Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Je to nekonečná debata, kterou teploty současných rán znovu oživily. Někteří říkají zahřívat, jiní nikoli, erudovaný americký motorář Andrew Randolph na to má jasný názor i vysvětlení.

Noční teploty se zatím drží nad nulou, i tak se pomalu blíží momentům, kdy komponenty v motorovém prostoru budeme muset pomalu přemlouvat, aby od první chvíle fungovaly tak, jak mají. Už současné studené starty namáhají techniku a bude ještě mnohem hůř, proto je vhodné přizpůsobit zacházení s vozem mrazivému počasí.

Stále se vedou debaty o správném provozu auta za nízkých teplot. Na fórech se diskutuje o zahřívání agregátu na volnoběh, kterému kontruje přesvědčení o vhodnějším oživení výhradně pomalou jízdou. Těžko hledat univerzální návod na šetrný přístup k zatuhlým dílům pohonné jednotky - lidé sami nevědí, čemu věřit.

Vzhledem k ročnímu období se téma správného zahřívání automobilu v tuhých mrazech probírá na všech frontách a do jedné neodborné diskuse zasáhl svým fundovaným přístupem Andrew Randolph z pozice dlouholetého technického ředitele společnosti ECR Engines. Zkušený technik má na starosti vývoj motorů do série Nascar a dlouhá léta sbíral poznatky jako vysoce postavený technik koncernu General Motors.

Tento expert se vyjádřil k rannímu rozmrazování auta pomocí stání na místě se zapnutým motorem. Randolph upozornil na dva základní faktory - velmi důležitá je viskozita oleje vzhledem k aktuální teplotě a zásadní roli hraje teplotní roztažnost kovových součástek pohonu. „Studené motory trpí dvěma nedostatky. Prvním je to, že olej je studený, což způsobuje, že má mnohem vyšší viskozitu. Multiviskozní oleje se pokoušejí řešit tento problém smícháním složek nízké viskozity s vysokou viskozitní složkou, aby se vytvořilo mazivo, které stabilně funguje v chladném i horkém prostředí. Avšak během klesání teplot viskozita stále rychle stoupá. Při hlubokém mrazu může být olej až příliš vazký na to, aby mohl protékat některými úzkými mazacími průchody, čímž dojde ke ztrátě mazání některých kovových povrchů, dokud se teplota zase nezvýší,“ říká expert s několika akademickými tituly.

Doktor Randolph přidal pár slov o vůli ložisek ovlivněných tepelnou kontrakcí nesourodých kovů v některých motorech. „Dalším problémem je výroba většiny motorů z hliníku, který má mnohem vyšší koeficient tepelné roztažnosti než staré litinové konstrukce. Proto během extrémně chladných podmínek velmi klesá vzdálenost mezi některými klíčovými částmi. Zejména se jedná o vůli ložisek, kde je hlavní ložisková skříň zkonstruována z hliníku a kliková hřídel z oceli. Hliníkové pouzdro se smršťuje mnohem více než hřídel a ložiska jsou těsně sevřená. Kombinace snížené vůle ložiska a nedostatečného průtoku oleje je recept na suchý kontakt kovu na kov, který zvyšuje opotřebení.“

Lehké uvedení do problematiky materiálů vede k jednoznačnému závěru experta na problematiku pohonného ústrojí: „V těchto chladných zimních ránech je rozhodně nejlepší nechat motor běžet několik minut před zátěží.“

Srozumitelným doporučením debata neskončila. Na otázku jak moc a zda vůbec může škodit agregátu každodenní dojíždění do práce bez zahřívání na volnoběh po dobu patnácti zimních sezón, Randolph hbitě zareagoval s dalším přísunem zkušeností. „Ano, jistě. Je to opravdu problém, když to dotyčný dělá za podmínek, které v zimě obvykle panují. Majitel by měl investovat do garáže, pokud chce, aby jeho vůz vydržel.“

Randolph působí přesvědčivě a nezapomněl zmínit často skloňované poškození válců a pístních kroužků, které trpí zahříváním na volnoběžné otáčky. „Je v tom určitá pravda týkající se extrémních situací. Lidé například nechávali motor vrčet 15 minut nebo více, než se vydali na cestu. Stačí jen pár minut, aby tekutiny pronikly do všech míst, narostla teplota a zabránilo se předčasnému opotřebení. Není nutné dostat se hned do provozního režimu, protože teplota kovů se zvyšuje mnohem rychleji než teplota tekutiny. Postačí, aby byl olej dostatečně rozehřátý k proudění motorem (stačí 20 stupňů Celsia).“

Technik ujasnil, že bez ohledu na okolní teplotu se rotující kovové součástky motoru zahřívají poměrně rychle. Při teplotě -20 °C se olej ohřeje na +20 °C za čtyři až pět minut, konstatuje erudovaný specialista.

Business Insider doporučuje rozjet ztuhlé vozidlo v čase od 30 sekund do jedné minuty a lehkým tempem za jízdy rozehřívat zledovatělé komponenty. To v podstatě jen potvrzuje slova Randolpha, i když konkrétní čas se liší - oba názory se shodují v teplotní roztažnosti materiálů, a jestli se doporučuje jedna minuta nebo tři až čtyři je nepodstatný rozdíl.

Ani vzdálené startování nevidí bývalý zaměstnanec GM jako překážku pro dlouhodobou výdrž pohonného ústrojí. Říká, že většina dálkových startů vypíná motor po pěti minutách, takže by bylo potřeba opakování, aby nehybné auto vrčelo desítky minut. Podle jeho názoru je nepodstatný problém mazání stěn válců a opakované dálkové spouštění nezpůsobí žádný větší problém. Moderní povrchy válců a profily pístních kroužků mají z výroby odolat takovému prostředí. Více volnoběhu v chladném počasí je podle něj lepší než příliš málo.

Zdroje: Jalopnik, Business Insider

Mirek Mazal