Autoforum

/

Foto: Pixabay, CC0 Public Domain

Paušální omezení rychlosti je jedním z nejabsurdnějších konceptů, které známe. Zaveden byl povětšinou kvůli úspoře paliva bez jakékoli vazby na bezpečnost provozu, přesto je dnes vymáhán tak, jako by bez něj lidé hynuli po milionech. Ostrůvky pozitivní deviace se ale pořád najdou.

Pokud jste někdy jezdili po dálnicích řidčeji osídlených oblastí USA, nejspíš jste rychle pochopili zdánlivě nepochopitelnou věc - jak je možné, že se dvě auta srazí na jinak liduprázdném a zcela rovném úseku, kde třetí auto nezahlédnete ani dalekohledem. A pokud ne, představujte si s námi.

To si tak najedete na dálnici, zaujmete svůj jízdní pruh, zvolíte maximální povolenou rychlost a vydáte se za obzor. A pak nepotkáte nikoho a nic, ani po hodině se nic nezmění. Stejná je krajina i silnice, jen velmi zřídka se kolem vás mihne jiný, typicky pomalejší nákladní vůz. A tak je to i po další hodině. A po další a další.

Něco takového vás zakrátko unudí skoro k smrti, neboť neexistuje nic krom vlastní vůle, co vás vybízí k ostražitosti. Rázem tak máte zaděláno na mikrospánek, do kterého dříve nebo později upadnete. Pak stačí, abyste byli ve špatný moment na špatném místě a poblíž bylo zrovna jedno z těch dalších aut, která párkrát za den potkáte.

Takovým scénářům by snadno zabránila trocha vzrušení, pro kterou stačí docela málo - odstranění rychlostního limitu. Takový krok by stěží vedl k růstu nehodovosti, jak je nám soustavně tvrzeno, ale spíš k pravému opaku. Nejenže to desítky let dokazuje Německo a jeho dálnice, také u nás byly rychlostní limity zavedeny náhle a s jinou motivací a nehod přinesly jen víc. Bez rychlostního limitu, ať už jej využíváte jakkoli, nemusíte sledovat tachometr, ale spíš svou vlastní jízdu, vozovku pod vámi i to, co dalšího se pohybuje po ní a v její blízkosti. Ostatně, kdo zažil dlouhé noční přesuny napříč Evropou, ví, o kolik snáz lze zvládat jízdu po Autobahnu a jak moc vás pak začne uspávat jízda v kterékoli z navazujících zemí.

Takto nyní smýšlí i v Americe, konkrétně v Arizoně, kde se svými myšlenkami boduje Nick Kupper, od letoška člen Sněmovny reprezentantů za zmíněný stát. Právě tomu se daří prosazovat s návrhem, aby na některých úsecích tamních dálnic byl podobně jako v Německu zrušen rychlostní limit, který je v současné době nastaven na 80 mil v hodině, tedy na 129 km/h. Poukázal přitom nejen na Německo, ale také na Montanu, kde svého času rovněž nebylo třeba sledovat tachometr. Přesto všechno se nehodovost v daném období nezvýšila.

„V obou zemích bylo zjištěno, že zhruba 83 procent řidičů jede rychlostí okolo 124 km/h, protože taková jim vyhovuje,“ uvedl Kupper pro Fox. Jak daleko se jeho návrh dostane, je zatím otázkou, jistě ale nepůjde jen o plácnutí do vody. Arizona totiž už počítá s pilotním programem, kdy na jedné sekci dálnice I-8 nebude po celý rok rychlostní limit platit. Pokud pak statistiky ukážou, co si malujeme, pak budou přidána i další místa, kde se již řidiči budou moci pohybovat takovou rychlostí, jakou si sami zvolí.

Má jít nepřekvapivě o takové oblasti, které se nacházejí mimo hustou městskou zástavbu, v nichž žije 50 tisíc či méně obyvatel. Navíc je zapotřebí, aby dané silnice měly kvalitní povrch a aby nehodovost v posledních pěti letech na nich byla nižší, než je celostátní průměr. To jsou vlastně poměrně rozumné podmínky, které jen prokazují, že Kupperova iniciativa má hlavu a patu. V podstatě jen zvyšuje smysl řidičů pro odpovědnost, který by následně měl vést ke zvýšení jejich pozornosti.

Zdroj: Fox 10 Phoenix

Petr Prokopec