Autoforum

/

Foto: Autohaus Hellenbrand, publikováno se souhlasem

Nedivili bychom se, kdybyste zapomněli, že tohle auto vůbec existovalo - prodala se jej hrstka a potkat jej dnes na silnici se rovná svátku. I díky tomu je ale to málo dostupných kusů v bazarech velmi levnou cestou k automobilové raritě první kategorie, která vás možná nesežere zaživa.

Když se před více jak třemi dekádami zvedla železná opona, měla Honda CRX dobu své největší slávy už za sebou. Výroba druhé generace dnes ikonického sporťáčku skončila v roce 1991, časy jeho největšího věhlasu v našich končinách ale měly teprve přijít. Až poté, co se k nám vůbec dalo něco rozumně dovézt a dalo se tu na takové auto vydělat, si řada těchto kupátek našla cestu na české silnice. A pokud ty časy pamatujete, nejspíše s šibalským úsměvem zavzpomínáte na chvíle, kdy se vám poštěstilo některé z CRX vyzkoušet na vlastní kůži. Fráze jako: „VTEC kicked in, yo!” vznikly přesně v těch dobách.

Dnes už je to dávná minulost, ostatně jako chvíle, kdy Hondy podobné šibalské úsměvy na tváři evokovala s kdekterým ze svých aut. Její pokus na tuhle ikonu navázat ale zase tak dávnou historií není, i když možná ani nebudete vědět, že k němu došlo. Přesto to vážně není tak dlouho, co definitivně skončil - stalo se tak teprve před 9 léty. Nesl jméno CR-Z a byl to takový průšvih, že jej kdokoli s Hondou v srdci raději vytlačil z paměti.

Nutno říci, že od Japonců bylo odvážné s takovým autem přijít v roce 2011, kdy se poprvé objevilo na trhu, neboť trendy už tehdy fandily jiným koncepcím. Malé kupé s uspořádáním interiéru 2+2t („t” jako trpaslíci) prostě nebylo předurčeno k tomu, aby přežilo tehdejší turbulence škrtů, nakonec se tak ale stalo a auto se dočkalo sériové podoby. Vypadalo to jako výhra pro všechny nadšené řidiče, třebaže design tohoto stroje nemusel být po chuti každému. Auto totiž podobně jako CRX pamatovalo na každodenní využití a krom oněch dvou trpaslíků pojalo i dost harampádí do kufru díky výklopným třetím dveřím ve stylu Octavie.

Jenže bylo tu jedno velké „ale”. A tím byl zvolený způsob pohonu. Už tehdy měla Honda plnou hlavu zelených nesmyslů a CR-Z se bohužel tomuto smýšlení nevyhnulo.

Vůz tak místo točivého benzinu dostal celkem tupý benzínový čtyřválec o objemu 1,5 litru doplněný elektromotorem. Šlo o systém Honda IMA Hybrid s elektromotorem umístěným mezi spalovacím motorem a převodovkou. Dobře, to by z dnešního pohledu i prošlo, kombinovaný výkon 122 koní a točivý moment 174 Nm ale byl k smíchu už tehdy. Však o více jak 20 let starší CRX dostala i motor 1,6 o výkonu 150 koní, navíc byla podstatně lehčí. Tohle zkrátka nemohlo fungovat.

A také to nefungovalo, třebaže z dnešního pohledu nutně zaujme možnost volby manuální převodovky - dnes u plnohodnotných hybridů něco snad zcela neexistujícího. Bylo to auto, které mělo sportovně vyhlížející karoserii a kosmicky pojatý interiér, ale na sportovní vůz si prostě jen hrálo. Ohromilo leda na prvních fotkách, a tak Honda nejprve hlásila obrovský zájem - v Zemi vycházejícího slunce prý objednávky během tří měsíců překonaly plánovanou roční produkci, v Americe měla být čekací listina ještě delší. Realita ale byla tristní.

Možná existovala nějaká první vlna zájmu, ta ale opadla dřív než řeknete „líný hybridní nesmysl”. V Evropě se v roce 2011 prodalo jen 4 385 aut a po 2 065 „udaných” vozech v roce 2012 řekla Honda téhle mizérii dost a následující rok auto z trhu stáhla. Po pouhých třech letech v prodeji tak v Evropě skončilo bez fanfár, podobně krátké epizody jsou i v případě neúspěšných modelů výjimečné. Na některých trzích mimo Evropu CR-Z živořilo další dva roky, pak se za ním ale voda zavřela úplně.

Nedávno jsem jedno CR-Z viděl na silnici, a tak jsem si na něj vzpomněl - mělo českou registraci z počátku minulé dekády, což z něj činí velkou raritu, u nás se prodalo jen pár desítek exemplářů. Zajímavý vůz to byl tehdy a je jím i dnes, touhu usednout za jeho volant ale nevyvolává. 122koňový hybrid by už o pár let později rozjezdila i taková Škoda Rapid 1,2 TSI, levný rodinný liftback za méně než poloviční cenu - v případě nového vozu. A to je zkrátka špatná vizitka pro auto, které mělo navázat na původní CRX - lehounkou, až 160koňovou pilu, která naopak vytírala zrak vozům s mnohem většími ambicemi.

Kdybyste o tuto bizarnost dnes stáli, máte možnost ji mít, jakkoli je třeba chvíli hledat. Na celém Mobile.de se najde jen 8 (osm!) kusů v prodeji, jsou ale až nemístně levné. Uvážíme-li charakter vozu a jeho stáří, jsou ceny od 72 tisíc korun směšné, to i onen Rapid bude stát podstatně víc. Takové kousky mají najeto přes 200 tisíc km, vůz na fotkách níže je jakýmsi lepším průměrem nabídky - s nájezdem okolo 100 tisíc km jej koupíte ve zjevně zachovalém stavu za 8 690 Eur, tedy asi 210 tisíc Kč. Pár vozů s nájezdem v řádu desítek tisíc km pak není o moc dražších. A holky budou koukat, chce se dodat, protože tohle ještě neviděly.

Stinnou stránkou může být spolehlivost. Jasně, je to Honda, ale také dekádu starý hybrid. Žádné smysluplné statistiky spolehlivosti týkající se takové rarity pochopitelně neexistují, nicméně fakt, že vícero německých prodejců CR-Z nabízí raději jen velkoobchodně nebo exportně, aby nemuseli nést zákonné záruky spojené s maloobchodním prodejem v domácí zemi, naznačuje, že tohle nebude auto „sednout a jet”. Nebo přinejmenším ne „sednout a roky jezdit”. Ale kdo chce opravdu raritní, a přitom úsporný a praktický sporťáček za malé peníze, lépe z vozů z poslední dekády asi nevybere.

Jako nástupce legendárního modelu CRX bylo CR-Z snad až k smíchu. A podle toho „uspělo”. Foto: Honda

Zdroje: Autohaus Hellenbrand@Mobile.de, Honda

Petr Miler