Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Máte pocit, že nový britský premiér se svérázným mužem stal až v průběhu své politické kariéry? Věřte, že ne, ani motoristické kuloáry na jeho práci nemohou zapomenout.

Bývalý londýnský starosta a ministr zahraničí Spojeného království jménem Boris Johnson vyhrál volby na post šéfa britských konzervativců. S tím mu do klína spadla i pozice tamního premiéra, kteroužto ve středu přebere od Theresy Mayové. Té zlomila vaz neúspěšná jednání o odchodu země z Evropské unie, kvůli kterým Johnson před rokem podal demisi na pozici ministra zahraničí. Blonďatý bouřlivák bude zřejmě nejkonfliktnějším ministerským předsedou v historii Velké Británie.

Politik známý kontroverzními výroky a komickým vystupováním svoji povahu nezapřel ani během méně známé kariéry automobilového novináře. Tuto profesi vykonával podobně zvláštním způsobem a své názory dával najevo úplně stejně jako později při důrazném vysvětlování svého názoru politickému obecenstvu v parlamentu.

Biografka Sonia Purnell vydala v roce 2011 knihu nazvanou „Just Boris“, ve které vzpomíná na řadu příběhů o osobě Johnsona a jeho roli redaktora. Svérázný publicista používal nelichotivé rasové urážky černochů a Číňanů, nadával také osobám s menšinovým sexuálním zaměřením. Nevybíravý slovník doplnil například vyjádřením o tom, že Africe by prospěl kolonialismus.

Za zmínku však stojí i jeho recenze některých automobilů. Jeden z nejhorších komentářů hodnotil Ferrari F430 následovně: „Bylo to, jako by celé hrabství Hampshire leželo na zádech a roztáhlo vyšlechtěné nohy, aby bylo okouzleno italským hřebcem.“ Odvážné vyjádření, ale čtenáři si postupně zvykali. Když se Johnson dostal k Nissanu Murano, už se ani nedivilo: „Tee-hee! Co říká plutokratickým úšklebkem ta zářící mřížka? Říká: z cesty, malé auto řízené obyčejným člověkem se skromným příjmem. Udělejte cestu pro Murano!“ napsal tehdy Johnson.

Sonia Purnell popsala také etapu, kdy dnes nastupující premiér kdysi působil v magazínu GQ a jeho editora dostal blízko šílenství. „Jeho tehdejší editor Dylan Jones věřil, že jím napsaný sloupec je pravděpodobně nejdražší v historii časopisů,“ poznamenala Purnell. A nešlo jen o to, že Johnson byl za svou práci královský odměněn, díky velkolepé lhostejnosti k obvyklým pravidlům používání automobilů zvyšoval náklady i jinak. Shromáždil desítky parkovacích lístků a pokut, protože nedbale parkoval třeba i před centrálou New Scotland Yardu.

Pokuty za stěračem byly podle Johnsonových vlastních slov „přibývaly jako padající sníh na čelním skle“ a více než jednou musel být vyslán podřízený, aby vysvobodil pokutované auto. Pravý viník nikdy nezaplatil, proto se jeho šéfové hroutili v slzách.

Není to jen Sonia Purnell, kdo sdílel peprné příběhy z Johnsonova života. Podrobnosti zveřejnil také další životopisec Andrew Gimson s knihou „Boris: The Rise of Boris Johnson“ Vzestup prostořekého Brita Gimson okořenil velmi kritickým pohledem na schopnosti budoucího politika otestovat automobil, prý ani neuměl pořádně řídit.

Ve stínu kritických poznámek je ale třeba nezapomínat na jednu věc. Johnsonovy peprné komentáře měly u čtenářů - stejně jako dnes u voličů - úspěch, proto mu magazíny platily vysoké honoráře a respektovaly jeho neurvalosti. Navíc je férové dodat, že ani sám Johnson se za dobrého automobilového novináře nikdy nepovažoval, v Top Gearu dokonce kdysi řekl, že jeho recenze byly příšerné.

Tak či onak to dnes bývalý automobilový novinář dotáhl až do nejvyšších pater veřejné správy. Snad mu půjde řízení britského státu lépe než řízení automobilů a psaní o nich. Británie dnes v čele více než kdy jindy potřebuje vyzrálou osobnost schopnou vyvést ji z krize způsobené Brexitem.

Zdroj: Drive Tribe

Mirek Mazal