Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Postavit pod vlastní značkou kopii auta jiného výrobce není čínský vynález, kdysi tím přišel už Opel. Ironie osudu jej dostihla přesně po 93 letech.

Pomsta je sladká, říká se. A jedna velká automobilová pomsta dnes došla svého naplnění. Před pár okamžiky bylo oficiálně ohlášeno převzetí automobilky Opel francouzským koncernem PSA sdružujícím značky Peugeot a Citroën, přičemž Francouze to bude stát 2,2 miliardy Eur (asi 59,5 miliardy Kč). Že se něco takového nejspíše stane, naznačily už překvapivě zveřejněné zkazky o námluvách. A i když o potenciální prospěšnosti tohoto obchodu pro Opel či Peugeot-Citroën máme značné pochybnosti, nyní je realitou a překresluje mapu automobilového světa do zase trochu jiné podoby.

Ptáte se, kde v tom vidíme revanš? Abychom pochopili jeho podstatu, je třeba se vrátit do automobilové historie, která je dávnější než dávná a kterou dnes bude osobně pamatovat jen hrstka lidí, kteří zvítězili nad stářím. Z dějin automobilismu ale tuhle kapitolu těžko někdo smaže a ač je pro Opel na jednu stranu ostudná, svou efektivitou dosáhla výšin, o kterých si i její čínští následovatelé mohou nechat jen zdát.

Kořeny Opelu sahají až do roku 1899, trvalo ale celé další čtvrtstoletí, než se mu podařilo zaznamenat skutečný průlom. Už v prvním z výše odkazovaných článků jsme zmiňovali, že Opel byl jednou z prvních automobilek vůbec, která začala po Fordově vzoru vyrábět auta s pomocí dnes běžných montážních linek. První ale nebyla nejen ve světovém, ale ani v evropském měřítku - na starém kontinentu na tento způsob výroby jako první přešel André Citroën se svou značkou. A k jeho škodě to nebyla jediná věc, která Citroën s Opelem později spojila.

Oním průlomovým modelem Opelu se v roce 1924 stal model 4 PS zvaný lidově Rosnička. Ke koupi byl v jakékoli barvě, když to byla zelená. Stal se s něj rychle obrovský hit, za 7 let jej Němci prodali skoro 120 tisíc kusů, opanovali německý trh a zalíbili se tím i koncernu General Motors, který značku ještě před skončením výroby 4 PS převzal. Pro Adama Opela to byl skoro americký sen v německém podání, měl jen jeden háček - odehrával se na pozadí nepřehlédnutelného plagiátorství.

Že Opel přešel po vzoru Citroënu na pásovou výrobu, by jistě nikoho ze židle nezvedlo, ale podívejte se na 4 PS. To není auto, které bychom neznali a jeho neoriginalita mířila až do takových sfér, že kreativitou nehýřilo ani jeho jméno. Originál téhož totiž vznikl ve Francii.

Označení 4 PS byla zkratka přesně toho, čeho se zdá - 4 koní (pferdestärke) výkonu. Nešlo ale o skutečný výkon, kterým tento model disponoval, ten měl hodnotu 12 koní, ale o tzv. zdanitelný výkon, který se složitější formulí vypočítával ze zdvihového objemu motoru, jeho vrtání a délky pístu. Už v roce 1921 ale dorazil na trh model Citroën 5 CV, který svým jménem označoval na totéž - 5 koní (cheval) zdanitelného výkonu. Dobře, to nemusíme vnímat jako problém, ale podívejte se na obě auta - Opel přišel o tři roky později s modelem, který s nejen stejně jmenoval, ale i stejně vypadal.

Jen těžko lze dojít k závěru, že Opel 4 PS vznikl jinak než prostým okopírováním Citroënu 5 CV. Je tu stejný základní tvar karoserie včetně „torpédového” zakončení vzadu, řešení blatníků, dveří, čelního skla, světel, uchycení náhradního kola, prostě všeho. Ani po technické stránce nenajdeme velké rozdíly - obě auta byla na chlup stejně dlouhá, 3,20 metru a měla téměř identický rozvor 2 255 resp. 2 250 mm (u Opelu byl až později prodloužen na citelně větší hodnotou). A pod kapotou byl v obou případech vodou chlazený čtyřválec o podlitrovém objemu a výkonu 12 resp. 11 koní (motor Opelu byl nejen výkonnější, ale i objemnější).

Andrého Citroëna podobná drzost Opelu pochopitelně rozčílila a zažaloval německou automobilku u tamního soudu. Ten ale domácího výrobce zbavil všech nařčení, když konstatoval, že 4 PS má oproti 5 CV jinou čelní masku a také odlišnou barvu - francouzský stroj byl totiž pro změnu vyráběn standardně ve žluté a přezdívalo se mu Citrón. Rozhodnutí čínských soudů let nedávno minulých to jistě nepřipomíná náhodou, takové drobné rozdíly by k verdiktu „nevinen” stačit neměly.

Že se soud mýlí, nakonec věděli i sami Němci - dodnes se v Německu používá fráze „Dasselbe in Grün”, „To samé v zelené”, něco jako české „To samé v bledě modrém”. Kořeny má sice ještě v hlubší historii, její popularizaci ale pomohl právě krok Opelu. Že začal vyrábět auto, které bylo „Citrón” - to samé v zelené...

Bizarní je, že 4 PS slavil větší komerční úspěch než 5 CV - prodalo se jej o 40 tisíc kusů více a vyráběl se 5 let déle. A Opelu vydláždil cestu až k dnešní slavě - nebýt jeho, nikdy by se nestal velkým, slavným a zajímavým pro General Motors. Pokud jej právě teď Peugeot se Citroënem převezmou, bude to skutečně pozoruhodné uzavření kruhu. Po 93 letech od chvíle, kdy jej Němci začali kreslit nedostatkem vlastní kreativity...

Pro Citroën...

...i pro Opel šlo o zlomové modely také z hlediska způsobu výroby

Petr Miler