Autoforum

/

Foto: Jürgen, publikováno se souhlasem

Neexistuje žádné druhé auto tohoto ražení, které byste si dnes mohli v Evropě pořídit, je to naprostý unikát na úrovni časové kapsle. Kdo má pocit, že nejlepší auta vznikla už hodně dávno, ten se může s pomocí tohoto stroje relativně levně vrátit do minulosti.

Opel je dnes rád, když prodá přes 400 tisíc aut za rok, na přelomu 80. a 90. let byl ale nejúspěšnější automobilkou starého kontinentu. Auta prodával po milionech ročně a bodoval i ve třídách, ve kterých dnes vůbec nepůsobí. Mohl si tak dovolit nabízet dnes pomalu zapomenutého matadora vyšší střední třídy, model Omega, který ve své první generaci dorazil na trh už v roce 1986.

Sedan a později i kombík vydržely v prodeji obvyklých sedm let, během nichž se do historie zapsaly jako nenápadné, spolehlivé, ale ke korozi velmi náchylné automobily. První iterace označovaná písmenem A oslovovala až přes 100 tisíc zákazníků ročně, což je při pohledu na současná prodejní čísla Opelu skoro neuvěřitelné, jen malá Corsa se s ním dnes může rovnat. Ale bylo to tak - nenápadné, praktické a vedle vozů jako BMW řady 5 dostupné auto představovalo toho času něco jako ještě před pár lety Škoda Superb.

Renomé německého stroje ale kazila zmíněná koroze rozšiřující se po každé zimě na další a další místa. Majitelé jezdící v solených oblastech měli smůlu, nejlepším řešením bylo od podzimu vůbec nevyjíždět. Není tedy divu, že ze statisíců prodaných aut dnes neexistují skoro žádná, například ve Velké Británii (kde se vůz prodával jako Vauxhall Carlton, ale jinak šlo o to samé auto) přežívá pouhých 6 strojů všech variant, zlomek promile dříve registrovaných exemplářů.

Přežily zkrátka jen vozy, jejichž majitelé následovali výše popsanou cestu boje s korozí a mezi nimi se našel i první majitel hnědého sedanu na fotkách níže. Ten si jej pořídil krátce po začátku výroby v roce 1988 ve verzi 2,0i, moc si jej ale neužil. I když autu je dnes 36 let, na tachometru má pouhých 27 222 kilometrů. Vůz tedy nejezdil ani 1 000 km za rok, což je až neuvěřitelně málo, je ale těžké tento příběh jakkoli rozporovat. Omega po celou dobu trávila „volný” čas v garáži nebo ve stodole a po pořádném detailingu by zaručeně vypadalo jako nová. Tato je zjevné aspoň minimální opotřebení či žádné známky koroze, bezchybný stav stvrzuje i nedávná servisní prohlídka i řádně absolvovaná STK. Všechny viditelně části vypadají pořád perfektně, taková Omega A už se v bazarech dávno nevídá.

Tahle nakonec nestojí v bazaru, prodávána je z rukou prvního majitele ročník 1926. Rodinný příslušník, který jej zastupuje, říká, že autu zajistil i veteránskou registraci a z rodiny ho dál pouští jen kvůli nedostatku času. Váš může být i se svého času docela silným, 2,0litrovým benzínovým čtyřválcem o výkonu 85 kW (116 koní), který je spojen s manuální pětistupňovou převodovkou.

Bez zajímavosti není, že výjimečný stav není až tak znát na požadované ceně 4 750 Eur, což je v korunách 119 tisíc, optikou současné sběratelské mánie je to nízká cifra. Samozřejmě to pořád není láce na Omegu A, ale za sběratelský vůz ve stavu nového auta s plnou servisní historií? Jeden z nejzachovalejších Opelů Omega první generace na současném trhu levnější snad ani být nemůže.

Zdroj: Opel Omega 1988@Mobile.de

Petr Miler