Autoforum

/

Foto: Fiat

Kdysi neochvějný vládce evropských prodejů už má skutečně málo na co se spolehnout. Minulostí je nehynoucí přízeň Italů i automatický zájem o nové modely.

Fiat už dávno není tím neochvějným gigantem, kterým býval v dobách našeho mládí. A je vlastně skoro jedno, jak jste staří, neboť pád značky trvá už mnoho dekád. Ještě v 70. letech minulého století byla firma na absolutním vrcholu, když svými prodeji prodeji a tržbami překonávala i Volkswagen, od roku 1969 pak vlastnila kontrolní podíl ve Ferrari a Lancii. A to ani nezmiňujeme, že v té době již pod Fiat spadaly také aerolinky Alitalia nebo síť mýtných bran na italských dálnicích.

Automobilka ve své krasojízdě pokračovala dále a v roce 1984 dokonce na italském trhu držela 62procentní podíl. To je z dnešního pohledu skoro neuvěřitelné číslo, pročež vlastně nepřekvapí, že krátce poté Fiat převzal rovněž Alfu Romeo a následně také Maserati. To se však již psal rok 1993 a značku čekal sešup, který trvá dodnes a který ji v podstatě poslal až blízko úplnému dnu. V roce 1998 byl její tržní podíl v Itálii už jen 41procentní a během nadvlády tehdejšího šéfa Paola Fresca klesl dokonce pod 30 procent.

V roce 2004 uzmul kormidlo dnes již naneštěstí zesnulý Sergio Marchionne, který sice dokázal hned v následujícím roce vrátit značku po dlouhé době do zisku, ovšem pád na domácím trhu již nezastavil. Na druhou stranu se však tržní podíl ustálil na 21 procentech, které si Fiat dokázal držet až do roku 2017. Ovšem předloni z toho bylo už pouhých 15 procent, což je stav, který platil i během loňského koronavirového roku. Jen s tím rozdílem, že v absolutních číslech jde o ještě horší výsledek, pochopitelně.

Situace v celé Evropě pak vypadá velmi podobně. Ty tam jsou doby, kdy Fiat prodával skoro 1,5 milionu aut ročně - přes milionovou metu se naposledy dostal v roce 2009, loni s odbytem padl na pouhých 475 tisíc aut. To je neskutečně málo, ztratil skoro dvě třetiny prodejů během pouhých 12 let.

Dle expertů za tímto stavem stojí velmi omezená nabídka plná zastaralých modelů. Nejúspěšnějšími modely značky jsou letitá Panda a neméně starý Fiat 500. Italové nedokáží nabídnout skutečné SUV, po kterém nyní většina zákazníků touží a pokus o klíčový nástupce pětistovky, který automobilku mohl poslat nahoru, je neoddiskutovatelný propadák. Na skladech jsou desítky tisíc aut přesto, že výroba je oproti očekávání zlomková. A předchůdce nabízený od roku 2007 se prodává 10krát lépe.

Je tedy zjevné, proč Marchionne toužil po spojení s jinou automobilkou, ke kterému nakonec po jeho smrti došlo. Je ale velkou otázkou, zda nový koncern Stellantis, jehož je Fiat součástí, dokáže na stále se prohlubujícím negativním trendu něco změnit, zatím se to nedaří.

Zdroj dat: JATO Dynamics

Petr Prokopec