Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Je to další pokračování seriálu „finanční sebevraždy v přímém přenosu” a asi nejméně překvapivé zjištění letošního roku. Přesto zarazí, jak málo se tohle auto prodává jak moc tratí na ceně.

Pokud chcete stvořit úspěšný nový technický produkt typu auto, máte v zásadě dvě možnosti. Buď se vydáte cestou toho nejlepšího dostupného technického řešení, které dokážete za určitou cenu dát dohromady a bude dle vašeho názoru nejlépe řešit potřeby zákazníků. A pokusíte se okouzlit davy něčím novým, co si dosud koupit nemohli. Anebo budete od počátku v maximální možné míře následovat preference těch, kteří mají váš produkt kupovat. A pokusíte se davy okouzlit co nejlepším zpracováním pro ně dobře známého.

Sázka na jistotu neexistuje. To druhé tak vypadá, ale může se stát, že buď někdo jiný to samé udělá lépe, nebo zvolí první cestu, nabídne něco úplně jiného, zásadně lepšího a vašemu zdánlivé cválajícímu poníkovi dá smrtící ránu. To svádí k tomu dát přednost první cestě, ale v jejím případě se může ukázat, že vaše domněnka nebyla správná a ani zdánlivě či dokonce „objektivně” lepší produkt dojede na to, že ho lidé prostě nebudou chtít. Že jejich představy, třeba i naprosto subjektivní, emotivní a iracionální preference se s ním nesejdou.

Případů obou situací z historie bychom našli spoustu - takový Apple jistě riskoval, když se pokusil od základu změnit vnímání mobilních telefonů prvním iPhonem. Dnes víme, že to byl úspěch a ti, kdo sázeli na zdánlivě perfektní řešení podle představ zákazníků a dál nabízeli klasické mobily, rychle pošli. Ještě víc případů bychom ale našli v opačném gardu, kdy zdánlivě superiorní nová technologie prostě prohrála s klasičtějším, ale lidem z nějakého důvodu více vyhovujícím řešením.

A pak je tu ještě třetí cesta - ignorovat technické možnosti a limity, ignorovat představy a potřeby zákazníků, oddat se třeba ideologii, politickému zadání nebo třeba i obojímu a konat. Právě tak vznikla spousta elektromobilů, které dnes marně hledají zastání u potenciálních kupců. Jedním z takových je Volkswagen ID.Buzz.

Opravdu nevíme, kam kdo rozum dal, pokud ho napadlo vsadit na elektrický pohon u jakkoli většího a těžšího auta. Nedává to smysl už technicky. Není problém elektricky pohánět nějaké malé městské auto i s pomocí malé baterky, tam se ale kritickou překážkou stane cena. U většího a z podstaty dražšího vozu už peníze takovou roli nehrají, auto ale začne narážet na technické limity celého řešení. Zejména pak na to, že má tuny hmotnosti, potřebuje stovky koní a v útrobách stejně nemůže mít baterku, která by byla větší než ekvivalent pár desítek litrů nafty. A stejně se bude dobíjet nejméně desítky minut i v těch nejlepších možných případech. Počkáme si, jestli tohle spojení bude fungovat u rozmarných aut typu Porsche Macan, bylo ale jasné, že nemůže fungovat u vozů orientovaných na praktičnost typu dodávka či rodinný vůz. ID.Buzz chce být v různých verzích obojím.

Ani mu tak nemuselo začít škodit, že se mu po pár požárech a explozích začalo úsměvně říkat ID.Boom alias ID.Buch, u zákazníků nikdy nezabodoval. Užitkové i osobní verze s milionovými cenovkami byly od začátku odpovědí na otázku, kterou nikdo nepoložil, a tak zabodovaly podle toho - prakticky nijak. Příznačné se tak zdají být závěry čerstvých testů amerických médií, která se k ID.Buzzu dostala teprve teď, neboť až nyní vstupuje na tamní trh.

Například kolegové z Carscoops shrnují: „Nakonec ID. Buzz působí jako promarněná příležitost zabalená nostalgií. Má kouzlo a styl původního Typu II, ale svou duši vyměnil za vysokou cenu. Původní Bus byl kulturním fenoménem ne proto, že by byl rychlý nebo luxusní, ale proto, že byl cenově dostupný. Prodejci VW to dokonce sami říkají. V 60. letech jste jej mohli mít za míň než 3 000 USD - dnešní optikou asi 25 000 dolarů (cca 584 tisíc Kč). Představte si, že by Volkswagen dnes začal prodávat ID.Buzz za srovnatelnou cenu,” říkají a správně se ptají, co má ospravedlnit reálně asi trojnásobnou cifru na cenovkách. Nevyřčenou odpovědí je pochopitelně „nic”.

Stejně to vidí i lidé v Evropě, kteří si podle údajů Dataforce letos koupili pouhých 7 638 ID.Buzzů, skoro nic a ke všemu od 25,5 % méně aut než loni. Češi to nevidí jinak, mrzkých 61 letošních prodejů podle SDA je téměř totožně o 24,7 % méně než loni. To málo nadšenců, kteří zavřeli oči a Buzz si přece jen koupili, se pak dostává do obvyklé situace - trpí tím, jak drasticky jejich auta ztrácí hodnotu. V Česku i přímo u VW nebo v Německu na Mobile.de vidíme osobní verze Pro s nájezdem okolo mrzkých 20 tisíc km, které se místo původně zaplacených částek mezi 1,6 a 2 miliony Kč prodávají za sumy o 600 tisíc Kč nižší. To je brutalita svého druhu, která se jen postará o to, že i ti, jež Buzz opravdu chtěli, od něj nakonec dají ruce pryč, neboť to bude nesmírně drahé povyražení nejen optikou pořizovací ceny.

Promarněná příležitost? Vlastně ano, znovuzrozený „busík” by mohl fungovat, i nám je řadou svých aspektů sympatický, ale ne s elektrickým pohonem a jeho současnými limity. Nabídnout stejnou praktičnost a styl s motorem 2,0 TDI za rozumnou cenu, je to hit. Takhle je to jen další výstřel do prázdna ztrátový pro všechny, kteří se jej jen na chvíli dotknou.

Zdroje: Autoforum.cz, Dataforce, SDA, Volkswagen, Mobile.de, Carscoops

Petr Miler