Autoforum

/

Foto: Toyota

Ohledy k přírodě, existují-li v případě dobíjecích hybridů vůbec nějaké, jsou skvělá věc. Pokud jsou ale takto koncipovaná auta současně nebezpečná pro lidi, kteří je řídí, zase tak skvělé to není.

Letos jsme měli možnost vyzkoušet Škodu Superb iV, tedy plug-in hybridní verzi už pěkných pár let vyráběné škodovky střední třídy, a řekneme nepopulární věc - je to mizerné auto. Nebudeme nyní řešit, jak moc je efektivní či ohleduplné k přírodě, jaké má světlé stránky, i takové se najdou. Jako auto je ale o tolik horší než jakýkoli jiný Superb, že to nelze přehlížet.

Přidaná hmotnost devastuje jízdní vlastnosti i komfort podvozku, nevyzpytatelné zapojování elektromotoru do práce při akceleraci i brzdění komplikuje ovladatelnost a pocit jakési nedoladěnosti (nebo nedolatitelnosti?) je při řízení této verze všudypřítomný. Svého času jsme tyto pocity sami před sebou omlouvali tím, že normální člověk bude se Superbem iV stejně jezdit téměř jen tak, že od něj prakticky nic nebude chtít a při takové jízdě obstojí jako kterýkoli jiný. Jenže ono to ani tak omluvit nelze.

Občas se prostě na silnici stanou situace, které nelze předjímat a vůz v nich musí fungovat perfektně. Nakonec, vaši spokojenost s tím či oním autem nedělá 99,9 % času jeho normálního používání, ale 0,1 % extrémních případů, v nichž buď obstojí, nebo ne. Superb iV v některých z nich neobstává a pokud byste nás osočovali ze zaujatosti, podívejte se, jak si letos vedl v tzv. losím testu. Selhal v něm, byl o hodně horší než jiné verze Superbu, které naopak dlouhodobě pro jejich jízdní projev chválíme.

Není to ale jen jeho problém, zejména v případě dobíjecích hybridů se s týmiž neduhy setkáváme velmi pravidelně. Nejnověji to připomíná další simulace náhlého vyhnutí se losovi vběhnuvšímu do silnice v podání tradičních exekutorů losích testů, švédských kolegů z magazínu Teknikens Värld neboli Svět techniky. Ti tentokrát poslali do náročné zkoušky Toyotu RAV4 Plug-in Hybrid letošního modelového roku a selhala v něm ještě více než zmiňovaný Superb iV.

Zatímco ten zkoušku přes nepřesvědčivé chování zvládl alespoň v 70 km/h, což je přibližně o 10 procent horší než dobrý či přijatelný výsledek, Toyota se naposledy imaginárnímu losovi vyhnula v 63 km/h. Šedesát tři kilometrů v hodině. To je tak tragicky nízká rychlost, že v paměti marně pátráme po autě, které by v téže zkoušce bylo tak nepřesvědčivé.

Už v 70 km/h pak plug-in hybridní RAV4 převedla silně přetáčivou reakci na hranici mezi převrácením či „svléknutím” pneumatiky přinejmenším zatížení předního kola. To je chování tak mizerné, že jej v roce 2020 nelze akceptovat ani s oběma zavřenýma očima.

Pozitivním budiž, že Toyota bere věc vážně a přislíbila nápravu, problémem ale zůstává, že podobně nepřesvědčivé chování v krizových situacích předvádí jeden hybrid za druhým. A podle nás jednoduše není možné měnit nižší, často navíc jen papírové emise CO2 za horší, ke všemu aktivní bezpečnost. Člověk za volantem či na místě spolujezdce je také živá bytost a je třeba hledat řešení, které jej v boji za lepší svět nepomíjejí. Hybridní a zejména plug-in hybridní auta se jím po všech zkušenostech být nezdají.

Zdroj: Teknikens Värld

Petr Miler