Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Moderní auta je těžké podrobovat skutečným dlouhodobým testům, neboť 100 tisíc km vydrží většina vozů bez velkých potíží a najet toho víc je časově náročné. Tady se to ale podařilo, 16 let provozu a přes 500 tisíc najetých km auto proklepne dokonale.

V roce 2007 přišel na trh Mercedes-Benz třídy C generace W204. Třícípá hvězda na něm od začátku pracovala s předpokladem, že půjde o nejprodávanější model v historii značky, a proto nechtěla ponechat nic náhodě. Už v během vývoje došlo na využití digitálního prototypu, k jehož nasazení Němci přikročili jako vůbec první na světě. Ten jim umožnil najetí 24 milionů virtuálních kilometrů a absolvování crash testů ještě před tím, než byl vůbec fyzicky vyroben první vůz. V horečnatosti přitom značka pokračovala, a tak již během ženevské premiéry přijímala objednávky.

Přesunout se můžeme do současnosti - o 16 let a více jak půl milionu kilometrů dále. Přesně porcí 516 286 najetých km německý Auto Bild zatížil exemplář, který pořídil na opravdu velmi dlouhodobý test. Jde o provedení C180K, tedy vůz osazený 1,8litrovým motorem, jemuž kompresor dopomáhal k výkonu 156 koní. Magazín za sedan svého času zaplatil 29 900 Eur (dnes 712 tisíc Kč, kdeže tyto sněhy jsou). A pokud by se vozu zbavil po 100 tisících km, dostal by velkou část zaplacené sumy zpět, to se ale nestalo.

Jak jsme ale už zmínili, auto si nechal dodnes a třída C má nyní za sebou přes 516 tisíc km, víc už jich ale neujede. Autu se porouchal motor, a tak jej nechali převézt do Stuttgartu, kde jej podrobili tradiční prohlídce pod dohledem experta z Dekry. V tu chvíli nebylo jasné, co autu je, rozborka to ale rychle ukázala. Šlo o relativní banalitu, autu se porouchala napínací kladka jednoho z řemenů, což vedlo k rozkladu celého mechanismu, jehož části poškodily sání. Oprava by tedy nakonec nebyla až tak drahá, Auto Bild už ale tento vůz dál trápit nebude.

Než se vrátíme do současnosti, zrekapitulujme si předchozí zaznamenané problémy. Prvních 100 tisíc km auto zvládlo bez ztráty květinky, jediným problémem byla propíchnutá pneumatika. Nejinak tomu bylo až do dvou set tisíc kilometrů, po překročení této mety nicméně začalo auto navštěvovat servisy poměrně často. Nejprve se porouchal plynový pedál, posléze stěrače. Následoval katalyzátor včetně dvou lambda sond, potřebná byla revize brzd a airbag vyslal zprávu o svém selhání.

To nejsou úplně malé problémy, nadměrné spalování žárovek je pak menším, ale o to více obtěžujícím problémem. Céčko má totiž potíže s napětím, načež je vhodné, když sebou budete vozit náhradní žárovky. A také trochu oleje, kterého vůz postupem času začal spotřebovávat stále více. Až do konce testu šlo ale o ještě přijatelné desetiny litru na 1 000 kilometrů, třebaže žíznivost opravdu narůstala. Po najetí 207 000 km byla celková spotřeba oleje 39 litrů, po najetí 301 800 km již 93 litrů.

Zajímavé nicméně je, že růstu se dočkal také výkon, neboť právě po překročení třísettisícové bariéry došlo na jeho řádnou opravu, očistu i změření. A namísto oněch 156 koní jich Němci měli pod palcem již dokonce 161. Ve výsledku tak nepřekvapí, že se zlepšilo zrychlení z klidu na stovku z 9,1 na 8,9 sekundy. Kromě toho klesla brzdná vzdálenost, a to za tepla i studena, přičemž dolů šla dokonce i hlučnost, zejména při jízdě městskými rychlostmi.

Finální rozborka pak ukázala jen malé opotřebení vnitřních částí motoru, auto by bylo s to sloužit dál. Ještě lépe na tom byla převodovka a dokonce i stále původní spojka. Co už si ale začalo říkat o pozornost, byla koroze, zejména v oblasti prahů už jsou místa, kde si rez našla cestu i skrz karoserii. Po 16 letech a 516 tisících km najetých ve všech podmínkách včetně těch zimních se ale není zase tak moc čemu divit.

Pozitiv tedy není málo, problémy ale též nelze zastírat. K těm už zmíněným je třeba připočíst třeba i dveře u řidiče opravované po nehodě, nové čalounění sedadla řidiče, vodní pumpu nebo mnohé senzory. Vyměněna byla také baterie nebo ložiska zadní nápravy, stejně jako kryt hlavy válců. A aby toho nebylo málo, třída C se po najetí 286 tisíc kilometrů dočkala nového softwaru řídicí jednotky.

Veškeré tyto opravy pochopitelně nikdo nedělal z lásky k bližnímu svému, Auto Bild tak vyšly na 20 298,88 Eur, tedy asi 483 tisíc korun. Pokud k tomu pak ještě připočteme pořizovací cenu, rázem jsme asi na 1,2 milionu korun, na které patnáctileté vlastnictví Mercedesu C180K a najetí půl milionu kilometrů vyšlo. Takto ojeté kusy lze přitom prodat zhruba za 100 tisíc Kč, jakkoliv jsou v dobrém stavu. Ježdění autem tak jen na ztrátě hodnoty a servisních nákladech stojí jen okolo 2,10 Kč na kilometr, to je úžasně málo. Je to také asi 70 tisíc za rok, ale kdo toho najezdí tolik? Do 200 tisíc km nestálo auto nad rámec ztráty hodnoty skoro nic. I když je pro celkový obrázek třeba připočítat náklady na palivo či pojištění, na auto prémiové značky je to velmi výhodná bilance, která jen ukazuje, proč tyto zdánlivě drahé vozy preferují třeba taxikáři. Prostě se optikou dlouhodobého provozu vyplatí.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec