každodenní chléb Galliera. A dodává, že občas je to pěkně stresující, neboť někteří klienti nejsou na odmítnutí zvyklí. „Pracujeme s mnohem větší poptávkou než počtem vozů, které máme k dispozici. Takže musíme nalézt kritéria, dle nichž je nalezen vhodný zákazník. Považujeme totiž limitované edice za dárek našim nejlepším zákazníkům,” říká dále Galliera.

Je si pochopitelně vědom, jak arogantně asi zní fakt, že někdo považuje auto za 50 milionů korun za dárek. Nicméně se stačí podívat třeba na takové Ferrari LaFerrari, jehož hodnota se za čtyři roky ztrojnásobila. Není tak vlastně divu, že otevřená Aperta byla rozprodána dříve, než ji kdokoliv viděl. Způsob, jakým Galliera vozy „udal“, by mu ostatně spousta obchodníků záviděla.

Podle prodejního šéfa Ferrari dostalo 200 lidí poštou krabičku, ve které byl symbolický klíč od vozu a vzkaz, zda chtějí koupit chystaný roadster, který nikdo z nich ani neviděl. Všichni do jednoho odpověděli kladně. Bylo ostatně nad slunce jasné, že ceny Aperty zamíří stejným směrem jako u kupé. I kdyby tedy oslovení zákazníci nebyli nadšeni pro samotné auto, špičkovou investiční příležitost vycítí zcela jistě.

Je ovšem třeba dodat, že zákazník kupující limitovanou edici se ve smlouvě zaváže, že ji po příštích 18 měsíců neprodá - tedy nikomu jinému kromě Ferrari. Galliera přiznává, že to se stalo jen jednou, když se jistý klient ze Švýcarska rozhodl, že namísto limitovaného Ferrari touží po historickém monopostu Formule 1. Samozřejmě ze stáje Scuderie - automobilka ráda vyhověla.

„Zpočátku dostávám žádosti od lidí, kteří si ale vůz nezaslouží, kteří jen mají peníze. Říkají: 'Jsem král něčeho, já si ho zasloužím.' Na to jim odpovím, že sice ano, ale že nejsou klientem Ferrari. To je ta lehká část. Potom tu ale máte někoho, kdo je velmi dobrým zákazníkem, ale stále není mezi oněmi 200 oslovenými a já mu to auto nemůžu nabídnout.“

Galliera tím odkazuje na případ Davida Leeho, amerického šperkařského magnáta, jehož musel odmítnout se žádostí o LaFerrari Aperta. Nebo Prestona Henna, proslulého sběratele nejlepších Ferrari, který byl též odmítnur. Rozhodně ale nešlo o jediné osoby, které se poslední limitka nedostala do rukou. Smůlu mají kupříkladu všichni zaměstnanci - tedy stran pilotů Formule 1. I ti ovšem musí za své vozy zaplatit plnou cenu.

„Jelikož tu máme limitované množství a extrémně dlouhou čekací listinu, nebylo by dle naší filozofie dobré, kdyby vůz byl dodán našim zaměstnancům. Klienti mají vždy přednost,“ popisuje dále firemní pravidla Galliera. A dodává, že s ohledem na větší poptávku, než je nabídka, neexistují u značky slevy, speciální akce a dokonce není třeba ani reklama.

I přes tyto obstrukce ale nemá Ferrari o zákazníky nouze, dokonce i v případě regulérních modelů. Kupříkladu na nové kupé 812 Superfast již nyní existuje tříletá čekací lhůta. Není tedy vlastně překvapivé, že značka zvažuje navýšení roční produkce. Je přitom možný strop 10 tisíc aut? Galliera sice nechce říci nic konkrétního, nereálné to ale prý není.

Prodejní šéf značky dodává, že Ferrari je dnes exkluzivnější než před deseti lety, kdy značka prodávala 4 000 aut ročně. A je nutné zmínit, že je to především jeho zásluha. Právě Galliera totiž stojí za globálním prodejním úspěchem značky, kdy postavil do řady již existující prodejce a zároveň značku přivedl na nové trhy. Mimo to je vyšší i počet boháčů.

K tomu ostatně Galliera dodává zajímavou statistiku. Vloni Ferrari operovalo v 62 zemích světa, v Itálii však skončila pouhá tři procenta produkce. To znamená, že v Austrálii je Ferrari běžnější než ve své domovině. Na 24,5 milionů Australanů loni připadlo 188 nových vozů, zatímco mezi 61 milionů Italů zamířilo jen něco okolo 240 aut.

Ve finále pak Galliera zmiňuje ještě vozy stavěné na zakázku, které jsou absolutní třešinkou na dortu. V jejich případě si samo Ferrari vybírá, komu něco takového umožní. Zákazníci se poté musí podřídit továrně a být v ní tak často, jak je to nutné - jsou totiž součástí vývojového týmu. Je ale jisté, že každý takovou „oběť“ podstoupí rádi...

Zlatan Ibrahimovič ve svém žlutém LaFerrari má důvodů k úsměvu jistě více, jedním z nich ale je, že jemu Ferrari „ne” neříká

Zdroj: Drive

Petr Prokopec