Autoforum

/

Foto: Auto Finesse, publikováno se souhlasem

A nejde tu jen o motor a typ auta, také zvolená verze je dalece vzdálená od té, v níž by člověk chtěl strávit mládí za volantem. Bizarní navíc je, že vůz přes nijak odzbrojující stav a dokonce lehké poškození při nehodě není ani levný. Stockholmský syndrom?

V našich zeměpisných šířkách lidé s auty obvykle v průměru najíždí něco mezi 10 a 15 tisíci km za rok. Je to tak už mnoho let a nic podstatného na tom nemění rostoucí schopnost aut dlouhé cesty zvládat, ani zlepšující se silniční síť, ani měnící se svět kolem nás. Pochopitelně, je to jen průměr, z jehož okovů se někteří utrhnou a najíždí vysoké desítky tisíc nebo i přes 100 tisíc km za rok. Obvykle si pro to ale vyberou auto, které podobnému účelu slouží co nejlépe.

Je to z mnoha důvodů logické, neboť najet už třeba 60 tisíc km za rok znamená strávit v autě kus života. V takovém případě chce člověk být obklopen alespoň nějakým komfortem, zpříjemňující výbavou, čímkoli takovým. Nemusí to být hned BMW řady 7, i Škoda Superb udělá na dlouhých cestách dobrou službu. Že je dražší? Je, ale ono ani nedává moc velký ekonomický smysl zamířit s třídou auta příliš nízko.

Najíždět spoustu kilometrů dokola a dokola je tak drahé na palivu, servisu, pneumatikách a dalších nezbytnostech, že cena vozu hraje v celkových výdajích relativně malou roli. Pokud bychom umírněně počítali například se spotřebou 7 litrů paliva na 100 km a čtyřmi servisy po 20 tisících Kč i s pneumatikami, brzdami apod., jsme na ročních nákladech jen na toto na nějakých 250 tisících Kč. To je tolik peněz, že je celkem jedno, jestli si koupíte auto za 400 nebo 800 tisíc - za pár let takového ježdění budou náklady odpovídající ztrátě jeho hodnoty celkem okrajovou položkou v celkových výdajích na provoz.

Přesto se najdou tací, kteří si i na dlouhé štreky pořídí malé auto. Proč, je otázkou, nicméně je třeba připomenout, že malá auta už nejsou tak malá, jako bývala a jejich popularita s tím relativně roste. Např. v Evropě dlouho skoro neporazitelný VW Golf je stále populární, ovšem místo 700 tisíc zákazníků z přelomu milénia si v posledních letech našel jen něco mezi 300 a 400 tisíci kupci za rok. A loni jich bylo dokonce jen 214 tisíc lidí. Takové Polo též ztratilo část své obliby ve prospěch zejména SUV, ztrácí ale relativně méně, a to jistě i proto, že mnoha lidem poslouží velmi dobře také pro účely, pro které se dříve hodil jen Golf.

Takto zřejmě uvažoval i první majitel Pola na fotkách níže, které se objevilo na prodej v Nizozemsku. Přesto nám z jeho kroku zůstává rozum stát - sáhl po voze modelového roku 2017 s benzinovým tříválcem 1,0 TSI o 95 koních ve verzi Bluemotion. To znamená mimo jiné pneumatiky bez přilnavosti, převody dlouhými jako vánoční svátky se Štědrým dnem ve středu a ještě odporně zakrytovanou masku chladiče spolu s dalšími aerodynamickými úpravami. Tohle je vůz za trest, se kterým najet už oněch 10 tisíc km ročně bude utrpení, masochismus ale zjevně funguje i za volantem.

Proč si to myslíme? Protože s tímhle autem někdo dosud jezdil jako o život. Skutečně, na tachometru svítí cifra 386 595 km, což je na Polo hodně i v absolutním měřítku, natož pak za 5 let ježdění. Znamenalo jezdit přes 6 tisíc km s tímto autem každý měsíc, přes 300 km každý pracovní den. Nevěříme, že mezi majitelem a vozem nevzniklo nějaké nezdravé pouto nepodobné Stockholmskému syndromu - přes veškerou lásku k autům bychom 300 km za volantem zrovna tohoto vozu každý den strávit nechtěli. Navíc 5 let v kuse.

Svědčí o tom i cena naznačující, že majitel by s autem chtěl jezdit dál. Pořízeno bylo za 17 166 Eur, tedy asi 417 tisíc Kč, dnes za něj pořád požaduje 5 000 Eur, tedy asi 122 tisíc korun. To je absurdní suma, auto je docela zdevastované uvnitř, navíc lehce nabourané na levém boku. Můžete si koupit lepší a méně ojeté verze takového Pola za stejné peníze, tak proč chtít zrovna tohle?

Kupovat jej podle nás nemá smysl, auto ale ukazuje, že také s malým vozem lze najet naprosto extrémní kilometráž. A při koupi ojetiny bychom vždy byli velmi obezřetní při jakémkoli podezření na manipulaci s udávaným nájezdem. Zrovna u tohoto by asi stočení neprošlo, někdo by musel vyměnit aspoň sedačku a volant, ale nakonec proč ne. Kdyby se podobný vůz ocitl v nabídce se 186 tisíci km, budou lidé křičet, že nějaký blázen jezdil s Polem skoro 40 tisíc km za rok. On jich ale najížděl dvakrát tolik. Nechápeme to, ale každému dle jeho gusta...

Zdroj: Marktplaats

Petr Miler