Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Jistě, sám počet zaměstnanců nemusí být nutně znakem úspěchu či neúspěchu, náhradou zrušených míst ale obvykle není automatizace či robotizace výroby a dalších procesů. Je jím obvykle nic, snižující se produkce a ekonomická stagnace. To jako vítězství nevypadá.

Vezměte si docela obyčejnou rodinu, kde oba rodiče vydělávají, aby uživili sebe i své děti. Co se stane ve chvíli, kdy jeden rodič přijde o zaměstnání? Asi jen stěží bude jásat nad tím, že může trávit víc času se svým potomstvem, i když i takoví se jistě najdou. Víc než co jiného lze ale očekávat velkou nepohodu, neboť výpadek jednoho příjmu může vést k řadě problémů. Že by taková rodina vzala nohy na ramena a vyrazila k prodejci aut pro nový elektromobil, je krajně nepravděpodobné

Brusel a jeho nohsledy tak už léta varujeme před ideologickými tlaky, které budou mít za následek i výše zmíněné. Čím víc se výrobcům uměle zvedají náklady, tím víc musí zdražovat nebo osekávat výdaje. Stejně jsou ale přirozeně méně konkurenceschopní, čímž trpí marže a tím méně mohou pomáhat k obživě dalším lidem i firmám. Roztáčí se tak spirála neefektivity, která vede k ekonomické stagnaci až úpadku, což ve výsledku znamená i omezené možnosti realizovat ony rozmarné zelené cíle. Brusel a spol. je zde zkrátka i sám proti sobě - zasévá něco, z čeho pak sklízí opak toho, co si sám přeje.

Že se to děje, dokládají i data federálního německý statistického úřadu Destatis. Podle jeho zprávy bylo v automobilovém sektoru bylo na konci června zaměstnáno v Německu 691 500 lidí. To je o masivních 42 300 pracovníků neboli 6 procent méně než loni ve stejné době. A jde o vůbec nejnižší hodnotu od roku 2005. A právě tady je na místě bít na poplach, neboť výhled do budoucna není vůbec optimistický - podle Německého svazu automobilového průmyslu hrozí propuštění dalších 225 tisíc lidí.

Automobilový sektor je druhým největším německým průmyslovým odvětvím, výš už je jen strojírenství zaměstnávající 905 900 lidí. Ovšem i to je nižší počet než v předchozích letech. Něco takového ovšem znamená, že Německo se stále více dostává do pozice v úvodu zmíněné rodiny, ve které jeden rodič dostal padáka, zatímco tomu druhému hrozí. Omezují se tedy útraty, přičemž odvody do státního rozpočtu jdou jen na konto jednoho rodičů, druhý z něj naopak čerpá.

Dochází tak k chudnutí celé země, ze kterého vlády utíkají jen vysokými rozpočtovými schodky a životem na dluh, což je také cesta do pekel. Zelená politika prostě přináší jen výhry, snad už z nich nejste unavenu... To je samozřejmě žert, Evropa se dostala do sestupné spirály, kterou není možné opustit děláním stále stejných chyb, tím méně zintenzivňováním dosavadních kroků. Ale říkejte to někomu, kdo ignoroval všechna dosavadní racionální varování i reálné negativní dopady...

Zdroj: Destatis

Petr Prokopec