Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Opel Astra Sports Tourer bývá označován za nejelegantnější z kompaktů. Zvládne ale nový Opel nejen reprezentovat?

Caravan, tak se říkalo prodlouženým verzím Opelů. Dávno ale tomu. Před třemi lety obrátili u Opelu kormidlem a od konzervatismu zamířili k eleganci. Hranaté karoserie a funkcionalistické interiéry nahradily křivky a baroko. Opelu to zachránilo krk. Vzpomenete si, že ještě před dvěma roky, přestože už v té době nestíhal vyrábět Insignie, vlastně nikdo nevěděl, jestli ho jeho americký vlastník, koncern General Motors, nestáhne s sebou ke dnu? Vše zapomenuto, Insignia získala titul Auto roku, nastolila nový směr a po jí vyšlapané cestě nastoupila na scenu nová Astra. Okamžitě se stala hitem a za prvních šest měsíců se jí prodalo na 160 tisíc.

Tuto prodejní statistiku od podzimu loňského roku vylepšuje kombi označené jako Sports Tourer. Srovnáme-li toto jméno z bývalým Caravanem, je jasné, že Opel chce přitáhnout zákazníky vyžadující nejen užitkovost, ale také styl. Naštěstí nezůstalo jen u jména, nová prodloužená Astra k němu přidává i líbivou karoserii a prémiově se tvářící interiér. Vzhled a titul ale není vše, tato holka musí umět reprezentovat stejně dobře, jako pracovat.

Z montérek do obleku

Opel nikdy nebyl spojován se slovy jako elegance, styl, móda apod. Jak už ale bylo řečeno, nabral jiný směr a dovolím si tvrdit, že se dnes nejen že zvládá sledovat poslední trendy, on je do jisté míry i určuje. Vzhledem nás zaujala už větší Insignia, nejinak tomu je i v případě Astry. O jejích elegantních liniích lze zcela jistě prohlásit, že jsou jedním z jejích trumfů.

Mnozí její současní konkurenti sázejí na divoce tvarované přední nárazníky, Astra si při pohledu zepředu přece jen uchovává něco z konzervativnosti minulých generací. Jednoduše tvarovaný gril umístěný nad docela obyčejně se tvářícím nárazníkem obzvláštňují jen světlomety s komplikovanými vnitřnostmi, jejichž součástí je i v horních rozích umístěný pás LED pro denní svícení.

Z boku asi nejvíce vynikne snaha o dosažení co největší statické dynamiky. Hlavní zásluhu na tom má prolis na spodním okraji dveří, který se před zadním podběhem zvedá vzhůru a od B sloupku se snižující linka horního okraje prosklení ukončená prvkem, kterému se u BMW říká Hofmeister Kink. Z boku tak Astra Sports Tourer připomíná současné kombi BMW řady 3. Na rozdíl od něj ale za onou hokejkou nenásleduje konec, ale ještě docela výrazný D sloupek a vyklenuté zadní sklo. Opticky je záď poněkud přetížená a působí mohutně. Jakoby naznačovala, že elegance není vše, že Astra není jen lifestylový kombík.

Méně je někdy více

Interiér Astry šesté generace následuje příkladu elegantně střiženého zevnějšku, jen působí poněkud přeplácaným dojmem. Na palubní desku se totiž můžete dívat dvěma způsoby. Jedním je odstup, který není zcela běžný a umožní vám jej třeba naše fotografie, druhým je pohled z místa řidiče a spolujezdce. Bohužel je zajímavější ten první. Jen v jeho případě totiž máte možnost zaregistrovat linku, která začíná konce loketní opěrky na dveřích, zvedá se vzhůru nad dveřní kličku, plynule přechází na palubní desku, kterou celou shora orámovává a následně pokračuje na protějších dveřích. Sám v ní vidím horní okraj ochranného skla rychlého motorového člunu.

Většinou se ale budete dívat z místa řidiče či spolujezdce. To pak na vás začne útočit záplava všemožných prvků a začne vás napadat něco o tom, že kdo šetří, má za tři. U Opelu nešetřili. Nejvýraznější je mohutné plastové orámování středové konzole, z boků zkrášlené pruhy leskle černého plastu. Stejná kombinace je použita i u dveřních madel. Pak na vaše oči zaútočí mohutné chromované rámečky přístrojů. Budete-li si interiér prohlížet v noci, určitě si všimnete, že podsvětlené nejsou jen dveřní madla, ale i spodní okraj rámečku kulisy řadicí páky. A to jste ještě nezmáčkli tlačítko s nápisem Sport...

Jak jste už vytušili, z hlediska ergonomie na mě interiér Astry až tak velký dojem neudělal, i když vypadá zajímavě. Jasným zklamáním pro mě ale byl fakt, že interiér při jízdě neustále vydával celou škálu různých lupání a šramotů. Přiznám se, že jsem na tento fakt vyloženě přecitlivělý, často slyším i co jiní ne, ale v případě Astry to nebyl jen můj dojem.

Také s místem je Astra na štíru. Vepředu je situace v pořádku, najít svou polohu za volantem zvládne určitě každý, ani dlouháni by neměli mít problém, ovšem vzadu je situace výrazně horší. Při nastavení sedadla na mých cca 180 cm jsem měl celkem problém se za sebe naskládat, ostatně podívejte se na fotografii. To je sedadlo řidiče posunuto ještě o nějaký ten centimetr vpřed. Testovaný vůz byl vybaven příplatkovými tzv. ergonomickými sedadly. Ty musím na jednu stranu pochválit za možnost všestranného nastavení, ale současně musím upozornit všechny zájemce, aby si je šli před koupí vyzkoušet „na vlastní pozadí”. Mám totiž obavu, že se do jejich úzkých sedáků každý nevejde.

Poslední výtka jde na vrub nepříliš ergonomického ovládání palubního počítače prostřednictvím kroužku na levém sdruženém ovladači. Vyzdvihnout je naopak nutno množství promyšlených úložných prostorů.