Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

U čehokoli největšího ve světě aut člověk nálepku „Vyrobeno v SSSR” tak nějak očekává. Co může překvapit, je nápad použít pod kapotou obřího auta 39litrový diesel z tanku.

Když se dnes řekne „velký sedan”, většina lidí si představí něco jako Mercedes třídy S či Rolls-Royce Phantom. Málokoho ale napadne MAZ-541, sovětské monstrum, které vzniklo jen v několika málo exemplářích. Právě ten ale platí za největší sedan všech dob, protože s délkou 7,8 metru a šířkou 3,4 metru ho asi už nikdy nic nepřekoná.

Můžete namítnout, že tohle auto není tak sedan v klasickém smyslu slova. Jeho posláním bylo tahat letadla a tahači se sedan obvykle neříká, jsou to dvě naprosto odlišné věci. To jistě jsou, už pohledem na fotografie rychle zjistíte, proč se MAZu-541 říká největší sedan na světě - prostě tak vypadá. Technický základ ale má v náklaďáku MAZ-525, pořádně velké sklápěčky, široce používané na stavbách v celém Sovětském svazu i třeba v Egyptě.

MAZ-541 ale neměl dřít na stavbách, vznikal pro použití na letištích, ale ne na ledajakých - na moskevském Šeremeťjevu, sloužícím jako brána do Sovětského svazu pro zahraniční návštěvy. Protože měl tahat těžká letadla - konkrétně až 85tunová, ale mezi fotkami je vidět i jak táhne asi 100tunový stroj - dostal pohon všech kol a vpředu měl menší kola, vzadu větší. Ta zadní pocházela ze zmíněného MAZu-525.

Otáčel jimi vskutku silný motor, dieselový dvanáctiválec, který měl úctyhodný objem 38,8 litru a kompresní poměr 14 až 15:1, podle různé specifikace. Standardem bylo 500 koní v pouhých 1 800 ot./min, ale existovaly také verze o výkonu 375, 400, 450 a 600 koní. Původně se tento motor používal ve vojenské technice, konkrétně v tancích BT-7M, T-34 a KV a také v pásovém traktoru Vorošilovec, kam se montovala nejslabší verze.

Ještě dříve ale tento motor vznikal pro použití v letectví, takže nepřekvapí jeho poměrně moderní stavba. Měl válce sevřené v úhlu 60° a zejména dvouvačkové čtyřventilové hlavy, věci, které se i do „západních” běžných aut dostávají až v posledních asi 30 letech. Pochopitelně, při zmíněném výkonu v tak nízkých otáčkách tu musel být vpravdě brutální točivý moment - 1 960 Nm v 1 200 ot./min.

Auto ale také samo o sobě nevážilo málo - hmotnost 28 230 kg odpovídá tomu, že šlo původně o velký náklaďák, který navíc dostal motor z tanku. Zpřevodování tu bylo pochopitelně poplatné hlavnímu účelu, takže maximální rychlost nepřekročila 30 km/h. Spotřeba paliva přesto stála za to - 130 litrů nafty na 100 km.

Nic z dosud zmíněného ale pořád nevysvětluje, proč MAZ-541 dostal karoserii podobnou sedanu. I pro to existoval dost dobrý důvod - s délkou 7 797 mm a šířkou 3 400 metru (výška činila 2 802 mm) bylo otáčení dost problematické, natáčecí byla pochopitelně jen jedna náprava. Aby se vůz nemusel vůbec otáčet, dostal dvě místa řidiče - dva volanty, dvoje pedály, dvě řadicí páky. Byla k sobě otočena zády, takže bylo potřeba, aby přes příď i záď vozu bylo vidět ven. Proto se díváme na karoserii jako u silničního sedanu.

Přes takto unikátní konstrukci - nebo spíš právě kvůli ní - se MAZů-541 vyrobilo jen pár. Některé zdroje hovoří o třinácti kusech, jiné o pouhých třech, velká čísla to nejsou v žádném případě. Vozy ale sloužily od roku 1959, kdy bylo otevřeno moskevské Šeremeťjevo, až do 70. let. Tehdy přišla na scénu letadla, která byla na MAZ-541 příliš těžká, takže odešel do výslužby. Zda někde existuje byť jeden dochovaný kus, není známo, dohledat o něm byť jen jedinou zmínku z posledních let se nám bohužel nepodařilo.

Novější záběry vozu zachycují jen zmenšené modely. Na nich je mimo jiné vidět, jaké monstrum MAZ-541 byl - vedle běžného auta ve stejném měřítku je násobně větší

Pod kapotou měl dieselovou V12 z tanku, samo o sobě monstrózní agregát generující 1 960 Nm v 1 200 ot./min

Petr Miler