Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Pro bohaté Američany to byl spíše rozmar a projev životního stylu, na východě Ruska mohlo mít podobné auto větší smysl. Mohlo mít, ale nemělo, vzniklo nakonec jedno jediné.

Bytelná kreace postavená ve jménu odolnosti proti nezpevněným cestám se jmenovala GAZ 3121 Tygr-2. Zdatná šelma na kolech bezostyšně kopírující americký Hummer byla prototypem z dílny GAZu, jemuž za základ posloužil vojenský speciál stejného označení. Z pohledu typického ruského výrobce terénních aut se civilní verze vojenského vozidla stala lehčím automobilem, ale s vysokým luxusem na palubě. Vůz byl poprvé veřejně vystaven na moskevském autosalonu v roce 2006 a od začátku mířil na bohaté Rusy z východu země.

Už proto Tygr dokonale kopíruje ruské myšlení a detaily nezastírá místo původu. Bohatýrský styl se projevuje působivými rozměry, širokým využitím poctivé oceli a všudypřítomným chromem. Off-road s pohotovostní hmotností 3,5 tuny měla nehostinnou krajinou doprovázet ortodoxní technika, bez které by pravověrný GAZ nemohl vzniknout. Podvozek využívá klasické pevné nápravy a robustní žebřinový rám. Tato kombinace obvykle funguje v terénu, na silnici už tolik ne. Přesto GAZ kvalitu jízdy po zpevněném povrchu směle přirovnával k legendární Čajce (GAZ 13), už v tom měl být daleko před Hummerem.

Design exteriéru prý sebevědomě vyjadřoval troufalost a velkolepost. Také to mělo odpovídat smýšlení Rusů, jen škoda, že vůz podobného pojetí dávno předtím představil americký symbol nezdolných off-roadů. Za kulatými světlomety hranaté přídě pod čtvercovým krytem motoru trůnil 3,2litrový turbodieselový šestiválec Steyr výkonu 190 koní. Nezní to jako moc, vyvinul ale dostatek síly k pohybu prototypu maximální rychlostí 160 km/h. Další náskok před Američany.

Automobilka použila manuální převodovku, ale zdatný Rus by s tím asi neměl problém. Brzdy byly dimenzované na těžkou práci, ani v nepřístupném terénu by GAZ s celkovou hmotností 3,5 tuny neměl mít potíže, eventuálně měl pomoci přední naviják. Pro lepší trakci terénních pneumatik byl připraven centrální dofukovací systém. Brodivost dosahovala limitu 80 centimetrů.

Interiér konceptu znovu připomíná H1 s velkým středovým tunelem, luxusem ale měl být o hodně dál. Dveřní panely a perforovaná sedadla a byla potažena pravou kůží, zbytek prostoru vyplňoval dvoubarevný plast. Kabinu ale mělo být možné vybavit koženým čalouněním různých barev, například bílo-černé potahy s kontrastním prošitím a iniciály na opěrce hlavy. Přírodní materiály by šly nainstalovat i na stěny útulné kabiny, ale jen v případě spuštění sériové výroby. A k té nakonec nedošlo.

Gorkovskij Avtomobilnyj Zavod vyrobil jeden prototyp velkého těžkého Tygru-2 a tím to haslo. Podnik doufal, že o něj lidé projeví zájem a auto se začne vyrábět, reakce publika byla ale vlažnější, než čekal. A tak si nakonec netroufl „vypustit tygra z klece”. Je to možná škoda, kolos s délkou 5 700 milimetrů, šířkou i výškou 2 300 milimetrů, světlou výškou 400 milimetrů, rozvorem 3 300 milimetrů a rozchodem 1 840 milimetrů by se hned tak neztratil. Cena byla plánována okolo 2,7 milionu korun v základu a jsme si skoro jisti, že v dnešním Rusku by po takovém stroji sáhl nejeden dobře situovaný byznysmen. V polovině minulé dekády se to ale zkrátka nestalo; nebo byl alespoň GAZ přesvědčen, že se to nestane.

Mirek Mazal