Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Těm dříve narozeným to bude povědomé, ani před rokem 1989 se vám nikdo nezaručil, kdy vaše auto dorazí a zda bude odpovídat objednávce. Ti později narození něco takového dost často zažívají právě teď, poučení je velmi podobné.

Příští týden oslavíme již třiatřicáté výročí od chvíle, kdy se u nás odehrála tzv. sametová revoluce. Pro řadu lidí je tak komunistická éra obdobím, jež vůbec nezažili či o něm v důsledku krátké doby v něm prožité mají jen velmi malé povědomí. Pokud jste ovšem před rokem 1989 byli schopni vnímat svět kolem sebe, pak víte, že nešlo o procházku růžovou zahradou. Zvláště pokud jste nebyli členem strany, nýbrž jejím nepřítelem. V takovém případě jste mohli zapomenout na věci, které dnes vnímáme jako běžný standard. Tedy třeba na studium na preferované škole či zaměstnání adekvátní vašim schopnostem.

S problémy se nicméně potýkala většina obyčejných lidí, kteří drželi ústa a krok. Třeba koupě nového automobilu byla opravdu stresující záležitostí už proto, že šetřit na něj jste museli dlouhá léta. Podobně dlouho jste pak na něj museli i čekat, neboť produkce mladoboleslavského národního podniku - a její charakter - značně neodpovídala poptávce. O německé preciznosti si navíc Škoda tehdy ještě mohla nechat zdát. Kvalita jejích aut tedy nebyla zrovna dechberoucí, stejně jako řízení dodávek.

Nebylo tedy výjimkou, když jste po letech čekání obdrželi trochu jiné auto, než jaké jste si objednali. Lišit se mohlo barvou, výbavou i po technické stránce. A nebo bylo tak problematické, že by samo vyžadovalo menší perestrojku. Pokud jste jej ovšem odmítli převzít, v podstatě jste ze sebe na dlouhá léta udělali pěšáka. Znamenalo to vrátit se na konec pořadníku a dát si druhý pokus.

Je smutné, že po oněch 33 letech jsme se dostali do podobné situace jako naši rodiče a prarodiče. Potvrzují to zprávy z Kanady, kde se koupě nového vozu stala podobně hororovým zážitkem jako v komunistickém Československu. Po zákaznících je totiž vyžadován poplatek až tisíc dolarů (cca 24 400 Kč), aby se vůbec dostali na čekací listinu. To je ale jen připomenutí někdejší „obálkové éry”, kterou symbolizovaly i tzv. podpultovky.

Zpět ale do Kanady, kde dealerským poplatkem vše jen začíná. Následně totiž můžete počítat s jedinou jistotou, tedy že nic není jisté. Prodejce vám totiž neřekne, kdy přesně vámi objednaný vůz dorazí. Dokonce nemůže garantovat ani jeho cenu, neboť čekací lhůty i na běžná auta jsou dnes až tříleté. Ceny materiálů na vstupu se mění pomalu ze dne na den, přičemž míří jen jedním směrem, a to vzhůru. Během tří let tak může dojít na enormní zdražení.

Ani to ale není konec všem patáliím. Jeden ze zákazníků totiž uvedl, že hybrid, který si objednal na jaře roku 2021, aktuálně dorazil, ovšem se zcela jinou barvou a prvky v interiéru. Kvůli odlišné specifikaci po něm ovšem dealer požadoval doplatek ve výši 7 500 USD (asi 183 tisíc Kč) za výbavu navíc. To klient odmítl, takže nedostal nic. Nyní musí na náhradu čekat - údajně do prosince, nikdo mu ovšem nedokáže zaručit, že skutečně dostane auto, jaké původně požadoval. Navíc je otázkou, jestli jeho cena i bez oněch extra prvků nakonec nebude podobná...

Nejen v Kanadě tedy skutečně dochází na návrat zpátky o několik desetiletí, čeští zákazníci třeba Škody na tom nejsou o moc lépe. Trpí tím hlavně oni, nikoli prodejci či automobilky. Není tak vlastně podivné, že výrobci po rychlém navýšení výroby a konci čipové krize ani moc netouží. Zatímco aktuálně si mohou diktovat, při dostatku nových vozů by již opět byly pod tlakem. A to si mnozí z nich kvůli obrovským investicím do nerentabilní elektromobility nemohou jen tak dovolit.

Zdroj: Auto Evolution

Petr Prokopec