Autoforum

/

Foto: Hyundai

Je vlastně až fascinující, jak moc automobilky ignorují popularitu některých druhů pohonu u svých aut. Akorát tím zametají cestu části klientů do bazarů. Přesně to se stalo i v případě Huyndai Santa Fe DM, které si i díky tomu překvapivě dobře drží cenu.

Korejská auta se stávají atraktivními pro stále větší množství lidí, ostatně mezi ně počítám i sám sebe. Už párkrát jsem zmínil, že vlastním Kiu Cee'd SW druhé generace, která ani po 170 tisících najetých km nevolá po automobilovém důchodu, zejména pak po technické stránce. A jakmile zašiju rozjetý lem čalounění u sedadla řidiče, bude stáří vozu prozrazovat pouze ohmataný volant. Což neříkám proto, že bych se chystal k prodeji, poukázat tím chci na kvality Korejců, které pro ně dříve nebyly typické.

Nemám tak problém věřit soudům kolegů z německého Auto Bildu se rozhodli poklepat na zoubek Hyundai Santa Fe třetí generace. Ta byla ve výrobě v letech 2012 až 2018, tedy ve stejné době, během které z montážních linek sjížděl zmiňovaný Cee'd. Lze pak sice podotknout, že za oběma stojí odlišné továrny i značky, ty jsou však součástí jedné skupiny. Santa Fe je pochopitelně dražším vozem té lépe situované z obou spřízněných značek, to ale ve výsledku znamená, že očekávání spojená s trvanlivostí tohoto auta jsou jen vyšší.

A SUV je zvládá naplnit. Jak kolegové poznamenávají, kvalita se oproti předchozím generacím skutečně zvedla. Ovšem i přesto je třeba jistá obezřetnost, hlavně u verzí s pohonem všech kol. Pokud u nich uslyšíte rachot jdoucí od zadní nápravy, znamená to možný defekt magnetické spojky či ozubeného soukolí. Obojí pak v nejhorším případě může vyústit ve výměnu celého automatu. Stejně tak je třeba u aut, která často mířila do terénu, zkontrolovat pružiny.

Některé kousky rovněž mohou mít problémy se startováním, za čímž stojí vadný senzor hřídele nebo hřídel samotná. Kvůli špatné řídicí jednotce pak může odejít rovněž ovládání klimatizace. Dalším z poměrně častých problémů jsou protékající chladiče nebo závada na systému EGR. Celou věc přitom zhoršuje fakt, že ceny náhradních dílů nejsou nízké a opravy tak vychází draho. Výměnou by vám ale na druhou stranu mohl být levný provoz dieselových verzí.

Kolegové jezdili s 200koňovou naftovou dva-dvojkou, u které se dostali se spotřebou na 8,7 l/100 km. Na tom má podíl zmiňovaný pohon všech kol doprovázený automatickou převodovkou, s ohledem na své zkušenosti bych pak i ukázal na zakarbonovaný motor. Jeho vyčištění by vás tedy mělo dostat pod osmilitrovou hranici. S dvoulitrovým turbodieselem, který 150 koňmi skrze šestistupňový manuál roztáčí jen přední kola, se ale samozřejmě dostanete ještě níž, jen při pomalejším tempu.

Ceny nejstarších kousků startují okolo 170 tisíc korun, na verze po faceliftu, který přišel v roce 2015, ovšem již budete potřebovat přibližně 290 tisíc Kč. Pokud pak zatoužíte po nižším nájezdu, oněch 200 koních a pohonu všech kol, který kolegové kvůli schopnostem mimo zpevněný asfalt doporučují, jste rázem na 450 tisících korun. O to pečlivěji tedy zkontrolujte, že vámi vyhlédnutý kousek netrpí některým z výše popsaných neduhů.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec