Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nový Outlander je menší, lehčí, ale i slabší a jednodušší než předchůdce. Je to daň poplatná době, nebo naopak přidaná hodnota?

Lancer EVO X nebo velké offroady Pajero v nabídce Mitsubishi ještě stále najdete, do nové filozofie výrobce hybridních, elektrických a jinak zelených aut však už jaksi nezapadají a přímé nástupce nejspíš nedostanou. A pokud přeci, tak dovybavené elektromotory a sadou baterek a EVO možná dokonce diesel.

Outlander třetí generace zatím tankuje jen naftu a benzín a více než jeden akumulátor nevozí. K navýšení jejich počtu a nabíjení ze zásuvky dojde až v příštím roce, v jeho konstrukci je však už dnes vidět, že Mitsubishi se při vývoji donutilo přemýšlet jinak. Novinka je menší, lehčí, dostala slabší diesel, jednodušší techniku (dvouspojkový automat vyměnila za převodovku s měničem) i design.

Jednoduchost Outlanderu trochu připomíná nový Mirage a i když mezi některými zákazníky či nezainteresovanými motoristy jistě dojde na poznámky o špatných a úsporných časech Mitsubishi, výsledek tak (snad v úvodu neprozradím více než bych chtěl) vůbec nepůsobí. Pokud nevěříte, tady jsou první dojmy ze svezení sedmimístným modelem 2,2 DI-D s výkonem 150 koní a manuální převodovkou.

Sympaticky konzervativní hrouda

Počáteční designový návrh nové, třetí generace Outlanderu Mitsubishi poprvé ukázal už před třemi lety na tokijském autosalonu v podobě konceptu PX-MiEV. Automobilka pak loni vybrousila jeho tvary a představila jej jako studii plug-in hybridu PX-MiEV II, který se někdy v příštím roce dostane do výroby.

Světové premiéry produkční verze jsme se dočkali letos v Ženevě a prodej na evropském kontinentu automobilka zahájila v červnu na ruském trhu. Asi hlavně proto, že o Outlander jevila tamní klientela poslední dobou větší zájem než motoristé ve zbytku Evropy.

Mírné opoždění nástupu nového Outlanderu a jeho více než tři roky známá podoba je příčinou, že vypadá tak trochu jako starý známý, který když na silnici vyjede v nenápadné černé, poněkud se na ní ztrácí. Ale nejen kvůli barvě. Není příliš obvyklé, aby v době, kdy většina nových automobilů sází na komplikované prolisy zvýrazňující boky, nebo spletité tvary světel zajišťující výraznou „tvář“, se najednou objeví crossover s tak prostými a nevtíravými liniemi, až je z něj v davu přehlédnutelný anonym.

Není to výtka, ale pouze konstatování, že se v tomto ohledu Outlander nedal strhnout proudem. Třeba se to někomu vůbec nebude líbit, stejně tak ale jistě najde své zastánce. Osobně SUV k životu nepotřebuji, vidím v nich kombíky s kompromisními jízdními vlastnostmi a jinak nulovými výhodami, ale kdybych měl Mitsubishi poradit, co na voze vizuálně změnit, přál bych si, aby mi nejdražší příplatková kola méně zapadala do karoserie. Když už i devatenáctky o šířce 245 milimetrů vypadají vyhuble, pak je možná problém v přespříliš nafouklých bocích než nevhodném obutí.

Poněkud neobvyklé na tomto jinak docela vkusném autě je také zkrácení celkové délky oproti předchůdci, jde ale pouze o zanedbatelný centimetr. Rozvor 2 670 mm zůstal stejný, prostor v interiéru nikoli. Mitsubishi se podařilo vtěsnat do kabiny i třetí řadu sedadel standardně dodávanou pro dvojici nejlépe vybavených dieselových modelů. Právě ten nejdražší mi krátce dělal společnost a už pouhé usednutí za volant signalizovalo značné změny v přístupu automobilky ke kvalitě.

Interiér napřed rozdílem dvou generací

K nejoblíbenějším novinářským stereotypům používaným při hodnocení testovaného automobilu patří srovnání s minulou generací. Autor si obvykle pořádně odplivne, aby pak mohl náležitě zdůraznit přednosti novinky, přičemž s nástupem dalšího modelu udělá totéž. Předem se omlouvám, ale u nového Outlanderu se dopustím téhož, ačkoli bych rád podotkl, že jsem zatím neměl možnost sednout třeba do nového Santa Fe a kabinu výběhového Mitsubishi jsem neobdivoval ani náhodou.

Byla jednoduchá a ani lícování panelů nebylo nejstrašnější, ale kvalita plastů byla jedním slovem tristní. A to musím podotknout, že nemám potřebu šťouchat do palubní desky a zkoumat hloubku penetrace prstu do jejího povrchu. I tvrdý materiál může mít své výhody třeba v odolnosti a snadném čištění, jenže ve starém Outlanderu jste měli pocit, že jeho vnitřek dělají z jogurtových reliktů a škrábance se v něm rozmnožují samovolně. Pokud se tedy konstruktérům novinky podařilo udělat v některém směru velký skok vpřed, pak to bylo ve výběru materiálů. Ve srovnání s minulým autem to však zrovna velká výzva nebyla.

Ani teď to není ten nejluxusnější crossover v segmentu a některé stříbrné panely, jež se tváří jako hliník se strukturou karbonových vláken, si mohlo Mitsubishi odpustit, nic zde ale nevrže, zbytek vypadá poměrně solidně a kromě poněkud komplikovanějšího ovládání navigace integrované do jednoho displeje s panelem audiosystému se mezi tlačítky neztratíte.

Do rukou dobře padnoucí volant, s příjemně štíhlým věncem, by mohl nabízet trochu delší posun v podélném směru, nicméně dosud neměl Outlander ani to. Navíc vcelku široký rozsah nastavování sedačky pomůže najít přirozenou polohu i netypickým postavám.

S výškou asi 195 centimetrů jsem měl dost místa ve všech směrech, překvapivě netlačí do pravého kolena ani skromně dimenzovaná středová konzole a poněkud měkčí polstrování sedaček zčásti kompenzuje výraznější boční vedení opěradel. Šetřilo se jen na délce a bočnicích sedáku. Stěžovat by si nemuseli ani cestující ve druhé řadě. Jejich dělená lavice je posuvná v podélném směru o 25 centimetrů a nechybí ani nastavování sklonu opěradel. Jen podlaha by mohla být o kus níž, pasažéři by pak mohli mít sedákem lépe podepřené nohy.

Poslední dvě sedadla jsou zde hlavně proto, aby mohlo Mitsubishi tvrdit, že Outlander osloví i větší rodiny, otázkou ovšem je, jak by měla vypadat skladba jejich členů. I odrostlejší děcka totiž budou mít problém najít dost místa pro kolena a už samotné nastupování s odklopenou lavicí ve druhé řadě připomíná eskamotérský kousek hadí ženy soukající se do cestovního kufru.

Menší potomky dozadu dostanete, následně pak pro kočárky a jejich výbavičku mnoho místa nezůstane. Při plném obsazení Outlanderu zůstává k dispozici jen minizavazadelník o objemu 128 litrů. Dvě řady sedadel naštěstí můžete sklopit, a i když je nakládací hrana poměrně vysoko, přístup do kufru, podle potřeby zvětšený na nijak ohromujících 913 litrů, ulehčuje elektricky ovládané víko a rovná podlaha.