Autoforum

/

Foto: BMW

Je to ten typ auta, která se v dlouhodobých testech prakticky vůbec nevyskytují, o to překvapivější výsledek zkoušky na 100 tisíc km je. Kolegové z Auto Bildu říkají, že větší držák ještě nepoznali.

Do dlouhodobých testů aut, a nikoli jen takových, jaké jsou realizovány v Česku, povětšinou míří mainstreamové vozy. Není to překvapivé, právě jejich kupci mají totiž napjatější rozpočet. Logicky je tedy zajímá, zda jejich nové auto zvládne najet alespoň 100 tisíc kilometrů a jaké problémy před i po dosažení tohoto mezníku přijdou. Kolegové z německého Auto Bildu tak pravidelně testují vozy jako je Seat Ateca, Volkswagen T-Cross či Mazda CX-5. Aktuálně však překvapili, neboť přišli s hodnocením aktuálního BMW M3.

Tento vůz zamířil do redakce kolegů v létě roku 2021 a rozdělil ji na dva tábory ještě předtím, než se vůbec kdokoli stihl posadit za volant. Důvodem byly pochopitelně „bobří zuby“ na přídi a křiklavě zelená barva. Mimo to však důvodem nemalé kontroverze byla i převodovka. Šlo totiž o verzi s pohonem zadních kol, kde 480 koní přenáší šestistupňový manuál. Pokud by ovšem kolegové sáhli po automatu, mohli by počítat s vyšším výkonem. A dle některých také s nižší spotřebou.

Z tábora odpůrců také zaznívaly obavy o případnou spolehlivost, neboť manuál se musí vypořádat s 550 Nm točivého momentu, což opravdu není malá porce. Na druhou stranu je však spojen s nižší hmotností a lépe vtahuje řidiče do hry. Ve finále tak byl každý zvědav, jak si vůz po najetí prvních pár desítek tisíc kilometrů povede. Nakonec však ohromil způsobem, jaký lze jen stěží popsat - kolegové zmiňují, že během 30 let, kdy otestovali takřka 200 aut, nezažili větší spolehlivost.

Chvála jde i na konto manuálu, který by prý bez problémů zvládl ještě dalších 30 tisíc kilometrů, než by bylo třeba výměny některých komponentů. Ještě větší měrou je ale obdivován motor, tedy třílitrový šestiválec, neboť ani po jeho rozmontování nebyl nalezen jediný důvod ke kritice. Experti od společnosti Dekra pak sice nalezli pár stop opotřebení na ložiscích hřídele, velmi pravděpodobně však šlo o pozůstatky motorového oleje, nikoli o nečistoty způsobené zakarbonováním jednotky.

Motor po najetí necelých 100 tisíc kilometrů (konkrétně šlo o 98 950 km) navíc ani nepřišel o nic na výkonu, zatímco v případě brzd šlo na začátku i na konci testu počítat s pouze 33metrovou drahou. Kladně lze vnímat také dosažený průměr 10,2 litrů na sto kilometrů, o trochu horší zprávou je ale pro případné zájemce likvidace pneumatik. Kolegové totiž na test potřebovali dvě sady, což ale nakonec při onom nájezdu, pohonu zadních kol a nemalém výkonu není až tak moc.

Existují tedy vůbec nějaké nedostatky? Povětšinou prý závisí na konkrétním řidiči, neboť zatímco jeden z kolegů si stěžoval na potah sedadel, další poukazoval na lehkou vůli ve volantu, díky kterému nedochází k samovystřeďování. Obecně se ale celá redakce shodla na tom, že jakmile jsou brzdy mokré, dochází k sevření třmenů s jistým zpožděním. To přitom není u sportovního auta zrovna kýžené, zvláště když vlhko snadno vede k vybočení zádě bez nutné likvidace pneumatik.

M3 tak dostává jedničku s hvězdičkou. Přičemž jeho kvality přiměli kolegy, aby zapůjčený exemplář nechali znovu smontovat a hodlají s ním najet ještě dalších 100 tisíc kilometrů. Pokud i následně dosáhne pochvalného hodnocení, pak zde máme jasného kandidáta na „poslední spalovací auto před smrtí“. Jak se tedy ukazuje, velikost čelních ledvinek nakonec BMW M3 vůbec neublížila, technicky rozhodně ne.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec