Autoforum

/

Foto: Chrysler

Může to být pro leckoho překvapivé, historie automobilismu za sebou ale má i dobu velmi pokročilého experimentování s turbínovým pohonem. Vznikla celá série takových silničních aut, jedno z mála přeživších se teď ukázalo v akci.

Automobilový průmysl koketoval s turbínovým pohonem už dávno - již v závěru 30. let minulého století se tomuto pohonu začal věnovat Chrysler, který v následujících dekádách vypustil na silnice celou řadu prototypů. Vrcholem snah se pak stal rok 1963, kdy světlo světa spatřil model Turbine Car, který představoval mnohem víc než jen designové cvičení či technický experiment.

Designově fascinující stroj na mnoha místech odkazující na tvary turbíny vznikl v pětapadesáti kusech, nicméně v pěti případech šlo o ryze vývojové exempláře. Zbývající padesátka se pak dostala do rukou veřejnosti, přičemž v od října 1963 do ledna 1966 se za volanty vystřídalo 203 řidičů, kteří ve 133 po amerických silnicích najeli více než 1,6 milionu kilometrů. Automobilka tak měla k dispozici obrovskou porci dat ohledně komfortu, dynamiky, spotřeby i spolehlivosti. Zatímco v prvních dvou ohledech byly vozy s turbínou hodnoceny pozitivně, ve zbylých dvou tomu bylo přesně naopak.

Ukončení programu tak na sebe nenechalo dlouho čekat, přičemž Chrysler stáhl veškeré vozy z oběhu a všechny kromě devíti nechal sešrotovat. Automobilka si přitom původně ponechala tři exempláře, aktuálně však vlastní už jen dva, které jsou vystaveny v Muzeu Waltera P. Chryslera v Michiganu. Do dalších amerických muzeí pak zamířilo i pět dalších kousků, pouze dva tak nakonec skončily v soukromých rukou.

Je tedy velkou vzácností vidět tohle auto kdekoli, natož pak v provozu. A že na silnici umí předvádět věci - pohonná jednotka auta zvládá točit neskutečných 60 tisíc otáček a udávaná nejvyšší rychlost činila 228 km/h navzdory 130 koním pod kapotou. Dostupnosti výkonu ale jistě prospělo 576 Nm točivého momentu, sprint na stovku pak má trvat okolo 12 sekund.

Onen úchvatný design vozu měl na starosti Elwood Engel, zatímco o výrobu se postarala italská karosárna Ghia a finální seskládání vozu padlo na Chrysler. Ten ve vývoji turbínových motorů pokračoval i v 70. letech, mimo jiné díky grantům organizace EPA. Jelikož však vždy dospěl k jedinému, tedy k nadměrné spotřebě, která byla problémem již na počátku programu, nakonec vše definitivně ukončil.

Éru turbínových aut si ale můžeme připomenout díky přiloženému videu. Na přehlídku elegance na právě probíhajícím týdnu aut v Monterey totiž dorazil jeden z Chryslerů Turbine Car, a to nikoli jako ceněný exponát v neprodyšném obalu, ale po vlastní ose. Vůz tak můžeme vidět i slyšet v akci a byť je to představení krátké a ve velmi nízkých rychlostech, přesto je fascinující.

Auto zní jako stíhačka rolující na letišti a když řidič pobídne vůz k alespoň nějaké akci, máte skutečně pocit, jako by poblíž startovat tryskáč. Nevíme, jak se s tímto autem jezdí a už fakt, že se stalo slepou větví vývoje, naznačuje cosi o tom, že nepůjde o nic až tak převratného. Projev vozu ale svou neobvyklostí mimořádný je, však si ho dopřejte sami na videu níže.

Zdroj: DtRockstar1@Youtube

Petr Prokopec