Autoforum

/

Foto: Toyota

Je v tom jistá paušalizace, ale statistická, vycházející z určité empirie. Pokud chcete vůz, který vydrží resp. větší problémy s ním začnou být co nejpozději, držte se japonské techniky, té čínské se naopak vyhněte.

Za poslední zhruba dva roky jsem otestoval hezkou řádku aut z Číny. Jejich společným jmenovatelem byla nižší cena, než jakou musíte platit za evropskou, korejskou, japonskou či americkou konkurenci. Ta ovšem bývá vykoupena nižší kvalitou, které si na první pohled nevšimnete. Jenže stačí třeba o trochu víc, než je běžné, sklopit opěradlo předních sedadel, a najednou koukáte na skvrny od lepidla, které se nějakým způsobem dostaly na čalounění. To ale ještě lze přejít, vrzající plasty po najetí pár tisíc kilometrů jsou vážnějším nedostatkem.

Může se zdát, že jde pouze o neduh novinářských aut, která často dostávají neskutečný „záhul”, kvůli kterému jsou po pár měsících ve stavu, v jakém „normální” auta mohou být klidně za několik let. Něco na tom je, jenže vozy evropské, korejské či japonské konkurence dostávají naloženo stejně. A byť i na nich je to znát, působí po určité službě zkrátka lépe.

Tady ale mluvíme o problémech, které jde vidět a slyšet. K čemu došlo pod povrchem, to se nedozvíme, dokud se s autem něco nestane. Nyní se ale dozvídáme víc o tom, „co se stane pak”, a to díky studii expertů z ruského magazínu Za Rulem (tedy Za volantem), kteří se tradičně zaměřují na dlouhodobou odolnost a spolehlivost aut, která si můžete koupit ojetá a vydobyli si v tom slušné renomé. Za normálních okolností to není náš preferovaný zdroj, ale kdo jiný než Rusové má dnes dlouhodobé zkušenosti s čínskými vozy? V zemích EU žádný velký dlouhodobě používaný vzorek aut neexistuje, v Rusku ano.

Zkoumaní se v tomto případě zaměřilo na nájezd, jakého s auty z té které země můžete dosáhnout, aniž byste museli každou chvíli do servisu. V případě Číňanů je totiž jako kritická mez zmiňována jen porce 70 až 100 tisíc kilometrů, což je žalostně málo. Tedy z evropského úhlu pohledu, kde i za Škodu Fabia s 80 koňmi musíte platit 400 tisíc korun. Takový BYD vám ale ve své domovině za 326 000 Kč prodá 160koňový Seal 06 DM-i.

Nejde tu jen o výkon, ale i fakt, že plug-in hybridní sedan je o 80 centimetrů delším vozem. Číňané tedy platí míň za víc, pročež nemusí mít problém s tím, že jim jejich auto vydrží jen pár let, než je zralé do šrotu. Zbytek světa ale klade důraz spíše na vyšší životnost, které pak výrobci následně přizpůsobují dané materiály. Americká auta tak v průměru zvládají 150 až 160 tisíc km, evropská a korejská 200 až 220 tisíc km a japonská přes 250 tisíc km, než se začnou rozpadat.

Autoři tak jmenují i příhodný nájezd, s nímž je dobré si ojeté auto toho kterého původu pořídit, aby vám ještě chvíli vydrželo. U amerických vozů je to obvyklých 100 tisíc km, u čínských jen polovina. Vozy „made in” Evropa a Jižní Korea jsou dobrou koupí jako ojetiny i se 150 tisíci km a „Japonci” až s 200 tisíci. Odpovídá to přibližně našim zkušenostem, ne že ne. Proto nemáme důvod nevěřit tomu, že i s Číňany je to tak, jak Za Rulem naznačuje.

Vedle toho čínská technika neobstála. Auta jako Tank 300 vypadají robustně, navzdory svému jméno ale nevydrží v průměru tolik jako konkurenční auta, kritický nájezd je už stotisícový. Foto: Tank

Zdroj: Za Rulem

Petr Prokopec