Autoforum

/

Foto: Honda

Když nějaké auto na trhu uspěje, vydrží na něm snadno 7 nebo 8 let. Když se mu tak úplně nedaří, skončí dříve, jen tříletý životní cyklus ale značí velký průšvih. Přesně tím byla Honda CR-Z.

Když se před 30 lety zvedla železná opona, měla Honda CRX dobu své největší slávy už za sebou. Výroba druhé generace ikonického sporťáčku byla zastavena v roce 1991, časy jeho největšího věhlasu v našich končinách ale měly teprve přijít. Až poté, co se k nám vůbec dalo něco rozumně dovézt a dalo se tu na takové auto vydělat, si řada těchto kupátek našla cestu na české cesty. A pokud ty časy pamatujete, s šibalským úsměvem zavzpomínáte na chvíle, kdy se vám poštěstilo některé z CRX vyzkoušet na vlastní kůži.

To už je dnes dávná minulost, pokus na tuhle ikonu navázat ale nikoli. Ačkoli možná ani nebudete vědět, že se odehrál - a pokud ano, přijde vám jako cosi dávného - přišel teprve před 11 léty. Nesl jméno CR-Z a byl to takový průšvih, že jej kdokoli s Hondou v srdci raději vytlačil z paměti.

Nutno říci, že od Japonců bylo mimořádně odvážné s takovým autem zrovna v roce 2010 přijít. Malé kupé s uspořádáním interiéru 2+2 nebylo předurčeno k tomu, aby přežilo tehdejší turbulence škrtů, nakonec se tak ale stalo a auto se dočkalo sériové podoby. Vypadalo to jako výhra pro všechny nadšené řidiče, třebaže design tohoto stroje nemusel být po chuti každému. Jenže bylo tu jedno velké „ale”. A tím byl zvolený způsob pohonu.

I když dnes nemá Honda problém prodávat Civic s více jak 300koňovým dvoulitrovým turbem, do CR-Z nacpala benzínový čtyřválec o objemu 1,5 litru doplněný elektromotorem. Šlo o systém Honda IMA Hybrid s elektromotorem umístěným mezi spalovacím motorem a převodovkou. Dobře, to by z dnešního pohledu i prošlo, kombinovaný výkon 122 koní a točivý moment 174 Nm ale byl k smíchu už tehdy. Však o více jak 20 let starší CRX dostala i motor 1,6 o výkonu 150 koní, navíc byla podstatně lehčí. Tohle zkrátka nemohlo fungovat.

A nefungovalo, třebaže z dnešního pohledu nutně zaujme možnost volby manuální převodovky - dnes u plnohodnotných hybridů něco snad zcela neexistujícího. Bylo to auto, které mělo sportovně vyhlížející karoserii a interiér, ale na sportovní vůz si jen hrálo. Ohromilo leda na prvních fotkách, a tak Honda nejprve hlásila obrovský zájem - v Zemi vycházejícího slunce prý objednávky během tří měsíců překonaly plánovanou roční produkci, v Americe měla být čekací listina ještě delší. Realita ale byla tristní.

Možná existovala nějaká první vlna zájmu, i ta ale opadla dřív než řeknete „hybrid”. V Evropě se v roce 2010 prodalo pouhých 5 704 aut, a to byl pro CR-Z nakonec nejlepší výsledek. R 2011 přinesl už jen 4 385 prodejů a po 2 065 „udaných” autech v roce 2012 řekla Honda téhle mizérii dost a auto z trhu stáhla. Po pouhých třech letech v prodeji skončilo v Evropě bez fanfár, tak krátké epizody jsou i v případě neúspěšných modelů výjimečné.

Dnes jsem jedno viděl na silnici, a tak jsem si na něj vzpomněl - mělo českou registraci z počátku minulé dekády, což z něj činí velkou raritu, u nás se prodalo jen pár desítek exemplářů. Zajímavý vůz to byl tehdy a je jím i dnes, touhu usednout za jeho volant ale nevyvolává. 122koňový hybrid by už o pár let později rozjezdila i taková Škoda Rapid 1,2 TSI, levný rodinný liftback za méně než poloviční cenu. A to je zkrátka špatná vizitka pro auto, které mělo navázat na původní CRX - lehounkou, 160koňovou pilu, která naopak vytírala zrak vozům s mnohem většími ambicemi.

Jako nástupce legendárního modelu CRX bylo CR-Z snad až k smíchu. A podle toho se prodávalo. Foto: Honda

Petr Miler