Autoforum

/

Foto: Nissan

Nevíme, jestli to víc k smíchu, nebo bychom spíš měli začít brečet. Ale přijít s takovým programem v momentě, kdy už málokdo věří uskutečnitelnosti zákazu od roku 2035, navíc s odkazem na automobilky, které vesměs samy už nic takového nechtějí, je opravdu geniální.

Zatímco Spojené státy budou 4. července již tradičně slavit Den nezávislosti, Velká Británie má na tento den naplánované parlamentní volby. Levicová Labouristická strana se do Dolní sněmovny chce mimo jiné dostat tím, že odvolá odvolané a slíbí slíbené. Tedy opět zavede loni zrušený zákaz prodeje nových spalovacích aut od roku 2030. Když tento záměr ve volebním programu Labouristů vyštrachali kolegové z Autocaru, vyprskli jsme smíchy. Větší pitomost jsme dlouho neslyšeli. A také argumentace pravděpodobného vítěze voleb je neuvěřitelně odtržená od reality.

V prvé řadě je třeba vnímat širší kontext. I když onen absurdní termín v podobě roku 2030 odpískali Konzervativci, byli to právě oni, kdo si jej sám vymyslel. Nezrušili ho tedy s nadšením, zrušili jej pod tíhou okolností - i o „evropském” zákazu zamýšleném pro rok 2035 se aktuálně mluví jako o neuskutečnitelném a nesmyslném, ještě dřívější datum pro jedinou zemi je pochopitelně ještě absurdnější. Voliči navíc dokola dávají najevo, že si nic takového nepřejí, takže bojovat o jejich přízeň takovou kontroverzní věcí zní opravdu pomýleně.

Labouristé se zaštiťují tím, že vychází vstříc automobilkám a chtějí dát průmyslu jakousi jistotu, ale stejnou mají už dnes, akorát k jinému datu. Změnit jej dvakrát za jeden rok po jistotě nevoní, navíc, zrovna automobilky v poslední době též své plány přehodnocují. Ford ještě loni hořekoval nad tím, že se zákaz odsouvá, dnes ale podobné záměry označuje i pro Evropu za pitomé vize. Šéf Stellantisu hovoří o „příšerném nařizování”, VW vráží 1,5 bilionu do benzinů a dieselů, takže... Komu vlastně Labouristé vychází vstříc? Možná svému vlastnímu egu, až na pár fanatiků už o nic takového nikdo nestojí.

Ani domácí průmysl to není, neboť ve Velké Británii dnes existuje jediná továrna na baterie, která patří Nissanu, a ten sotva zvládá zásobovat sám sebe. Pár dalších projektů je pak sice na obzoru, či se dokonce začaly realizovat, jenže to je pouze jeden malý střípek ve velmi rozsáhlém puzzle. Tím dalším je infrastruktura, která značně pokulhává - třeba v Londýně, kde je situace nejlepší, je 221 stanic na 100 tisíc obyvatel. V Severním Irsku je jich ale na 100 tisíc lidí jen 29, jak vypočítává The Guardian.

Zájem o bateriový pohon tak neroste, a to prosím v době, kdy je určité procento prodaných elektromobilů nově povinné. V dubnu tedy bylo v Británii prodáno 134 tisíc elektromobilů, což je sice roční posun o 1 procento, ovšem u soukromníků zájem klesl o 18 procent. Prodeje tak nahoru tlačí už jen firmy kvůli enormním daňovým úlevám, které jsou stejně neudržitelné jako kterákoli jiná forma přerozdělování ve prospěch elektrických aut.

Když si navíc uvědomíme, že k volbám nechodí firmy, ale právě obyčejní lidé, pak snaha dostat se do sněmovny skrze elektromobilitu zavání šílenstvím. Stejně jako Labouristé přitom zákaz prodeje nových spalovacích aut od roku 2030 požadují i Liberální Demokraté. Zelení pak zachází ještě dál a požadují, aby termín byl přesunut dokonce na rok 2027, přičemž od roku 2035 by byl dokonce zakázán provoz spalovacích aut na britských silnicích. To by zemi pomalu vrátilo do doby kamenné.

Jsme tedy vskutku zvědavi, jakým směrem voliči Británii za necelé tři týdny pošlou, i když nemůžeme říci, že by na výběr měli cokoli kloudného. Navíc je otázkou, zda se o geniálním plánu levice vůbec dozví - velká mainstreamová média o tomto záměru Labouristů mlčí, jen automobilové magazíny se mu viditelněji věnují.

Zdroje: Autocar, The Guardian

Petr Prokopec