Autoforum

/

Foto: Ford

Nevíme, co na to řekla jeho manželka, byl to ale nakonec tento krok, který změnil jeho život. Propadnout vášni prostě nemusí být nutně špatné, ta Jima Farleyho se jmenuje AC Cobra.

Jima Farleyho má většina lidí jistě zafixovaného jako šéfa Fordu. Mnozí mu kvůli léta trvající podpoře co nejrychlejšího přechodu na elektrický pohon nemohli přijít na jméno, je ale třeba jedním dechem dodat, že samotný nápad vydat se tímto směrem nebyl jeho. S tím přišli jeho předchůdci Mark Fields a Jim Hackett, Farley na něm „jen” nic neměnil. Nakonec to byl ale právě on, kdo před pár měsíci tohoto kroku začal veřejně litovat, památně ho označil za „pitomou vizi” a zavelel k opětovnému věnování pozornosti spalovací technice.

My se dnes na tohoto už dvaašedesátiletého manažera podíváme z trochu jiné stránky, která dovoluje lépe pochopit, proč dnes nemá problém říkat, že elektrický Mustang vůbec není Mustang. Farley je totiž velkým automobilovým nadšencem. Ještě než se v roce 2007 připojil k Fordu, pracoval pro Toyotu. V té době byl také členem Cobra klubu, přičemž vlastnil legendární britský roadster osazený osmiválcovým motorem modrého oválu. Protože šlo o originál, vůz jej vyšel na zhruba 100 tisíc dolarů, což byly peníze, které Farley v té době neměl. Kvůli koupi Cobry tak musel zastavit i svůj dům, což kvůli koupi auta - ruku na srdce - udělá málokdo.

Následně se mu ozval jeden z členů klubu, který onemocněl a mnoho dní mu již nezbývalo. Šlo o majitele okruhové Cobry USRRC, jenž si Farleyho oblíbil a svůj vůz chtěl prodat pouze jemu. Na takové provedení ovšem budoucí šéf Fordu peníze neměl, i když již tehdy měl opravdu zajímavou „bokovku“ - ony Cobry totiž kupoval, ideálně v horším stavu, následně opravil a prodal dále. Jeho umírajícímu příteli se tak nakonec povedlo je přesvědčit, že si vůz musí nejen koupit, ale musí s ním i závodit.

Třídenní okruhovou školu Farley absolvoval prakticky ve stejný víkend, kdy nastoupil k Fordu. Následně pak mělo dojít k jeho prvnímu závodu, který se konal v Elkhart Lake. Toto místo přitom bylo vybráno záměrně, neboť s onou Cobrou svého času závodil Ken Miles. Právě v Elkhart Lake ji ovšem naboural. Farley tak měl dotáhnout misi do zdárného konce. Po závodě pak potkal novináře Johna Lamma a Petera Egana, kteří v podstatě změnili zbytek jeho života.

„Dali mi překrásnou trofej magazínu Road and Track a řekli, že moje Cobra byla ze všech aut, které se závodu zúčastnili, tím jediným autem, ve kterém chtěli jet,“ vzpomíná dnes šéf Fordu. Ten byl odjakživa soutěživý, hlavně na škole se věnoval mnoha sportům. Načež začal přemýšlet o tom, zda se závodění nebude věnovat větší měrou. Krátce poté se jako šéf evropské divize Fordu přesunul na starý kontinent, kde své vášni popustil uzdu naplno.

„Začal jsem závodit každý druhý víkend. Byl jsem na Monze i ve Spa, tedy na úžasných tratích, o kterých jsem vždy jen četl,“ říká dnes v rozhovoru s Mattem Farahem. Kromě zkušeností se nicméně začal rozšiřovat i vozový park. Farley si totiž postupně pořídil třeba Ford GT40, stejně jako Lolu T298. Se všemi historickými speciály nadále míří na okruhy, a to kdykoli, kdy je to jen možné. „Závodění je pro mě jako jóga,“ říká dnes. Nevíme, jak ve vašich očích, ale v těch našich právě stoupnul. Snad si to zase nepokazí...

Zdroj: Jalopnik, TheSmokingTirePodcast@YouTube

Petr Prokopec