Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Letošní vývoj ukazuje, na čem dosavadní prodeje dominantně stály, s čím padají a mohou kdykoli dál padnout. Samostatně neživotaschopná iluze jakési elektrické revoluce se může v libovolném momentě zhroutit lusknutím prstu.

Co se stará o prodej většiny elektrických aut v Evropě? Jsou to jejich skvělé užitné vlastnosti, senzační ceny nebo snad vynikající schopnost držet hodnotu? Asi tušíte, že odpověďmi mohou být jen slova „ne, ne a ne”, o jejich odbyt se starají dominantně dotace a další formy přerozdělování. Kdyby všechny umělé podpory těmto autům někdo vzal, nezbude z jejich prodejů skoro nic, bavit se budeme navzdory ohromující nabídce o pár procentech trhu.

Ukazuje to nejen situace v České republice a řadě dalších zemí, které tato auta specificky protežují jen relativně málo, ale i letošní dosavadní vývoj prodejů v celé Evropské unii. Ta je sice přerozdělovacími schématy a dotačními programy přeplněná až po okraj, stačilo ale zrušit pouhý poslední střípek z dotační mozaiky v podobě přímých snížení kupních cen pro koncové zákazníky v pouhé jedné zemi a prodeje letí dolů. Co by se asi stalo, kdyby podobných kroků přišlo víc?

Bavíme se samozřejmě o Německu a zrušení tamních dotací pro koncové soukromé zákazníky, které vedou ke stále většímu zhroucení prodejů elektrických aut v zemi, které bude pokračovat nejméně ještě letos v srpnu, v omezené míře zřejmě až do konce roku. A táhne to spolu se skepsí na řadě dalších menších trhů celou EU, jak ukazují data ACEA.

Podle těch se v červenci prodalo v zemích Evropské unie jen 102 705 prodaných elektrických vozů. To je téměř o 11 procent míň než loni, což vzhledem k mírnému růstu celého trhu znamená ještě výraznější pokles jejich tržního podílu z 13,5 procenta na 12,1 procenta z roku na rok. Odbyt těchto aut sice výrazně rostl ve Francii, Nizozemsku a Belgii, kde je jejich podpora stále vysoká (ve Francii až bláznivá), nic z toho ale nedokázalo vykompenzovat propad prodejů v Německu o téměř 37 procent a přetrvávající skepsi ve většině zemí Unie včetně České republiky.

Auta do zásuvky minulý měsíc celkově nebodovala, neboť prodeje dobíjecích hybridů na tom byly ještě hůř. Klesly meziročně o 14,1 %, a to navzdory zvýšenému zájmu v Německu, kde už zjevně berou cokoli, co není ryzí elektromobil. Trochu zavádějící je od ACEA informace o růstu zájmu o hybridy o 25,5 %. Jednak je třeba říci, že hybridem je pro tuto klasifikaci všechno s jakoukoli hybridní asistencí, což je stále více aut - spousta modelů už nic jiného než tzv. mild-hybridy ani nenabízí, nikdo si je ale jako hybridy nekupuje, jsou to pro spotřebitele běžná spalovací auta na benzin i naftu. A především platí, že obvykle nepřichází jako alternativa k ryzím benzinům a dieselům, stávají se jedinou možností volby pro ty, kteří nechtějí elektrické auto. A těch je očividně drtivá většina.

Stejnou optikou je tedy třeba vnímat i pokles prodejů benzinových aut o 7 a naftových o 10 procent - není to pokles, je to jen přesun k jiné formě benzinového a naftového pohonu, ostatně jinak by celý trh nemohl posunout o 0,2 % vzhůru.

Tyto výsledky pochopitelně nepřichází jako překvapení, pokládají ale výmluvnou otázku: Co by asi zbylo z prodejů elektrických a vůbec dobíjecích aut, kdyby jim zítra někdo sebral veškerou umělou podporu, kterou v prvé řadě nikdy neměla dostat? Konkrétní odpověď je zbytečná.

Přesto je třeba dodat, že je to přesně tohle, na co většina automobilek vsadila prakticky vše -na přerozdělovací mechanismy, na politickou podporou, na tržní manipulaci, na ohýbání technické a ekonomické reality. Na nic jiného to není, zákazník stál při jejich rozhodování kdesi v dáli v mlze. Tato slova říkají vše nezbytné k vysvětlení jejich chování z posledních let - hrají dál marnou hru, kterou naivně rozehrály a za žádnou cenu si nechtějí přiznat, že v ruce drží černého Petra.

Zdroj: data ACEA

Petr Miler