Autoforum

/

Foto: BMW

Nad designem některých mnichovských aut sice opakovaně lámeme hůl, strategie značky lze ale naopak velebit. Poučení z nich by si přitom měla vzít nejen konkurence, ale rovněž politici.

Německý automobilový průmysl se už nějaký čas potýká s krizí, jakou dlouho nezažil. A zvlášť patrné je to po prvním letošním pololetí, kdy největší jeden za druhým zveřejňují zprávy o až brutálním poklesu zisků a marží, bojují s poklesem odbytu a upravují své vyhlídky na zbytek roku. Audi budiž příkladem za všechny, pozitivní zprávy ale nepřichází od žádné z automobilek.

Kolegové z německého Focusu se nyní na situaci v celém oboru podívali, analyzovali veškeré výzvy a trefně říkají, že firmy čelí hororovému scénáři, kterým je pochopitelně bankrot, ať už jakéhokoli typu. Každá z firem je ale v trochu jiné situaci, a tak nastalý stav popsali v sedmi bodech, kterými se trefují hřebíček přímo na hlavičku.

Klíčový závěr jejich analýzy se nabízí sám. Pod drobnohled se dostaly značky Audi, BMW, Mercedes-Benz, Porsche a Volkswagen, ze všech je ale jen jedna v situaci, kterou nelze nazvat skutečně tragickou - ta mnichovská. Důvod je prostý, jen BMW se rozumně vyhnulo bláhové sázky jen na elektrická auta, která měla nahradit ta spalovací v co nejširší míře a nejkratším čase. BMW na tuhle vlnu nenaskočilo, místo toho soustavně uvádělo, že i po roce 2030 budou spalovací auta tvořit minimálně půlku veškerého odbytu. Přesto si ale s elektrickým ohněm zahrává dost na to, aby i ono mířilo s klíčovými ukazateli dolů.

Větší technologická otevřenost ale není jediným důvodem, proč BMW momentálně nemá takové problémy jako konkurence. Mnichovské automobilce se totiž zároveň povedlo strategicky rozmístit své továrny tak, že dokonale zapadají do fungování dnešního světa. Stačí se ostatně jen zadívat na Focusem diskutovaný bod číslo 1, tedy na americká cla. Těmi je zasaženo hlavně Porsche, které v USA nevyrábí ani auto. Zisk automobilky za první letošní půlrok se tak snížil o masivních 32 miliard korun.

Problémy má nicméně i Mercedes, navzdory výrobě v USA. Jenže jde o nevyhovující zboží. BMW v americkém Spartanburgu produkuje hlavně svá SUV, což mu po uzavření nové celní dohody mezi USA a Evropskou unií zisky snadno i zvýší. Cesta na starý kontinent je totiž spojena s nulovým tarifem, a jelikož 60 procent zámořské výroby jde na export a z velké části míří hlavně do Evropy, je výroba v USA najednou ještě levnější než dosud.

Dalším problémem je fakt, že německé značky začínají pod nohama ztrácet čínskou půdu, což je 2. bod. Ten se už v nepříjemné rovině týká i BMW, jehož prodeje v Ríši středu stejně jako u Mercedesu poklesly o 15 procent. Daleko hůř je na tom ovšem s 30procentním propadem Porsche, kterému se snaha o rychlou elektrifikaci vážně nepovedla i kvůli jeho úzkému portfoliu. Zbylé německé automobilky nabízí víc modelů a mohou si dovolit zabít jednu ze svých dojných krav, aniž by vyloženě trpěly. Porsche nikoli.

Výrobci se s problémy snaží vyrovnat pomocí výrazných škrtů, což je bod číslo 3, který vede k drastickému propouštění - VW se rychle zbavil desítek tisíc lidí. Fungování značky to jistě zefektivní, krátkodobě to ale stojí peníze a dlouhodobě hrozí dalším zhoršením kvality, kterého jsme už nějakou dobu svědky. Znovu lze přitom poukázat na bateriový pohon, který si vyžádal vysoké investice, kvůli nimž následně třeba do interiérů zamířily horší materiály.

Že sázka na elektromobilitu nebyla šťastnou, znovu dokazuje BMW, které k podobným škrtům nemuselo přistoupit. Mnichovská automobilka navíc byla ve svých prognózách spíše skromná. Vlastně tedy nemusí přicházet z redukcemi někdejších odvážných plánů, což je bod číslo 4, jako je tomu u Audi, Mercedesu, Porsche a VW. Třeba zuffenhausenská značka dříve mluvila o 20procentní ziskové marži, po prvním půlroce je však na 5,5 procentech. A takové minely následně budí povyk.

Přestože nicméně prodeje a zisky automobilek klesají, na prahu bankrotu pochopitelně žádný z nich není, jen tím směrem míří. Finanční polštář (bod č. 5) má každá z nich, třeba VW disponuje likvidní hotovostí ve výši 698,25 miliard korun. Zapotřebí ovšem je, aby znovu vyráběl auta žádaná většinou, nikoli jen pár procenty publika, jinak se každá rezerva dříve nebo později nevyhnutelně vyčerpá.

V rámci 6. bodů Focus dodává, že jakkoli koronavirus v prvé chvíli výrobcům ublížil, vzápětí jim pomohl k dosažení rekordních ziskových marží. Stávající úrovně ale nejsou jen návratem k normálu, takové Porsche je na tom špatně jako dekády ne. Znovu je tak třeba pamatovat na elektromobily, které jsou pro automobilky obvykle silně prodělečné, ještě víc pak v Číně. Tam lépe prosperují domácí automobilky, které dokáží být přirozeně levnější.

Západní značky proti tomu nemají jak bodovat, dokonce ani ne ve chvílích, kdy přichází s elektromobily vyvinutými společně s místními výrobci a zaměřenými čistě na čínské publikum. V Evropě jsou pak na tom sice prodejně lépe, ovšem i když jsou u toho výrazně vyšší ceny, zisk se kvůli vysokým nákladům daným vysokými mzdami či cenami energií nedostavuje. Spíše se automobilky snaží svá elektrická auta prodávat pod výrobními náklady, aby dosáhly cílů požadovaných absurdními přerozdělovacími mechanismy EU.

Suma sumárum se tak německá automobilová branže dostala na okraj propasti. Spadnout tam nemusí, ale musí proti tomu začít něco rychle a intenzivně dělat. A to nedělá. Nemění strategii, spíš mění okolnosti, za kterých míří pořád stejným směrem. Tušíme tedy, že o klesajících ziscích ještě párkrát uslyšíme - dokud zejména koncern VW a Mercedes-Benz nepochopí, na jak kulhavého koně usedly. A sebevětším bičem jej ke klusu nepřivedou.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec