Autoforum

/

Foto: ABC Motors, publikováno se souhlasem

Tohle auto je takový bizár, že člověk neví, čemu se na něm podivovat dříve. Už ten interiér s trčící řadicí pákou manuálního řazení u šestiválcového motoru v jakémsi luxusním MPV-kupé nedává smysl. Skoro nulové prodeje ho ale dávají. Kdybyste tohle auto přesto chtěli, máte před sebou šanci roku.

Zlí jazykové tvrdí, že Renault poslal tohle auto do výroby jen proto, že potřeboval nějakou pracovní náplň pro zaměstnance staré továrny, kterým polostátní automobilka z politických důvodů nechtěla dát sbohem. Nevíme, jestli je to pravda, už samotný charakter modelu Avantime tomu ale nasvědčuje. Šlo o mimořádně excentrické auto, z nějž mohl sériový model udělat jen blázen nebo zoufalec. A blázni obvykle u kormidel největších světových automobilek nestojí, nebo aspoň toho času nestáli.

Obecně vzato šlo o vůz moderního střihu, však crossovery kombinující různé styly karoserie jsou dnes obvykle úspěšné. Avantime šel touto cestou, dohromady ale slepil „špatné” typy automobilů - šlo o kombinaci luxusního kupé a MPV. Francouzi jej postavili na platformě modelu Espace a podle automobilky měl nabídnout prostor kombíku a eleganci kupé, měl dokonce bezrámová okna a B-sloupek mu chyběl zcela. Řekli bychom však, že místo výhod a zmíněných koncepcí spojil spíše jejich nevýhody. Navíc působil opravdu zvláštně, zejména při pohledu zboku a zezadu.

„Chtěli jsme, aby člověk, který okolo tohoto auta jde, byl neustále ohromen,” řekl svého Thierry Metroz, který měl projekt Avantimu na starosti vozu. Svým způsobem se nepletl, jen si nejsme jisti, zda jakkoli větší množství lidí ohromoval v pozitivním smyslu slova. Šlo o kontroverzně pojaté auto, které bylo na kupé moc vysoké a na MPV málo praktické. Dveře dostaly dvojité panty, aby se dovnitř snáze nastupovalo, přesto nelze říci, že by auto bylo v jakémkoli smyslu těchto slov dobře použitelné - byla to taková rozmařilá plachetnice pro dva, do které šlo naložit další dva lidi, bylo-li to nutné. Více ale ne, uvnitř bylo místo jen pro čtveřici osob.

Úbytek sedadel byl prý součástí strategie vzniku luxusního automobilu výstředních tvarů. A normální na něm nebylo opravdu nic, nejen exteriér. Vnitřek vypadal jak z kosmické lodi a klasickým uspořádáním míchal jak barman šejkrem. Dokonce ani ovládání ventilace nezůstalo na obvyklých místech, přesunulo se na okraje palubní desky až skoro do výplní dveří. Na fotkách níže navíc můžete vidět verzi s ručním řazením, třebaže jde o model s šestiválcovým třílitrem, v podobném voze šílenost už tehdy. A normálně nevypadá ani ono řazení, je jako tyč z autobusu trčící vysoko do prostoru pro cestující.

Jízda nebyla o nic méně kontroverzní než všechno ostatní. U mnohých vyvolávala nepříjemné pocity kvůli nedostatečnému pocitu soukromí, vysoký posed a bohaté prosklení nebyly každému pochuti. A byť tlačítko, které otevře všechna okna a prosklenou střechu najednou, působí zajímavě, od pocitů „svlečenosti” posádky před okolím logicky též nepomáhalo. Motory byly neskromné jako všechno ostatní, přesto to na úspěch nestačilo, ani v nejmenším. Avantime byl navíc drahý, a tak ho nechtěl skoro nikdo - 8 557 kusů za něco málo přes tři roky výroby je na automobilku typu Renault totální bída. A tak není divu, že to Francouzi s tímto autem hned poté raději zabalili.

Narazit dnes na tohle auto v bazaru je tak docela rarita, našli jsme po celé Evropě jen 24 kusů. Kdo by čekal, že vzácnost bude znamenat vysokou cenu, mýlil by se, spoustu slušných Avantimů jde koupit okolo 200 tisíc Kč jako nic. Kousek na fotkách níže je ale jiná liga - není to zachovalý vůz, je to relikt jedné bizarní éry, který za 20 let na tomto světě najel pouhých 8 135 km. Je to prakticky nové auto a jeho bizarnost z něj září nejen proto. Jde také skoro o absurdní specifikaci - modrá barva karoserie, černo-béžový interiér, maximální výbava Privilege, šestiválcový motor, ruční řazení. Tohle je snad světový unikát.

Potřebovat na něj budete 44 990 Eur, tedy asi 1,1 milionu Kč, i když odpočet DPH může firemním kupcům něco ušetřit. Stojí to za to? Nemáme tušení, ale jedním jsme si jisti: Holky budou koukat. Nevíme, zda v obdivu nebo údivu, ale koukat jinam jistě nedokážou. Tak či onak je to unikátní šance zmocnit se excentrické rarity s nezajímavou technikou i výbavou v době, kdy naprostá většina z těch pár prodaných aut buď neexistuje, nebo se odjetá krčí v koutech bazarů s velmi skromnými cenovkami.

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler