Autoforum

/

Foto: Ford

Dlouhodobé testy na 100 tisíc kilometrů obvykle nejsou takové „vzrůšo”, jak se může zdát, většina moderních aut je zvládá jen s drobnými neduhy. Fordu s tříválcem EcoBoost se ale minule zadřel motor, teď jej zkusili s dieselovým čtyřválcem.

Downsizing může na papíře vypadat jako cesta k dosažení nižší spotřeby paliva, v praxi ale motory s menším počtem válců a objemem nahrazeným přeplňováním málokdy dostojí očekáváním. Obvykle jsou uživatelsky méně příjemné, mají méně přirozený projev a i spotřeba paliva bývá ve skutečném světě nezajímavá, kolikrát je dokonce horší. A to se pořád bavíme o krátkodobých dopadech tohoto řešení, ještě docela jiným tématem jsou ty dlouhodobé.

Menší přeplňované motory, jakkoli mohou být v některých případech velmi povedené, bývají konstrukčně šponovány na maximum. A čím méně vhodné auto pohání, tím problematičtější bývají. Tříválec ve Fabii nemusí být takový problém, ale v pravidelně plně naložené Octavii? Nebo v Karoqu? Však poruchy jsou častější i u oněch malých aut, jak si dříve mohli ověřit kolegové z německého Auto Bild během dlouhodobého testu tříválcového Fordu Fiesta. Tomuto autu se po řadě problémů ke konci testu zadřel motor, což je v případě jejich dlouhodobých zkoušek krajně neobvyklé.

Tentýž magazín nyní dokončil námi už dříve zmiňovaný dlouhodobý test Fordu Focus Kombi, který se s tříválcem prodává též. Tentokrát ale nesáhl po motoru 1,0 EcoBoost, nýbrž po dvoulitrovém čtyřválcovém turbodieselu. Ten produkuje 150 koní, o jejichž přenos na přední kola se stará osmistupňový automat. Právě převodovku přitom Němci kritizují pro její často váhavé a přesto nakonec hrubé řazení, zbytku auta ovšem dávají palec nahoru.

Říkají, že Focus v provedení Titanium je dobře vybavené a velmi praktické auto zvládající téměř jakýkoli druh s jízdy s nízkou spotřebou a byť není dokonalý - prý by mohl mít jemnější podvozek a naopak tužší sedadla. Jsou to ale jen drobné vady na kráse univerzálně nadaného stroje, na kterém stovka tisíc najetých km pomalu nebyla znát, i interiér přežil dva roky ježdění bez podstatných negativních dopadů. Tomu odpovídá i výsledná známka 1-.

Soustřeďme se ale na motor, který je chválen za jemný projev, stejně jako za spotřebu. Ta ke konci testu činila na obvyklém testovacím okruhu jen 5,6 litru sto kilometrů, což je o 1,1 litru méně (!) než v případě Fiesty a o 0,1 litru méně než kolik udávají oficiální data. Znamená to, že je ve výsledku jde o velmi úsporný a k přírodě ohleduplný motor, třebaže má 2 litry objemu, „špatné” palivo a pohání větší vůz než v případě tříválce ve Fiestě. Přitom právě o efektivitu a ohledy k životnímu prostředí mělo při sázce na downsizing jít. Tohoto cíle však bylo dosaženo pouze v laboratořích, nikoli v reálném světě.

Znovu je tak třeba vzkázat do Bruselu, že příliš velký tlak na to či ono, který překračuje mez reálně dosažitelného, vede pouze k vytváření produktů šitých na míru normám. Ty na papíře vypadají skvěle, ve skutečnosti nepřináší kýžené benefity. Kéž by si na to zainteresovaní vzpomněli třeba při v principu stejném tlaku na zavádění elektromobility - snaha o maximální unifikaci, tlačení jednoho řešením všem a ve všem nikdy nepovede k ničemu užitečnému. Pestrost a specifická efektivní řešení přizpůsobená specifickým potřebám, to je podle nás ta cesta.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec