Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Na Island se každoročně vydává mnoho turistů nejen od nás. Mnozí z nich se nechají naložit do autobusu a vozit od atrakce k atrakci. Existují ale také dobrodruzi, kteří by se rádi pustili do nejzapadlejších koutů tohoto mýty opředeného ostrova na vlastní pěst. Pro takové tu máme zkušenosti nasbírané v průběhu 3 500 km ujetých po všech možných druzích islandských povrchů.

Island, pro mnoho z nás země, kam bychom se rádi podívali, ale připadá nám to příliš daleko, příliš nákladné, příliš neznámé, příliš... doplňte výmluvu dle svého výběru. Po dlouhém plánování se mi letos konečně podařilo na Island odjet a skoro tři týdny se autem a pěšky toulat po jeho zákoutích. Samozřejmě, tři týdny nestačí, aby se člověk mohl prohlásit odborníkem na vše, co se Islandu týká, přesto bych se rád s vámi podělil se svou troškou zkušeností. A protože jsme na motoristickém serveru, nebudu se věnovat krásám přírody, ale soustředím se na to, jak se na Islandu jezdí autem a jaká úskalí vás při tom mohou potkat. Projedeme se po okružní silnici č. 1, navštívíme štěrkové cesty Západních fjordů a jiných odlehlých částí země, vyzkoušíme, jak se jezdí ve vnitrozemí a také přebrodíme pár ledovcových řek.

Cestou necestou

Středoevropana zvyklého na hustou síť cest s tu více tu méně kvalitním asfaltovým povrchem čeká na Islandu jedno velké překvapení. Značná část provozu se odehrává na nezpevněných cestách, na kterých ho čekají z domova neznámé nástrahy. Je pravdou, že i na Islandu narazíte na něco ve stylu našich dálnic, to ale jen v těsném okolí Reykjavíku. Páteří silničního systému je okružní cesta č. 1, islandsky Hringvegur, které se také přezdívá Ring road. Vede okolo celého ostrova a spojuje hlavní oblasti osídlení. Její stavba započala v roce 1940 a dokončena byla až v roce 1974, kdy byl na jihu postaven most přes ledovcovou řeku Skeiðará. V drtivé většině je to cesta na úrovni naší silnice 2. třídy s relativně kvalitním povrchem. Ovšem i na ní narazíte na štěrkové úseky, zůžená místa, jednopruhové mosty a jiné místní vychytávky, ke kterým se ještě dostaneme. Pojedete-li jen po ní, nečekají vás žádné velké nástrahy a uvidíte velkou část z hlavních atrakcí Islandu.

Než budu pokračovat, měl bych se zmínit o systému označování silnic čísly. Hringvegur je číslo 1 a na ní navazují vedlejší cesty s doumístným až trojmístným označením. Kvalita "dvouciferných" cest kolísá od čtyřproudovky mezi letištěm v Keflavíku a Reykjavíkem, přes kvalitní asfaltku okolo poloostrova Tjörnes až po štěrkové cesty v oblasti Západních fjordů. Jistotou je, že každou takovou cestu projedete s normálním osobákem, byť občas to v nich musí být velké utrpení. Nabídku uzavírají horské silnice jejichž označení začíná písmenem F. Ty jsou po část roku uzavřené (přesné informace naleznete zde) a pro jízdu po nich potřebujete minimálně SUV, nejlépe však opravdový offroad. Opět mezi nimi najdete dvou a tříceferné silnice a stejně jako v případě vedlejších cest, i zde většinou platí pravidlo, že čím vyšší číslo, tím větší problémy můžete na cestě zažít. Příkladem budiž horská F35 Kjölur na straně jedné, kterou projede každé SUV, a na druhé straně F910 Gaesavatnaleið (nebo taky Asturleið) severně od ledovce Vatnajökull, která byť už je dnes vedena novou trasou a přes největší řeky jsou postaveny mosty představuje velkou výzvu pro každého vyznavače offroadingu. Každý, kdo plánuje cestu na Island, by se nejdříve měl rozmyslet, kam chce dojet a teprve pak přemýšlet, jaké si k tomu obstarat vozidlo. Nebo naopak podle dopravního prostředku pečlivě zvolit trasu. Octavia Scout opravdu není to nejlepší, v čem na islandské horské cesty vyrazit. A ještě dodám, Island je sice rájem offroadingu, ale na divoké ježdění mimo cesty spíše zapomeňte. V drtivé většině případu se z cesty nedá sjet kvůli lávovým polím, skalám, bažinám atd, navíc je to na většině míst z důvodu ochrany krajiny zakázáno.

Suzuki Jimny, malý vzrůstem, velký schopnostmi.