Autoforum

/

Foto: RM Sothebys

A nejde jen o to, byl to také velmi konkurenceschopný stroj sám sobě, který by bez problémové převodovky nejspíše opanoval šampionát už o rok dříve díky nápadům Adriana Neweyho a umu Nigela Mansella. Právě on si jej nechal ve své sbírce dlouhých 30 let.

Nigel Mansell patří mezi nejlepší závodní piloty historie, třebaže nepožívá takového respektu jako třeba Ayrton Senna, Alain Prost nebo Michael Schumacher. Všechny tři nicméně v roce 1992 v boji o mistrovský titul porazil, za čímž stál i jeho fenomenální úvod sezóny. Vyhrát tehdy dokázal pět závodů v řadě, což byl rekord, který až v roce 2004 vyrovnal právě Schumacher. Ten pak sice má na kontě o šest titulů více, ovšem Mansell se může chlubit také vyhraným šampionátem zámořské série CART, který opanoval v roce 1993 již při své debutové sezóně.

My se nicméně zaměříme na rok 1991, který značil Mansellův návrat do Williamsu. Mistrovský titul tehdy získal Senna, což se od té doby již žádnému dalšímu brazilskému jezdci nepodařilo. Navíc šlo o poslední titul pro dvanáctiválcový monopost či pro vůz s manuálem. Mansell ale v této sezóně skončil na druhém místě, k čemuž mu napomohlo vítězství znovu v pěti závodech, třebaže ne v řadě. Těch dosáhl s monopostem FW14, který nyní může být třeba i váš - aukční síň RM Sotheby's jej totiž bude v půlce května dražit.

Vůz si ponechal válečné barvy z roku 1991, jeho karoserii tedy zdobí ikonické modrožluté zbarvení podle cigaretové značky Camel. Mansell jej získal od týmu za odměnu za své úspěchy a po dlouhých 30 ho držel ve své sbírce. Nyní ale vůz skrze aukční síň prodává, přičemž ta očekává prodejní cenu mezi 1,5 a 3 miliony Eur (cca 37,1 až 74,2 milionu korun). To je opravdu vysoká suma, zvláště když si uvědomíme, že stáj vyjmula desetiválcový motor od Renaultu a jde tedy jen o výstavní exponát.

Na druhou stranu, i bez pohonné jednotky tu máme skutečný monopost. Navíc takový, který vlastnil a ve kterém i vítězil světový šampión. A možná nejdůležitěji: Na kterém se další mistr světa vezl ve stejný moment. Když totiž Sennově McLarenu slavně došlo v závodě v Brazílii palivo, Mansell zafungoval jako taxikář a na autě jej dovezl do boxů. Něco takového je dnes nepředstavitelné - tušíme, že by hned všichni křičeli cosi o nebezpečnosti takového počínání a i kdyby si to piloti troufli, dokážete si představit, že by Verstappen svezl Hamiltona? My ne. Vedle tohoto historického momentu, ze kterého snad každý fanda aut viděl v životě aspoň jednu fotku, s vozem Mansell vyhrál i oněch pět závodů ve Francii, Británii, Německu, Itálii a Španělsku, z nichž památný je hlavně poslední zmíněný. V něm totiž souboj na kolo sváděli nejen Mansell a Senna, ale i Schumacher.

Ale zpět k monopostu FW14, jehož rychlost nakonec nebyla překvapivá, a to nikoliv jen díky 3,5litrovému agregátu, jehož 710 až 760 koní v tomto případě chybí. Za vozem totiž stála svého času neporazitelná trojice Patrick Head (technický ředitel), Adrian Newey (design, dnes technický šéf F1 Red Bullu) a Paddy Lowe (elektronika). Williams byl tak během sezóny v lepší formě než konkurenční McLaren, nicméně zejména Mansell několikrát musel odstoupit kvůli nové robotické převodovce, často z vedoucích míst.

Nebýt tedy sekvenčního automatu, mohl se možná Mansell radovat z titulu již o rok dříve, načež bychom tu měli mistrovský vůz ještě jiné hodnoty. Na nějaké „kdyby“ se však v motorsportu nehraje. Můžeme tak jen dodat, že dominantním se FW14 stal ve specifikaci B pro rok 1992, kdy Mansell i jeho stájový kolega Ricardo Patrese nadělili ve většině závodů konkurenci dvě sekundy na kolo. I proto FIA řadu jím užívaných prvků následně zakázala, to už je ale jiný příběh, stejně jako fakt, že se v té době, už v jeho první první pořádné sezóně, začala rodit hvězda Michaela Schumachera. Ten už tehdy skončil v šampionátu třetí právě za Mansellem a Patresem, 3 body před Sennou...

Zdroj: RM Sotheby's

Petr Prokopec