Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Když je s realitou života v zemích komunistického bloku 80. let minulého století konfrontován Američan, začnou se dít věci

Když v České republice nebo na Slovensku řeknete slovo „Trabant”, každý ví, která bije. Je to jedno z nejhorších aut historie, ne-li to úplně nejhorší. Přesto, nebo možná právě proto, má své fanoušky. A pokud má někdo zálibu v divných autech, nehledě na to, odkud pochází, Trabant je něco, o čem ví své.

Tak se dostal i tenhle skoro-bílý Trabant sedan do rukou Roberta Dunna. Ten s ním nedávno vyrazil na čtvrtmílovou závodní dráhu a troufáme si odhadnout, že tam stanovil rekord průjezdu... pro nejpomalejší auto, které se tam objevilo. 400 metrů mu trvalo 26 sekund a cílová rychlost byla 79 km/h.

Právě tento Trabant si nyní vypůjčil Doug DeMuro, americký motoristický novinář, bývalý majitel Astonu Vantage a současný majitel Dodge Viper GTS. A také člověk, který nemá žádné zkušenosti s životem v zemi v rukou komunistické strany s centrálně řízeným hospodářstvím. A přesně podle toho vypadal jeho kontakt s Trabantem.

DeMuro se pustil do testování Trabantu jako obyčejně, ale protože Trabant je neobyčejné auto, musel některé jeho podivnosti vypíchnout. Spousta našich čtenářů s ním má možná osobní zkušenost a zbytek bude vědět, že pod kapotou je dvoutaktní, vzduchem chlazený dvouválec o objemu 0,6 litru a výkonu 26 koní, alespoň v tomhle kusu, který je z roku 1981.

Že nejde o nejkvalitnější auto, víme

Dost lidí také bude vědět, že se Trabant od 60. let, kdy se začal vyrábět, do konce 80. let vyvinul jen velmi málo. Tedy, nepočítáme-li čtyřválec ve verzi 1,1, která se prodávala chvíli začátkem 90. let, než si i bývalý východní blok uvědomil, že tahle děsivá krabice nemá mezi nově vyráběnými auty místo. Přesto se vyrobilo 3,7 milionu kusů, mimochodem.

Na videu dozvídáme i jiné zajímavé věci, třeba to, jak se Robert Dunn ze St. Louis dostal na opačný konec USA. Jednoduše - byla tam přehlídka Trabantů. Očividně tedy tohle není ani zdaleka jediný Trabant v USA; stejně jako my si vozíme ze Států jejich veterány, tamní nadšence zajímají historická auta z Evropy. Zas tak moc Trabantů ale v USA prý není a tenhle konkrétní, který není v nijak dokonalém stavu, přišel Roberta Dunna na 3 tisíce dolarů, tedy asi 74 tisíc korun.

Řešení ostřikovačů skel je komické i pro nás

Test, který si můžete pustit na videu níže, začne být opravdu zajímavý zhruba při třech minutách, kdy Doug DeMuro začíná auto zkoumat. Nejprve přijde řada na kvalitu zpracování. Výroba Trabantu byla relativně náročná a nákladná, ale podle kvality by člověk spíš odhadoval opak. Např. konsistentnost slícování panelů karoserie v podstatě neexistuje.

Pozoruhodné jsou také ostřikovače čelního skla, a to i pro Čecha, který ale s Trabantem osobní zkušenost nemá. Mají manuální pumpu, prostě táhlo na palubní desce, kterým pumpujete kapalinu na sklo. Manuální je také stmívání vnitřního zpětného zrcátka, ale ne knoflíkem - noční režim se aktivuje tak, že zrcátko prostě chytnete a otočíte o 180 stupňů.

Zatmavování zrcátka i „palivoměr” překvapí též

Že má Trabant palivovou nádrž pod kapotou, ví kdekdo, že se musí míchat benzín s olejem, také. Kuriózní je však způsob, jakým se zjišťuje množství paliva v nádrži. Kdo by čekal normální palivoměr s plovákem, byl by vedle. Musíte zastavit, otevřít kapotu, otevřít nádrž a dovnitř strčit plastovou tyčinku. Paliva zbývá tolik, do jaké úrovně je tyčinka mokrá, když ji vytáhnete.

Podobně úžasnou věcí jsou zámky. Vevnitř je jen jeden, a to na pravých dveřích, na kterých zase není zámek zvenčí. Řidičovy dveře zevnitř zamknout nejde, aniž byste se vyklonili z okna a otočili klíčem v zámku na klice zvenčí. Když tedy chcete nastupovat do auta ve dvou lidech, je potřeba, aby nastoupil řidič, natáhl se ke dveřím spolujezdce a odemkl mu je. Nikdy jinak. Nejde klíčem odemknout pravé dveře a něco třeba vzít ze sedačky.

Jízda je... dusivá., ale zábavná

Jízdní test je kapitola sama pro sebe. Před startem je potřeba otevřít ventil přívodu paliva a pak se startuje relativně normálně. Řadicí páka pod volantem je zprvu trochu divná a než se s ní člověk naučí manipulovat, chvíli to trvá. Douga překvapuje, že na první tři stupně nelze tzv. plachtit, to umožňuje až čtverka s volnoběžkou. Na křižovatkách také na to, že se blinkry samy nevypínají. A pořád na to, že je zdaleka nejpomalejším autem na silnici a že brzdy jsou opravdu mizerné.

„Tahle věc je naprosto směšná, řídit ji je velmi složité, znečišťuje vzduch šílenou měrou, blinkry se nevypínají, není tu otáčkoměr, ale je to taková zábava, nemůžu uvěřit, že s touhle věcí jezdím, miluju ji. Nekoupil bych si Trabant, ale jsem rád, že to Robert udělal,” říká Doug DeMuro koncem videa.

A právě to je na něm asi nejzajímavější - setkání denverského rodáka, který má navíc v garáži supersporty a za život seděl v desítkách, ba stovkách aut, s realitou života bývalého východního bloku. Snažili jsme se vám jej přiblížit v češtině, pokud ale vládnete angličtinou, pusťte si samotné video, pobavíte se nejlépe...

Vybrané momentky z „testu”

Kontakt Douga DeMura s Trabantem je fascinující, i pro nás

Zdroj: Doug DeMuro@YouTube

Marek Bednář