Autoforum

/

Foto: Toyota

Je tohle nový standard zacházení se zákazníky ze strany automobilek či jejich dealerů? Odpověď zatím neznáme, je ale třeba říci, že zejména u některých modelů by se výrobcům, prodejcům či pojišťovnám sakra hodilo vědět, co se svým vozem děláte.

Jedním z vozů, které se bohužel do Evropy nedostaly, je Toyota Corolla GR. Tedy sportovní verze nejprodávanějšího auta historie, která dostala do vínku až 304 koní. O jejich přenos na všechna čtyři kola se stará výlučně šestistupňový manuál, jedná se tak o auto určené hlavně pro nadšence. Japonci se navíc rozhodli, že lidem kromě standardního provedení nabídnou i cosi víc. Představeny tak byly edice Circuit a Morizo, kdy druhá zmíněná jde trochu víc na dřeň, neboť disponuje jak o 45 kilo nižší hmotností, tak točivým momentem navýšeným o 30 Nm.

Modifikací je pochopitelně daleko víc, přičemž mezi ně patří i upravený podvozek nebo karbonová střecha. Tou disponuje i verze Circuit, kterou si loni pořídil Anthony Do, jehož případu si všimli kolegové z Carscoops. Anthony se o zkušenosti se svým autem pravidelně dělil na Youtube, přičemž příspěvky o okruhových dnech či modifikacích běžně lákají stovky, maximálně pak nízké tisíce příznivců. Před dvěma týdny však Anthony přišel s videem, které si získalo řádově více pozornosti.

O skvělé zážitky s vozem tu bohužel nejde, ostatně auto samotné se na videu sotva mihne. Anthony si jej ani posledních pár týdnů neužíval, neboť musel na měsíc odjet mimo domov. Když se pak vrátil, zjistil, že baterie auta je vybitá. To je podivné - v zánovním vozem by i v případě moderních aut baterie měla měsíc stání přestát bez problémů a dál sloužit.

Anthony se tak začal zajímat o to, co mohlo baterii „vyžrat” a pochopitelně doufal, že půjde o nějaký nevhodně fungující systém samotného vozu. Na internetovém fóru ale nakonec narazil na příspěvek jednoho úpravce, který se zabýval právě japonským hot hatchem. A divil se, že při snaze o modifikace vozu s ním jeho port OBDII nespolupracoval. Důvodem se nakonec ukázala být skutečnost, že nešlo o původní vstup pro diagnostiku. Místo toho bylo do originálního portu napojeno sledovací zařízení na bázi GPS, které pak nabídlo jinou zásuvku, která se tváří jako ta tovární. Prostě v autě byl instalován jakýsi mezikus s popsanou funkcí. A jak následně Anthony zjistil, není zase tak těžké to poznat od pohledu, neboť tovární zařízení je bílé, toto bylo černé.

Právě takový modul ve svém voze našel a právě ten stál za vybitím baterie. Do auta byl nainstalovaný už při prodeji, a tak dealer, potažmo automobilka po celou dobu měla či mohla mít k dispozici přesné informace o tom, co a kde Anthony s autem dělá. K čemu by to komukoli bylo? Zavrhneme-li paranoidní teorie typu stalking, pak se to může hodit třeba při řešení záručních oprav. Popř. k nalezení auta při neplacení splátek apod.

Pikantní je, že Anthonymu bylo v době koupě pořízení takového sledovacího zařízení nabídnuto, ovšem ten jej odmítl. Vůz si navíc nebral na splátky, nýbrž jej kompletně zaplatil. Nikdo tedy neměl žádné relevantní oprávnění takovou věc do auta instalovat a není divu, že je zákazník je z celé situace patřičně rozčarovaný. Co ale způsobilo, že tuto věc v autě měl?

To nedokážeme s jistotou říci ani nyní, kdy se Anthony dva týdny pokoušel situaci vyjasnit. Víme jen, že manažer dealerství se nejprve dušoval, že žádné sledovací zařízení ve voze nebylo. Když mu ovšem Anthony ukázal video mapující jeho demontáž, připustil, že nakonec na jeho instalaci dojít mohlo. Ale proč?

Rozumné a pochopitelné důvody mohou existovat, přičemž tím nejpravděpodobnějším se jeví prostý omyl. Prodejce může něčím takovým osazovat všechny skladované vozy v obavách z krádeže a prostě ho jen zapomněl vymontovat. Nebo si někdo mylně myslel, že zákazník tohoto vozu o „GPS tracker” stál a nainstaloval ho omylem. Nicméně všechny takové možnosti by působily o mnoho pravděpodobněji, kdyby některou z nich na první dobrou s patřičnou omluvou vytáhl dealer. To neudělal, a tak se mnozí ptají, zda od automobilky či jejího prodejce nešlo prostě o záměr, který byl náhodou prozrazen.

Bude tedy zajímavé sledovat, jak se celá kauza bude dál vyvíjet. Ze zkraje zmíněného je patrné, že instalace podobné věci v Toyotě není ničím mimořádným, děje se to i na jiných místech přinejmenším v USA. Právě tam se stále častěji mluví o tom, kterak je soukromí řidičů narušováno předáváním dat o jejich jízdě třetím třetím stranám, třeba pojišťovnám, jak jsme ostatně nedávno probírali. A zájemci je nějak získat musí, ne každé auto k tomu má k dispozici výbavu přímo ve svém nitru.

Zdroje: Anthony Do@YouTube, Carscoops

Petr Prokopec